3.

10.1K 327 1
                                        

Rozhlédla jsem se po místnosti, zatímco ředitelka ještě něco domlouvala s mým novým učitelem matematiky. Potom se na mě oba otočili a přišel můj čas, abych se představila třídě.

Stáhlo se mi hrdlo a okamžitě jsem ucítila všechny ty pohledy mých nových spolužáků. Zabodávaly se do mě jako drobné jehličky. Nesnáším být středem pozornosti, a ještě k tomu před úplně cizími lidmi.

Dobře, klid, Mayo. To zvládneš... nádech, výdech, opakovala jsem si v duchu.

„Ahoj, jmenuju se Maya Davisová, je mi šestnáct let a před týdnem jsme se sem s rodinou přistěhovali z Los Angeles," vyhrkla jsem rychle a snažila se zakrýt nervozitu i třesoucí se ruce.

„Vítejte, Mayo. Jděte si sednout támhle k slečně Adamsové," usmál se na mě učitel povzbudivě.

Pohledem jsem sjela jediné volné místo vedle dívky s fialovými vlasy. Už od pohledu působila přátelsky. Posadila jsem se, tašku položila vedle sebe na zem a učitel pokračoval ve výkladu rovnic o dvou neznámých.

„Ahoj, jsem Rose," usmála se na mě moje nová sousedka.
„Maya," usmála jsem se nazpět.

Hodina ubíhala docela v pohodě a protože jsem přišla až v její druhé půlce, utekla nakonec celkem rychle.

Když zazvonil školní zvonek, sbalila jsem si věci a otočila se k Rose.
„Mohla bys mi ukázat, jak to tady chodí? Ředitelka mě sice provedla, ale pořád se tu moc nevyznám."

„Jasně! Teď máme tělocvik, takže si vezmeme věci ze skříněk a pak ti ukážu, kde je tělocvična," odpověděla s úsměvem, který ze mě okamžitě setřásl zbytek nervozity. Vyrazily jsme spolu ze třídy.

U její skříňky, která byla jen kousek od té mé, jsem si všimla už z dálky skupinky kluků. Rose zaklapla skříňku a pohlédla stejným směrem, kam jsem se dívala i já.

„To jsou čtvrťáci," řekla trochu zaskočeně.

Když jsem se na ně podívala pozorněji, opravdu jsem rozeznala některé tváře z Benovy třídy.

„Ten blonďatý uprostřed... to je Dan," ukázala nenápadně tím směrem a přes rameno si přehodila vak s převlečením.

„Radím ti, s tím si nic nezačínej," dodala. A když viděla můj zmatený výraz, vysvětlila dál: „Vypadá nevinně, ale oblbnul už skoro všechny holky na škole."

To mě ani nepřekvapilo – rozhodně nevypadal na někoho, kdo by byl nevinný. Byl vysoký a svalnatý, očividně se věnoval nějakému sportu. Jeho světlé, trochu rozcuchané vlasy a ostré světle modré oči působily až nebezpečně přitažlivě.

Asi vycítil můj pohled, protože se najednou podíval naším směrem a jeho oči se setkaly s mými. Rychle jsem uhnula a s Rose jsme se vydaly směrem k venkovnímu hřišti.

Friends or something more Kde žijí příběhy. Začni objevovat