Friends or something more

15.

Po tom co jsme všichni tři (já, Rose a Jay) odešli od zdravotnice, oni dva se ode mě odpojili a šli ke skříňkám kde si oba vzali věci a odešli ze školy.

Pro mě byl zbytek školy docela v pohodě, byli to už jen dvě hodiny: zeměpis, který mi nejde stejně jako biologie, ale celou dobu jsem si čmárala na kus papíru, který jsem vytrhla ze sešitu, kam bych si měla psát zápisky, protože sedím na zeměpis v předposlední lavici u dveří, učitel na mě nevidí. No a ta druhá hodina byla matematika.
Ta mi jde, jen mě štve, že jsme dostali domácí úkol.

Zazvonilo a já jsem běžela na autobus, který bych stíhala tak akorát, kdyby mě u skříněk někdo nezastavil.

"Ahoj Mayo."

"Nicku, pospíchám na autobus, jede mi asi za 7 minuty, a když ho nestihnu tak budu muset na zastávce čekat hodinu, než pojede další. Popovídáme si někdy jindy jo.?"
Odbyla jsem ho a prošla jsem kolem něj. On mě ale hnízdem chytil za zápěstí a přitáhl mě zpátky k sobě blíž.

"Můžu tě hodit domů."

"Cože.?"

"Že tě můžu hodit domů, ale potřebuju pomoc s tím domácím úkolem z matematiky." Podíval se na mě s prosbou v očích a já tázavě pozvedla jedno obočí. "Vůbec nechápu to, co se teď učíme a tobě to očividně nedělá problém jak jsem si všiml v hodině."

"Matematika je jednoduchá. Jenom musíš dávat pozor v hodinách a necelou dobu koukat do mobilu." Pobaveně jsem se na něj podívala. Teď už jsem věděla, že ten autobus stejně nestihnu. I kdybych běžela, na zastávku mi to trvá asi čtyři minuty a jede to za dvě.

Podíval se na mě psíma očima a já nemohla odolat. Byl rotzomilej jak se mě snažil přemluvit.

"Prosím." Řekl a hrál smutného.
Kýval jsem tedy na souhlas, protože se mi nechtělo čekat hodinu na autobusové zastávce. A Nickova společnost mohla být příjemná.

"Kde se to chceš učit.?"

"Ve školní knihovně určitě ne, nemám jí rád, je taková hodně temná a nikdo tam moc nechodí."

"To se se mnou snad bojíš být sám.??" Zvedla jsem obočí.

"Ne, nebojím, jen jsem myslel, že můžeme zajít na jídlo a z učení udělat příjemné odpoledne." Věnoval mi kouzelný úsměv.

"To beru." Řekla jsem a oba jsme se vydali před školu.

"Počkáš tady? Přijedu pro tebe." Řekl když jsme vyšli ven. Zrovna začalo pršet a tak jsem uvítala jeho nabídku.

Za pár minut zastavila před vchodem černá Audi A1. Přešlapovala jsem na místě a když se u řidiče stáhlo okýnku uviděla jsem Nicka, který na mě volá ať si jdu rychle nasednout.

"Máš dost dobrý auto." Řekl jsme když jsme nastoupila.

"Děkuju, vyznáš se?." Usmál se.

"Mám staršího bráchu, takže celkem jo. ...Tak kam pojedeme na jídlo.?" Zeptala jsem se hladově.

"No já nevím. Ty něco vyber. Já jsem jen řidič."

"Dobře, tak já tě budu navádět."
Řekla jsem a zapnula si pás.

"Kebab? Holku co má postavu jako ty, bych spíš tipnul na salát." Zasmál se Nick a já ho praštila do ramene, až sykl bolestí.

"Týden tady v Chicagu mi stačil na to, abych zjistila, že tady mají nejlepší kebab v Americe."