°Deník PSYCHOPATA° (SHORT STORY)

8. kapitola

"Pane bože, zachraň tu malou nebohou dívku! " Ano, to jsou ta slova, která jsem zaslechla ještě těsně před mou smrtí. Tedy, přesněji řečeno před zásahem uspávací pistole mého otce. Zničehonic ji odněkud vytáhl, namířil na mě a bez váhání vystřelil. V jeho očích hněv přímo vařil a tak bych se nejspíš ani nedivila, kdyby mi vystřelil mozek z hlavy. Ten by se někam odkutálet a já bych se bledá jako stěna zhroutila na zem. Bledá a mrtvá. Docela by mě zajímalo, jestli bych vůbec někomu chyběla... To je na tom všem asi nejhorší a nejsmutnější. Všem se hnusím mým stylem života, mou touhou krvelačně vraždit, mým nepřátelstvím proti lidské rase... ale nenachází se zde nikdo, kdo by to všechno ocenil, nebo aspoň TOLEROVAL můj život... Nikdo z vás si však už bohužel neuvědomuje, že mám v sobě ještě jednu osobu. Osobu, které ráda pomáhá lidem v nouzi. Osobu, které by pro svou rodinu a přátelé klidně i zemřela. Kdyby mohla, spáchala by třeba sebevraždu, jen aby její rodina přežila. Ze všeho nejvíc si přeje, aby její příbuzní prožívali co nejkrásnější a nejklidnější život, jaký si jen dovede vysnít ve svých každodenních snech. Osobu, která své druhé já nemůže jakkoli ovlivnit. Zabíjí lidi kolem sebe, aniž by o něčem tušila. V psychiatrické léčebně prožila nejhorší léta svého života jen a jen kvůli mně. Nikoli kvůli sobě... Zakroutím hlavou seč můžu, abych se zbavila mých zvrácených myšlenek. " Já vím, že to může vyznít trošilinku sobecky..." Rozmluvím se konečně a hodím po taťkovi můj lítostivý a mírumilovný pohled. Tázavě na mě pohlédne a mě tím pádem nezbývá nic jiného, než pokračovat v mé řeči. " No... " Polknu. Táta se hlasitě zasměje a tím mi dodá plný kýbel odvahy. Neváhám a vyhrknu na něj veškeré moje požadavky. " Mohl bys mi prosím vybalit věci do pokoje? " Optám se s nějakou tou kapičkou naděje hluboko ve mně. Samozřejmě, že bych si je mohla vybalit sama, to bych ale nestihla založit si účet na y. Ráda bych si změnila idenfikaci, abych si našla alespoň nějaké přátelé na sociálních sítí. " Tak dobře Missaki. Pokud mi však slíbíš, že nebudeš provádět žádné vylomeniny. " Zaslechnu hluboký, mužský a přísný hlas mého otce. Radosti je ve mě tolik, že kdyby se proměnila ve vodu, zaplavila by snad celý Londýn! " Neměj obavy tati. Oficiálně se ze mě stává mladá, otravná puberťačka, která miluje Justina Biebera a jejiž život se skládá pouze z hudby, přátel a hlavně sociálních sítí jako je například Instagram." Odpovím mu ironicky, natož se oba hlasitě rozřehtáme. Nevím proč, ale najednou se už necítím spoutaná ve svých krutých myšlenkách. Právě naopak! Má mysl už nenese tu těžkou zátěž jako ještě před pár dny nesla. Jinými slovy jsem opět volná a svobodná. Můžu se vyjadřovat ohledně čeho chci a kdykoliv chci. Na čerstvém vzduchu jsem přeci pouze pár minut, ale i přes to se Svoboda stává pro mou duši stejně důležitou ingrediencí, jako pro plíce vzduch.
