Friends or something more

18.

Škola utekla rychle a doba kterou jsem čekala na Nicka, když byli na tréninku snad ještě rychleji.

"Tak co, vyhládlo ti na tréninku?" Zeptal se Nick, když jsme vyšli před školu.

"No jo, co tobě.?"
Pousmála jsem se.

"To jsme rád, nerad bych vyhazoval peníze za pizzu, kterou ani nedojíme." Řekl, protočil očima a mojí otázku úplně ignoroval.

"Neboj, pizzu dojídám vždycky a platit si budu já." Připoutali jsme se a mohli vyjet.

"To víš, že jo."

Když jsme přijeli před pizzerii, poznala jsem Benovo auto, super ten bude mít zase kecy.

Došli jsme ke dveřím a Nick mi je podržel, jako pravý gentleman. Vešli jsme a já po pizzerii bloudila očima než jsem ho našla. Teda spíš je. Seděl v rohu u stolu, s ním Jason a oba se ládovali salámovou pizzou.

Ben k nám seděl zády, když v tom si nás Jason všimnul.
Ukázal bráchovi, ať se otočí. Ben tak udělal, a když si nás všimnul, zamával naším směrem, aby jsme si k nim šli přisednout. Otočila jsem se na Nicka, jestli mu to nevadí.

"Sedneme si k nim nebo si chceš sednout jinam.?"

"Je mi to jedno." Řekl s lítostí hlase.

"Není, poznám to na tobě."

"Ne, fakt je to jedno, vyjde nám to jindy." Řekl rozhodně.

"Dobře, tak pojď." Chytla jsem ho za ruku a táhla ho ke stolu, kde seděl brácha s tím jeho povedeným kamarádem, protože ten než by tam došel sám, tak by byly Vánoce.

"Ahoj." Řekla jsem bráchovi a na Jasona jsem se jenom lehce usmála.

"Ahoj Mayo, čau Nicku." Řekli oba sborově.

"Dojdu objednat." Oznámí po chvíli Nick a nechá mě tam s těma dvěma samotnou.

Sednu si vedle bráchy a jakmile je Nick z dohledu, tak se na mě otočí.

,,Takže..."

,,Ne, nechodíme spolu!"
Odpovím, protože přesně vím na co by se zeptal. Oba se zasmějí a dál se věnují své pizze.

,,Jo, abych nezapomněl zítra máme ranní trénink, takže u nás bude Jason spát. Nevadí to, že Jo? A i kdyby jo tak máš stejně smůlu."

,,Takže jen řečničká otázka, chápu. A nevadí mi to, jen nebuďte moc hluční." Ušklíbnu se a čekám na reakce.

"No dovol. My a hluční? Neee." Řekne ironicky Ben. Oba se zasmějeme.

V tu chvíli přijde konečně Nick s pizzou a ti dva, kteří právě dojedli se začali zvedat. Bylo mi jasný, že to udělali naschvál. Abych se cítila trapně. Vrhla jsem po nich vražedný pohled. Jenže jim to bylo úplně jedno. Brácha mi ukázal palce nahoru a odešel. Jason se na mě naposledy zašklebil a šel za Benem.

,,No, aspoň budeme mít klid." Ozval se Nick. Usmála jsem se na něj a dali jsme se do jídla.

Seděli jsme tam asi dvě hodiny, protože jsem vůbec nevnímala čas v tu chvíli jsme byli jen já a Nick. Smáli jsme se a vyprávěli si historky z dětství.

Když jsme dojeli před dům otočila jsem se na něj abych mu poděkovala za hezký večer, ale když jsem se mu podívala do jeho krásných očí a nemohla odtrhnout zrak. Měl v nich něco co jsem neuměla rozpoznat. Začal se ke mě přibližovat a já se nemohla ani pohnout. Svými rty se skoro otřel o ty mé, kdybych neuhla..
Nick se odtáhl a pohlédl mi znovu do očí.

"Promiň už to nešlo udr.."
"Ne já promiň .. nechci to uspchat."
"Neboj. Chápu to." Řekl mile a usmál se na mě.

"Děkuju za krásný večer" řeknu když se po dlouhé době od sebe odtrhneme.

"To já děkuju tobě." Usmál se.

"Dobrou noc" zamávala jsem mu když jsem vystupovala z auta.

"Tobě taky" popřál mi nazpět.