Ve vířícím derviši předlouhých dní a nocí,
já snažím se zakotvit v bezpečí Tvé pomoci...
Ač nejsme nikým, jen loutkami času,
já stále znovu ze Tvé síly žasnu.
Vždy když mě život zlomí a cedím krev,
když nitro mé trhá vzpomínka na F.
Ty s chladnou hlavou, ač též zlomená,
padneš hned za mnou, na svá kolena.
Přečkáš se mnou mé nesčetné slabosti a pády,
Trpělivá jsi, světice blažená bez vady...
Mou radost Ti vždycky a všude nadělím.
Pro Tebe zůstanu silný můj anděli...
ČTEŠ
Bezbřehý sentiment
PoesíaNezvladatelná úzkost, neschopnost čelit životu, slabost a zmar v moderní době. Avšak i v nejhorších chvílích záblesky naděje.
