Friends or something more

26.

Pondělí ráno. Zase musím do školy. Jsem tam teprve týden, a už teď se tam nechci vracet.

7:44, vycházím z Benova auta a hned jak vidím Rose stát u školy, tak zamířím přímo k ní.

"Ahoj, tak co? Už dobrý.?"

"Ahoj, no nic moc. Nejsem psychicky připravená na to vidět Nicka, ale co se dá dělat." Povzdechnu si.

"Bude to dobrý, uvidíš." Utěšila mě Rose a už mě táhla do školy, protože já bych to ještě dlouho protahovala.

Dnes se mi nechtělo ani malovat, nic jsem ani nesnídala. Jen jsem na sebe hodila úplně obyčejné džínové kraťasy, černé tílko a kolem pasu jsme si zavázala modrobílou kostičkovanou košily.

Došli jsme do třídy kde jsme měli mít první hodinu. A to francouzštinu. Po pár minutách přišel i Nick s Jayem v patách. Nickovi oči hned začali běhat po třídě, než se zabodly do těch mých a došel k lavici, kde jsme seděli.

"Mohli bychom si promluvit, Mayo?" Řekl s lítostí v hlase.

"Nemáme o čem." Odsekla jsem a vzpomínky na sobotní večer jsem zahnala, někam hodně hluboko.

"Prosím." Přemlouval mě. Já jsem jen sklopila zrak a už jsem se nechystala nic říct. Asi mu to po pár vteřinách došlo a tak dodal : "Tak aspoň po škole.? Dáš mi prosím pár minut? Chci ti to vysvětlit." Řekl zoufalým hlasem.

"Hmm.." Doufala jsme, že už konečně odejde od naší lavice a taky že tak udělal.

Zazvonilo na hodinu. Do třídy vešel podle mých spolužaček velmi pohledný mladý učitel a my jsme si stoupli.

"Dobrý den." Řekl a pokynul nám rukou, abysme si všichni sedli. "Chybí někdo?" Zeptal se a blondýna v lavici vedle mě, která na sobě měla tričko s výstřihem hlubokým jako Mariánský příkop zvedla ruku.

"Chybí jen Leo Grier, pane učiteli." Odpověděla tím přiblblým hlasem na jeho otázku a při tom na něj asi tříkrát mrkla jejíma umělýma řasama.

"Děkuju, Zoe." Zoe jeho směrem ještě kývla a když viděla, že se na ní už nedívá, otočila se na kamarádku vedle sebe a začaly řešit úplné blbosti.

"Než začneme s výukou, tak bych Vám chtěl něco oznámit." řekl učitel a čekal, až si získá pozornost všech mých spolužáků. "Každý rok, naše škola pořádá zájezd do cizích zemí. Letos, se naše ředitelka rozhodla připravit pro Vás dvoutýdenní výměnný pobyt v Paříži. Bydleli byste v rodinách, většinou po jendom. Ráno byste s nimi normálně navštěvovali školu a pak odpoledne by bylo volno, a občas bysme zašli na nějaké památky. Místa jsou omezená, je volných asi jen 24 míst. Jedou druháci a čtvťaci, takže kdo by z Vás chtěl jet, ať přihlášku, kterou Vám rozdám, přinesou co nejdříve. Cena a vše co je třeba vědět, máte uvedeno na přihlášce." Po tomto proslovu vzal přihlášky ze stolu, prošel třídou a rozdal nám je.

"V jakém termínu to je?" Zeptal se nějaký kluk v druhé lavici.

"Za tři týdny, v úterý, odlétáme." Odpověděl na otázku, kterou dostal a pak ještě dodal. "Teď, si přihlášky prosím ukliďte, abychom mohli pokračovat ve výuce."

Škola, mi bohužel utekla až moc rychle. Ani jsem si to neuvědomila a už zvonilo na konec poslední hodiny. Povzdechla, jsem si a s Rose v závěsu za mnou vyšla se třídy.

"Budeš s ním teda mluvit nebo jdeš domů.?"

"Já neví.." chtěla jsme to doříct, ale slyšela jsem něcí hlas, jak volá mé jméno. Nick. Otočila jsem se zpátky na Rose. "No, asi budu muset." Zabrblám a odstoupím na stranu, aby mohli ostatní žáci procházet.

"Mám tu počkat? Zašli bysme třeba na kafe.." Napadlo Rose.

"To by si byla hodná. " pousměju se na ní.  "Nebude to  snad trvat dlouho." Souhlasila jsem s jejím nápadem a vyšly před školu kde jsme se rozdělily.

"O čem chceš mluvit.?" Zeptala jsem se Nicka, když došel ke mě.

"Ty víš.. já chci se ti omluvit, ale nemohl jsem za to. To Zoe.. ona se na mě vrhla sama, ale.." chtěl jěstě něco dodat.

"Nech si tyhle lži pro sebe nebo to vykládej někomu jinýmu, ale já to slyšet nechci."
Řekla jsem naštvaně a odešla jsem za Rose.