Friends or something more

33.

Jo, je mi šestnáct. Nikdy jsem neměla kluka. Je to asi divný, ale mě to nikdy moc nevadilo. Když jsme ještě bydleli v LA, a já jsem tam chodila na základku, měla jsem tam nejlepší kamarádku, jenovala se Madison, bydlela naproti nám přes ulici. Dělali jsme spolu vždycky všechno, trávily jsme spolu víkendy, prázdniny, seděly jsme spolu na všech předmětech a všechny tyhle věci, které spolu nejlepší kamarádky normálně dělávají. V osmý třídě si našla kluka, kterej s námi chodil do třídy. Dokážete si to asi představit. Přestala se se mnou skoro bavit a všechen svůj volný čas, který dříve trávila se mnou, teď věnovala jemu. Bylo to asi v půlce roku, takže jsme spolu už nestrávily ani jarní prázdniny. Povídaly jsme si tak maximálně dvakrát do týdne, občas i méně. Přestala na mě mít čas a mě to bylo hodně líto, protože jsme si vždycky slibovaly, že nás nic nerozdělí, že na sebe nikdy nezanevřeme. No, ale stalo. Co se dalo dělat, samozřejmě že nic. Zbylý rok a půl jsem v tý škole tak nějak proplula. Nakonec jsem i byla ráda že jsme se odstěhovali. A proto se nechci pouštět do žádného vztahu, jen kdybych si byla jistá, že ten kluk je ten pravý. Vždycky se mi někdo líbí, jo to je jasný, ale nikdy to nedávám na jevo a snažím se kluky odmítat.

"I wanna follow where she goes
I think about her and she knows it
I wanna let her take control
'Cause every time that she gets close, yeah."

Nikdy nevím proč si dávám jako budík takovýhle písničky. Pak se divím že nestíhám, když to nechám doznít a usnu znova. Třeba jako dneska.

"Pane bože.. Mayoooo!!! Nestíháme. Dělej vstávej přijdeme pozdě.!!" Rose rychle vystřelil a do sedu a začala se oblékat.

"Co?" Řeknu s neskrývaným nezájmem v hlase a při tom otevřu oči.

"Máme 10 minut na to se dostat na snídani, jinak přijdeme pozdě a budeme mít problém."

"Tak to můžu ještě 5 minut spát." Zavřu znova oči a chystám se ještě usnout, ale to by nebyla moje paličatá kamarádka, kdyby mě nechala.

"Mayo, vstávej nebo z tebe strhnu tu deku." Vyhrožuje mi.

"No to víš že jo." Dál jí trochu pobaveně odporuju a čekám co dalšího z ní vyleze. Slova nepřišli narozdíl od činu.
Strhla ze mě deku jak to předtím slíbila a hodila jí dál od postele. To, ale trochu nevychytala. Máme manželskou postel to znamená, že tam jsou dvě peřiny. Přetáhla jsem si přes sebe tu druhou, pořádně si jí přitáhla k tělu, chytla se jí jako klíště a čekala co bude Rose dělat teď.

"Děláš si srandu.?" Začala se Rose smát a protočila očima.

"Ne.!!" Zasmála jsem se jejímu výrazu.

"No fajn, ale už máš jenom tři minuty na ležení a pak dalších pět na to, se obléknout a udělat hygienu.. protože jinak tu snídani vážně nestihneme.

"Moc mě podceňuješ, ještě na tebe budu čekat ve dveřích a kdybych chtěla, tak se stihnu i vysprchovat." Řekla jsem rozhodně a čekala na její reakci.

"No tak to bych se divila." Začala se smát.

                   ***

Sedíme v autobusu a jedeme do školy. Snídani jsme myslim stihly úplně na minuty, takže jsme žádný problém neměly. "Ve škole dnes strávíte pouze dvě hodiny. Dostanete učebnice a rozvrhy. Po pravdě, nevím kdo s kým bude ve třídě. Třídy druháků jsou rozděleny na A, B i C a třídy čtvrťáku pouze na A a B. Předem Vás chci upozornit, že místa ve třídách nejsou možná měnit." S Rose jsme se na sebe otočily a obě jsme měly vyděšené výrazy v obličeji. Učitelka pokračovala. "Budeme tam asi za 10 minut, škola vám začíná za půl hodiny, až tam dojedeme, vystoupíte z autobusu a počkáte před školou než vám řeknu třídu. Pak si uděláte skupinky podle toho kdo je s kým a až Vám dám pokyny půjdeme společně dovnitř. Doufám, že Vám je vše jasné." Odmlčela se konečně.

"Co budeme dělat, když spolu nebudeme ve třídě?" Zeptala se mě trochu rozhozená Rose.

"Máme 33% šanci, že nám to vyjde.. Takže asi budeme jen doufa, že budeme spolu." Řekla jsem jí a na těch zbylých 10 minut jsem si dala sluchátka do uší.