Friends or something more

31.

"Co?" Vyhrkla na Bena Rose hned jak jsme uslyšely, v kolik máme sraz na náš menší večerní výlet k Eiffelovce. Ben a Jason se začali smát a já doufala že si jen dělají srandu. "Vždyť nás stejně ředitelka nepustí takhle pozdě ven," Řekla jim Rose rozhodně svůj názor a vypadala, že jí jen tak něco nepřesvědčí jít s nimi večer ven.

"A co když vám dvoum strašpitlům, řeknu že nám to ředitelka dovolila, jelikož nám je oboum dvoum osmnáct a jsme dost starý na to abysme se o sebe dokázali postarat." Ujal se slova zase Jason.

"Řeknu ti na to, že nám to nedovolí, protože je NÁM šestnáct." Oponovala jsem Jasonovi.

"No vám to nedovolí, ale my vás večer uneseme. Takže ať se vám to líbí nebo ne, večer jedete s námi na výlet." Řekl Jason a poslal mi vzdušnou pusu. Odfrkla jsem si a dál k tomuhle tématu jsem se nehodlala vyjadřovat. Za to Rose byla jiného názoru.

"Ale my se zamkneme na pokoji, zabarykádujeme dveře skříní a vy se tam nedostanete." Zaculila se na ně.

"Tak uvidíme.." Řekl Ben a s Jasonem vyprskli oba smíchy.

***

No a tak teď sedíme v taxi a jedeme na náš malej výlet po večerní Paříži, protože jsme s Rose udělaly jednu zásadní chybu.

Bylo skoro půl desáté, když jsem vycházela z koupelny obalena v ručníku. "Otevři prosím ty dveře na balkón, je tady hrozný dusno." Řekla mi Rose, protože ona už ležela na postely pod dekou a jak jsem pochopila byla už líná cokoliv udělat. Kluci nás celý den přesvědčovali, ať jdeme večer s nima dobrovolně, ale my jsme nechtěly. A když jsme v půl devátý odcházeli z večeře, byly jsme přesvědčený že dnes už nikam nejdeme.

"Jo, hned. Jen se převlíknu." Rychle jsem vklouzla do pyžama, které se skládalo z černého tílka a krátkých černých kraťasů. Došla jsem k balkónu a otevřela ho. A to byla ta zásadní chyba. Hned co jsem zalehla k ní do postele objevili se v balkónových dveřích dvě siluety. Obě jsme hned začali ječet.

"Klid, děvčata. To jsme my." Poznala jsem ten hlas, hned podle prvního slova. Přestala jsem ječet, ale místo toho jsme hned vyletěla z postele a začala jednoho z nic mlátit polštářem, jelikož jsem nevěděla, kterej z těch dvou blbců byl Ben.

Přestala jsem mlátit, hned co jsem neměla pevnou půdu pod nohama. Byl to Jason co mě zvedl, co si mě přehodil přes rameno a pak následně hodil na postel, aby si na mě mohl obkročmo sednout a připevnit mi obě dvě ruce hned vedle těla.

"Hned mě pust." Začala jsem sebou škubat, pokoušela jsem se kopat, pokoušela jsem se i zvednout, ale nic z toho nemělo ani sebemenší smysl. Protože Jason, se ani nepohnul, stále mě držel v šachu a čekal nejspíš, až mě se vzdám. Zkrotla jsem.

"Vzdáváš se?" Zeptal se mě Jason s malým úšklebkem na tváři.

"Hmm." Zamručela jsem a čekala, až mě pustí z jeho sevření. Stalo se. A já sebou škubla, aby se zvedla a pokusila se obrátit strany. Teď byl on ten co ležel na postely a já byla ta co na něm obkročmo seděla.

"Víš, že mi stačí jeden pohybu a role budou zase vráceny zpátky?" Zeptal se mě Jason a u toho se snažil zadržet smích. Ne, nešlo mu to. Zvedla jsem se z něho i postele, a jelikož jsem uznala porážku, začala jsme jsem si přes pyžamo navlékat teplejší oblečení na náš večerní výlet.