Pomalu dojdu až na konec naší zahrady. Mým cílm se pro tentokrátstala naše stará kůlnička hned vedle plotu, který vede do sousedství. Tichými krůčky vkročím dovnitř. Chopím se té dřevéné zaprášené kliky a pokusím se otevřít dveře, na kterých se klika nachází. To však bez úspěchu. "Jak jen jsem mohal zapomenout na můj tajný klíček, který mi pomáhá tyto tajné dveře odemknout?" Pomyslím si a zašmratrám ve své značkové Adidas mikyně. Vylovím z ní takový zvláštní klíč, který docela připomíná nějaký stromeček, než záhadnou věcičku, díky niž bych se mohla snadně dostat do mé "Tajuplné základny". Kamennitá cestička, kterou jsem zde jako malá vybudovala zůstává pořád stejná. Zapomenuté křeslo v rohu také zůstalo bez nějákým zvlášť viditelných rozdílů. Jen ten kaktus ve vedlejší místnosti na lrvní pohled působí trochu zeschle. Ale co jsem také očekávala, vždyť to zde nikdo těch pár let ani nenavštívil!. Jak by také mohl? I kdyby se stal nějaký zázrak a Anabell, která se věčně snaží na naší zahradě vypátrat nějáký vchod do kouzelné země pohádek by to zde objevila, klíč mám pouze já a nikdo jiný.
"Nu což. Prach časem vytřu, bordel uklidím, kaktus vyměním za nový a vše bude zase jako při starých dobrých časech". Zasměji se a hodím sebou a zaprášený gauč uprostřed mého " pokoje". Je docela nepohodlný, ale za soukromí cokoli! Zavrtím se na bok a stáhnu si na můj iphone facebook. Po asi pěti vteřinách mi ohlásí, že byla tato aplikace úspěšně nainstalována a já ji s úsměvem na rtech otevřu. ",Mise splněna"! Vykřiknu plná nadšení, ale hned poté si dlaní překryji ústa, protože si uvědomím co jsem svým šíleným hulákáním způsobila. Nechci aby mi tady Anabell bloudila všude kolem s falešnou a beznadějnou touhou objevit zde můj bunkr. O tohle opravdu nestojím. Je to moje malá holčička, ale soukromí si občas musím dopřát, nebo se snad mýlím? Uznávám vám za pravdu, že jsem se zmýlila už tolikrát, ale každý člověk si zaslouží alespoň špetku té samoty.
Má touha po sociální síti je tak veliká, že mě snad vyslyšel i ten nahoře, který vše rychle vyřešil. Můj první pokus o zaregistrování byl zcela úspěšný! S tím bohem jsem ale samozřejmě pouze vtípkovala lidi :D . Můžu však slavnostně prohlásit, že jsem oficiálně užovatel facebooku celým jménem Missaki Colsnová. Je prapodivné vlasnit japonské jméno, ale to křestní však britské. No, takhle to zkrátka dopadá, když máte každého rodiče z úplně odlišných států. Z rychlostí světla o sobě napíšu nějaký stručný, srdcervoucí status, který následně zveřejním a začnu si do přátel přidávat random lidi. Obvykle jsou to krásní kluci. Jak jinak, že? Z mé galerie si vyberu své nejhezčí selfie, které poté využiji jako profilový obrázek. Jako úvodní tapetu zvolím fotku hor, mnou samotnou vyfocenou. No a potom kutím vše, co je pro začátečníka vlastnícího facebook nejdůležitější. Po asi pěti minutách mi příjde zpráva od uživatele jménem SmilePlease...
.
.
.
.
.
Zdravím vás lidi! Mockrát se omlouvám, za takovou neaktivitu. Moc dobře si uvědomuji, jak je to ode mně sobecké a za žádnou cenu se zde nebudu vymlouvat na nenápadivost či všelijaké problémy. Řeknu vám to upřímně. Psát se mi nějak nechtělo, ale vy jste mě znova podpořilo čtením a hlasováním tohoto příběhu!😱❤❤❤ Zjistila jsem, že už ho přečetlo skoro 500 lidí a já jsem vá za to neskutečně vděčná😍 Také se nachází v Top 1000!!! Wow, lidi vy jste úžasní! Je přibližně 30 v kategorii horor! Ještě jednou vám mockrá děkuji a také ještě jednou omlouvám. Slibujo vám však, že vám to v příštím díle pořádně vynahradím. Napište mi do komentářů, co chcete aby se v další kapitolce přihodilo a já se pokusím to nějak sepsat. Ještě jednou vám mockrát děkuji a u další kapitolky Na shle!
Ps. Posílejte mi dolů do komentářů názvy vašich příběhů(všelijakých) a já si je všechny přidám do seznamu čtení a do mé pololrázdné knihovničky 😘😘😘