Friends or something more

36.

Vyšli jsme pro mě úplně  neznámo kam.

"Vy jste tu na čtrnáct dní že?"
Zeptal se Sam velice dobrou angličtinou.

"Ano, ještě 12 dní tu budu oxidovat." Řekla jsem se smíchem v hlase a hned potom si uvědomila, že jsem řekla úplnou blbst. Oxidovat?? Mayo.. jako valžně?

"Ale prosímtě." Zasmál se Sam.
A já si v duchu oddechla.

"Máš velice dobrou angličtinu." Pochválila jsem ho.

"Jo no.. bydlel jsem v New Yorku, ale kvůli mamce a její práci jsme se přestěhovali sem. "

"Jak dlouho tu už bydlíte?"
Zajímala jsem se dál.

"Bude to přes čtyři roky.."

Takhle jsme si dál povídali asi ještě pět minut, než jsme došli k menší ale hezké kavárně.

Sam je jedináček, je mu sedmnáct let, strašně dobře se s ním povídá a je hrozně fajn.

"Co si dáte?" Zeptala se nás po chvilce starší servírka.

"Mátový čaj a tvarohový dortík prosím." Odpověděl po chvíli Sam.

"To zní dobře.. dám si to samé." Zavřela jsem jídelní lístek a usmála se na servírku.

"A s tím Jasonem jste přátelé nebo něco víc?" Zeptal se mě Sam. Ano povídali jsem si úplně o všem ..

"Já nevím jestli vůbec ti kamarádi." Zasmála jsem se, ale uvnitř mě má slova trochu bolela.

"Neboj.. to se nějak vyvine." Řekl a mrkl na mě.

V tu chvíli přišla servírka i s naší obědnávkou.
"Děkujeme" řekl Sam a já se jen usmśla.

"A děláš nějaký sport?" Zeptala jsem se Sama.

"Jo hraju baseball." Usmál se.

"Fakt ?!" Vyhrkla jsem překvapeně. A Sam se mi začal smát.

"Baseball miluju." Řekla jsem nadšeně.

"Za měsíc jedeme na zápasy po Americe a myslím, že v Chicagu budeme taky... mohla bys přijít, kdybys chtěla."

"Opravdu? Mohla bych? Nevadilo by to?"

"Jistě že mohla." Usmál se Sam.

"Byl bych naopak velice rád." Mrkl na mě a v tu chvíli zazvonil zvoneček u vchodových dveří, což oznamovalo nového zákazníka.

Sakra ne.. jen to ne.
Stál tam Ben a Jason.
Proč zrovna teď ??

"Děje se něco?" Zeptal se starostlivě Sam, když viděl můj vyděšený obličej.

"Sakra t-to je Jason.. a můj brácha Ben." Řekla jsem nešťastně. A modlila se aby nás nezahlídli.

"Brácha neví, že tu jsem. "

"To je v pořádku.. však o nic nejde ne?" Zeptal se zmateně.

"To neznáš mýho bráchu.." Uchechtla jsem se.
A v tu chvíli se Jasonovy oči střetly s těmi mými. Byly i na dálku krásné jako vždy, ale když viděl s kým tu jsem tak ztmavly. Viděla jsem v nich něco, co nedokážu popsat .. něco jako zklamalní.. lítost.. opravdu nevím.

Možná mě chtěl ušetřit Benových řečí, nebo nechtěl abych byla v maléru, protože drkl do Bena a oba odešli.

"Uffff, dobrý." Oddechla jsem si a trošku se ze zoufalství zasmála.

"Proč nechceš, aby nás tvůj brácha viděl? "

"Jak už jsem říkala.. neví, že tu jsem. A dělal by hned z komára velblouda."

"Aha." Řekl chápavě.

"Jsem prostě jeho malá holčička, co je na takové věci ještě malá." Objasnila jsem mu situaci.

"Jo, vím co myslíš." Mrkl a dopil svůj hrnek čaje.

***

"Jsem moc ráda, že jsem tě poznala Same." Řekla jsem, když jsme stáli před hotelem."

"Já tebe také, Mayo." Řekl a přitáhl si mě do obětí. Voněl příjemnou chlapeckou vůní, která mi trochu připomínala mého bráchu.

"Dobrou noc Same." Odtáhla jsem se a dala mu pusu na tvář"

"I tobě." Usmál se na mě sám a počkal, než zajdu do hotelu.
Skrz skleněné dveře jsem mu ještě zamávala a rozešla se do pokoje.