Friends or something more

16.

"Chápeš to už konečně.?"
Je asi sedm večer a škola skončila v půl třetí. Už asi po sto padesáté mu vysvětluji tu matematiku.

Po tom, co jsme snědli každý svůj kebab, (které oba zaplatil on, ikdyž jsem protestovala) jsme se přesunuli k nám domů, i přesto že jsem nechtěla, protože jsme z toho neměla úplně dobrý pocit.

Když jsme přišli domů zjistila jsem, že jsem udělala velkou chybu. Ben byl doma, ikdyž mi ráno říkal, že se vrátí až k večeru, protože má trénink.

"Bene.?"

"V obýváku." Zakřičel Ben. Přišli jsme do obýváku a Ben seděl na gauči a vedle něj byl někdo opřený o opěradlo gauče. Podle vlasů jsem poznala Jasona. Hmm, super nikdo lepší tu teď být nemohl.

Brácha i Jason vypadali trochu zaskočeně tím, že jsem si domů přivedla kluka.

"Neřekla si mi, že máš kluka."
Podotkl Ben a já jsem v tu chvíli ucítíla jak mi rudnou tváře a jak si mě Jason prohlíží se zvědavostí v očích.

"Není to můj kluk Bene.!!" Protočila jsem očima. "Je to spolužák, ze třídy, kterému nejde matematika a tak mě poprosil, abych mu jí vysvětlila."

"Aha, to jsem nevěděl." Řekl a otočil se na Nicka. ", Ben David, brácha Mayi." Natáhl k Nickovi ruku. Nick ji přijal a řekl :
"Já jsem Nick Walker."

"No a co tu vůbec děláš.? Neměli jste mít trénink.?"

"Jo měli, ale odpadl protože trenér musel někam odjet." Řekl a já jsem na něm poznala, že lže ale teď to tady nechci vytahovat.. ne před Nickem.
Zeptám se ho na to, až odejde domů.

"No dobře, tak mi půjdeme ke mě do pokoje." Oznámila jsem Benovi a už jsem mířila do svého pokoje s Nickem v patách.

---

"Jo, už to začínám chápat"   řekl Nick, ale já mu stejně nevěřila, protože vypadal, že to prostě pořád nechápe.

"Tak mi vypočítej.. třeba tohle." Ukázala jsem na příklad v učebnici. Přepsal si ho do sešitu a začal to vypočítávat. Já jsem na něj jen koukala. Byl roztomilej, nechápu že jsme si toho už předtím nevšimla, ale Nick se mi fakt líbil, narozdíl od Dana, o kterém mi Rose řekla, že chodil snad s každou holkou ze školy, který by mohl být maximálně mým kamarádem. Ale Nick byl jiný, v jeho přítomnosti jsem se cítila jinak. Tak jako jistě a bezpečně.
Ani jsem si neuvědomovala jak dlouho, na něj takhle zírám, protože na mě něco mluvil a já ho neslyšela :

"Cože.?" Vyhrkla jsem.

"Je na mém obličeji něco tak zajímavého, že mě ani neposloucháš.?" Řekl s pošklebkem.

"Ne." Protočila jsem očima. "Máš to vypočítaný.?" Zeptala jsem se ho.

"Jo a myslím, že to mám i dobře."

"Jo tak když to budeš mít dobře, tak.. já nevím dostaneš nějakou odměnu, něco vymyslím."

"Třeba pusa od tebe.?" Vytřeštila jsme na něj oči. Cože.?? On se zbláznil ne.? Proč chce ode mě pusu? ODE MĚ???!! Co se všem děje poslední dobou.

"Nooo." Tvářila jsem se trochu nejistě a on to asi poznal tak se začal omlouvat :

"Promiň, to mi trochu ulítlo."

"Ne to nevadí. Přijímám." Usmála jsem se na něj.

"Tak to oprav. Vsadím se, že nebudeš mít co.." Zatvářil se egoisticky.

"Haha, moc vtipný." Když jsem příklad opravovala už asi 3 minuty, otočila jsem se na něj s hrdostí v očích a vlepila jsme mu pusu na tvář.

"Mám to celý úplně dobře?!"

"Ne." Zasmála jsme se. "Máš tam dvě takový menší chyby v postupu."

"A proč si mi teda dala tu pusu.?"