39.

5.6K 184 3
                                    

Hlas totiž patřil mému bratrovi..

"Musím s tebou mluvit." Vypadlo z něho a já se začala bát o co jde. Jeho hlas totiž nezněl úplně nejpříměji.

Rukou mi naznačil ať jdu za ním a já ho mlčky následovala až na jeho pokoj.

"Řeknu ti to na rovinu... nechci, abys něco měla s Jasnonem." Řekl hned co se za námi zaklaply dveře.

"Coo?!" Vyhrkla jsem s panikou v hlase. "Já s ním nic nemám a ani nechci." Řekla jsem rozvalzme. Už si to snažím nalhat i sama sobě. "Supr" řekla jsem si v hlavě.

"Mayo... proč mi lžeš? Já vás u snídaně viděl.." Řekl a zadíval se mi do očí.

V tu chvíli se mi v krku utvořil knedlík a já nemohla vydat ani hlásku. Brácha totiž ví, že jsem se s nikým nikdy nelíbila a ták...

"Mayo.. vím že ti kluky nemůžu zakazovat navždy, ale nechci aby ti ublížil." Řekl smutně, což mě trochu zarazilo. Myslela jsem, že bude spíš naštvaný.

Poslední dny nevím co na určité věci odpovídat.. a tohle je jedna z nich. Vůbec nevím co mu na to mám říct sakra. Však to on políbil mě.. né že by mi to vadilo.. "Stop Mayo! Teď musíš něco odpovědět." Řekl mi můj né moc dobrý kamarád mozek. Jo dík to bych sama nevěděla..

"Nechodím spolu." Je jedíný, co jsem ze sebe dokázala vydat.

"Já vím .. mluvil jsem s Jasonem... už nějakou dobu o tom vím, ale zrovna v tomhle mu nevěřím."

"Chápu, že se o mě bojíš, ale já mu asi věřím." Řekla jsem se sklopeným pohledem. A až pak si uvědomila co jsem řekla... já mu věřím?

"Mayo.. jestli mu věříš ty, tak potom i já." Řekl a povbudivě se na mě usmál.

"A proto tě miluju Bene." Zakřičela jsem asi až moc nahlas a obejmula ho.

"Co se tu děje?" Řekl pobaveně Jason, když bez zaklepání vešel do pokoje.

"Nic už jsem na odchodu." Vstala jsem z Bena a chtěla projít okolo něj směrem pryč z pokoje, ale jeho ruka mě zastavila a přitáhla si mě k němu.

"Dobrý?" Řekl se starostí v hlase a zadíval se mi téma jeho krásně hnědýma očima do těch mých. Byly vždycky tak nádherné?

"Jo dobrý." Přikývla jsem.

"Ještě se uvidíme." Pošeptal a pomalu pustil mou ruku, která mě z jeho doteku stále brněla.

"Tak se uvidíme na obědě." Křikla jsem ještě se smíchem po Benovi, abych odlehčila situaci a dveře zabouchla.

                     ***

Za dva dny jedeme domů.
Aspoň už máme volno a do té školy nemusíme.

Když jsem došla na pokoj, Rose tu "překvapivě" nebyla..

Friends or something more Kde žijí příběhy. Začni objevovat