°Deník PSYCHOPATA° (SHORT STORY)

9. kapitola

Smile- "Ahoj Missaki :-)
Takto začala má snad první konverzace mezi mnou a jakýmkoli jiným člověkem na zemi.První kontakt s néjakým živýn tvorem vůbec! Měla jsem takovou radost! Někdo, možná nějáký kluk mi sám od sebe napsal minutu po přihlášení na Fc! Co víc po světu můźu chtít?
Missaki- "Ahoj. Asi je to hloupé a ztrapňující, ale mohla bych jednu otázičku? :-)
Odepíši jí/jemu okamžitě plná vzrušení. Trpělivosti mám v sobě víc než dost a jak tak sleduji, tu ani nebudu muset použít, protože se pod mou zprávou právě v tento moment objevil nápis "Zobrazeno".
  Smile- "Ale samozřejmě drahá ;-) Ptej se na vše, co ti srdce nakáže♥♥
Na nic nečekám a rozepisuji svou odpověď. Nemůžu ho nechat čekat, obzvlášť když je to takoví gentleman.
Missaki- " Dobře. Děkuji :-) . No, musím se přiznat, že je těch "otáziček" krapet víc, než si myslíš, ale to doufám nevadí.
1. Kdo jsi a proč si se rozhodl napsat mi?
2. Známe se navzájem?
3. Víš něco o mé minulosti?
Ještě po sobě zkontroluji pravopis a potom kliknu na tlačítko "odeslat". Opět nečekám dlouho na zpáteční odpověď.
Smile-" Ptáš se, kdo jsem? Myslím si, že pro mě ani pro tebe tato informace není nějak zvlášť důležitá. A já ti tuto otázku nechám bez odpovědi ve tvé malé hlavičce ;-)
  Ale no tak, na tohle odpovídat snad ani nemusím? Pro tvůj klid však udělám cokoli na širém světě♥♥♥  Už dlouhou dobu se mi líbíš a tak jsem se překonal a odhodlal se ti napsat jedno malé Ahoj.
  Znám tě déle, než si sama myslíš. Ty mě však ne. Oficiálně zas ale ano! O tvé minulosti nevím ani Ň, ale časem se toho určitě mnoho dozvím :P Můžem začít hned teď pokud chceš! Rozmluv se o sobě! Nestyď se koči♥♥
Poté, co si přečtu jeho slohovku mě zahřeje u srdce. Je snad možné že jsem se zamilovala? A co když mě dokonce vyléčil?! To by bylo úžasné! I přes to, že neznám jeho idenfikaci a je to pro mě zkrátka úplně cizí člověk, jeho "Koči" ve mě rozpráší spoustu motýlků. Už už se chystám mu zase na oplátku nalssat slohovku o mě a mém životé, ale v tom ze zahrady zaslechnu Anabellin hlas oznamující čas večeře. Nechci aby mé rozzloučení se Smilem vysnělo jako výmluva a tak mu pouze ve zkratce odepíšu.
Missaki-" Smile. Moc ráda bych si s tebou psala dál, ale má malá sestřička mě volá na večeři. Když tak písnu za deset minut, ju? :-)
Nestihnu se ani zvednout z gauče, když mi telefon hladitě zavibruje. Kdo jiný než Smile :-)
Smile-" Oki . A přeji dobrou chuť♥♥♥
Sama pro sebe se zasměji pomalu se vydám směrem k východu z mé základny. Nakouknu opatrně ven, abych zkontrolovala jestli se venku neloudá nějaký slídil. Do leva, potom do prava... Zahlédnu pár starých krámů a různé podivné figuríny,  ale jinak nic podivného. Přeskočím jakousi kaluž, která se třpytí těsné před mými boty a rozběhnu se do kuchyně. Běhám po našem domečku jako zblázněná. Lítam tam a zase zpátky. Nemám hlad, tak proč bych měla vůbec dorazit na večeři?! Vždyť je přeci tak moc nepotřebná! Nehodlám svůj drahocený čas trávit večeřením té staré přepečené pečeně, která nejméně dva týdny ležela v dolním patře lednice. Místo toho bych si mohla vzít svůj milovaný nožíček, přejet si s ním po mé dásni a čekat, až se rozvalí ten proud krve! Je tolik věcí, co podniknout, jak si mám vybrat jen jednu?... Ale je pravda, že jsem si už dlouhou dobu ani špetku neublížila... Dojdu do naši společné koupelny, abych se mohla konečně podříznout. V ten to moment mé oko ale zahkédne něco mnohem lepšího, než je ostrá žiletka na holení... Kdesi v rohu leží stará pistole...