Friends or something more

28.

Konečně pondělí.
Ty tři týdny utekly rychle a zítra konečně odlétáme na výměnný pobyt do Paříže. Celý tři týdny jsem se Nickovi snažila co nejvíce vyhýbat. A on zase mě.

Naopak naše kamarádství s Rose nabralo na intenzitě a těd o sobě víme snad, už úplně každou maličkost. S Danem jsme teď celkem dobří kamarádi a tak to taky zůstane, a proto mě mrzí že nemůže letět s námi.

Je asi pět hodin odpoledne a já teď stojím nad svým kufrem, a jako vždycky když někam jedu, přemýšlím co nemám.

Crrrr Crrrr

Z mých "hlubokých" myšlenek mě vytrhne domovní zvonek, který oznamuje, že neumřeme s Benem hlady. Seběhnu po schodech div se nepřerazím a otevřu hlavní dveře. Jak jsem doufala stojí tam poslíček se dvěma krabicema pizzi. Obě zaplatím a i s jídlem se odeberou do obýváku, kde už Ben čeká s ovladačem v ruce. Krabice položím a hned se pustím do jídla.

***

"Just stop your crying
It's a sign of the times"

Probouzím se na slova svého budíku. Hned vyskočím z postele a začnu vše chystat. Nesnáším rána, ale už se nemůžu dočkat. Udělám si ranní hygienu, obléknu si černé uplé džíny, bílý crop top a přes to přehodím šedou mikynu.
K snídani si dám jen jablko a čekám na Bena, abysme mohli vyjet.

Po chvíli vejde do kuchyně a vezme si také jablko.

Ohryzek výhodím a vyběhnu do pokoje.

Kufr zavřu, přes rameno si přehodím batoh a než stihnu vzít kufr brácha mě předběhne a odnese mi ho do auta sám. V hale si obuju Vansky, dveře zamknu a vyjedeme na letiště.

***

Přicházíme na terminál, ze kterého odlétáme. Všímám si lidí kolem nás. Do téhle chvíle, jsme vlastně ani nevěděla, kdo tam všechno letí. Věděla jsem akorát o Rose, Jasonovi a Zoe, která to prozpěvovala po celé škole.

Rozhlédla jsem a uviděla ředitelku, která s námi, jako jedna ze tří učitelů letí. Letí s námi ještě ten učitel, který nám rozdával přihlášky a učitelka na biologii, která je na mě vysazená. To bude zajímavý výlet..

Asi metr od učitelů se tvořila první malá skupinka mých spolužáků. Asi tři kluci a dvě holky. Kousek dál od nich stálo pár holek z Benovi třídy, které hned jak ho viděli, začaly tát, jako kostky ledu. Začala jsem se bezmyšlenkovitě smát.

"Mayo, jseš v pořádku?" Zeptal se mě opatrně Ben.

"V naprostém. Jen se koukni támhle na ty holky z tvojí třídy. Úplně z tebe omdlívají." Kývla jsem hlavou ke skupince holek, které od nás teď už mohla stát jen tak 6 metrů. Když si holky všimli, že se Ben dívá přímo na ně, začaly se červenat a rychle od něj odvrátili pohled.

"Zdar, čemu se tu tak směješ? Jseš slyšet, až na parkovišti." Zasmála se Rose, která k nám právem přišla s Jasonem v těsném závěsu za sebou.

"Ničemu." Předběhne mě Ben svou odpovědí a pozdravil se s Jasonem. Hlavou mu lehce kývnu na pozdrav a on se na mě úsměje. Nemůžu si pomoct, ale začnu se usmívat od ucha k uchu.

"Co se to mezi váma dvěma děje? Uniklo mi snad něco?" Zašeptá mi Rose do ucha.

"Co by se mělo dít? Nic se neděje." Řeknu rozhodně.

"No, to vidím." Protočí očima a tím ukončí tuhle konverzaci, protože ředitelka začala zrovna něco vykládat.