Radostná dívenko, planoucí duše,
dorůstáš do věku dospělé růže.
Zvídavá nádhero, prosta vší zlosti,
buď silná v úpadku, nezdolná dosti.
Tvá radost, nadšení, srdce mi naplní,
obdivem, něžností - tajemně zmámený.
Čím, čarovná, čisté máš srdce?
Snad právěže trpělas prěce...
My, běžní smrtelní, máme své anděly,
Ty ovšem, nadhvězdná, dráčka vší nádhery.
Drobounká VVV, plesá Tvůj dráček.
Snažme se, nesmutnit, on jinak pláče...
Pověz mi, Maličká, jakou má barvu?
Jako trs slunečnic, či noční, tmavou?
Važ si ho a měj se ráda.
Jak já Tebe, moje zlatá...
ČTEŠ
Bezbřehý sentiment
PoesíaNezvladatelná úzkost, neschopnost čelit životu, slabost a zmar v moderní době. Avšak i v nejhorších chvílích záblesky naděje.
