V něžném sladkém spojení, bouře a vzdoru,
bez náznaku citu, nikdy pospolu...
Tvá duše, jak socha vrytá v bílém cínu.
Váže mě vždy k sobě, láska však není tu.
Z Tvé strany, jen pouhá živočišnost,
já tím trpím a neumím říci dost...
Snad Brutal vyčistí mi hlavu,
snad nečekám jen na popravu...
Sukuby, jež drtily mi hruď a hlavu,
V tornádu touhy záhony bolehlavu.
Za zvuku houslí, harfy a niněry
zapomínám na všechny příšery.
ČTEŠ
Bezbřehý sentiment
PoetryNezvladatelná úzkost, neschopnost čelit životu, slabost a zmar v moderní době. Avšak i v nejhorších chvílích záblesky naděje.
