°Deník PSYCHOPATA° (SHORT STORY)

12. kapitola

Taky tam moc milujete vzpomínky? Ať už dobré, nebo špatné, vždyť na tom vlastně ani nezáleží. A co tváře? Teď asi moc nechápete mou otázku, jelikož když si ji teď sama po sobě čtu, taky bych nepochopila, kdyby mi někdo položil nějakou takovou prapodivnou otázku. Já jsem ovšem hodná duše a tak to trochu upřesním.
Představte si, že vám zahynou rodiče, kvůli "autohavárii a vy se najednou ocitnete sami v té kruté realitě. Je vám přibližně sedm let a už jste na světě úplně sami. Trpíte samotou a rádi se poškozujete. Když vám ten ostrý hrot nože přetrhne vaši bledou kůži, konečně se aspoñ na pár hodinek cítíte šťastně a svěží. Najednou jste opět plná energii a touze po dobrodružství. Už se necítíte stísněně. Vaše srdce se nerozpadá na miniaturní kousíčky, které se následně roztříští do vašeho těla jako rozbitá sklenice na podlahu. Jste volná a svobodná. Zničehonic opět milujete svůj život a stále nedokážete pochopit své staré já.
Tento pocit se však po pár hodinách vypaří a vy jste opět tam, kde jste byla. Máte chuť vyšplhat co nejvýš a jednoduše skočit dolů. Zabít se. Přinejhorším si nějak ublížit. Na to ovšem nemáte dostatek sil. Jednoduše řečeno jste příliš slabá na to, aby jste se zavraždila. A tak se vám tady objevuje jedna možnost, jak ze sebe opět udělat tu holčičku zářící štěstím. Sebepoškozování. To jediné vám dokáže pomoct. Děláte to každý den, ze dnů se stávají hodiny a z hodin minuty. Už bez toho nedokážete přežít ani šedesát vteřin vašeho bezceného života. Jste zničená a vyčerpaná. Vaše tělo už to nezvládá. Celé je totiž pokryto řeznými ránami od žiletek a všelijakých ostrých předmětů. Už nemůžete dál a padáte do hlubokého spánku. Do věčného spánku. V tento moment začnete uvažovat o všech možnostech úniku svému životu. Svému osudu. Ten však změnit nemůžete. Uvědomujete si, že je přímo nerealistické uniknou z toho bludného kruhu. Ze svého života. Jste nicka. V hlavě se vám začnou mihotat tváře všech vašich mrtvých přátel, či dokonce rodiny. Chcete být na stejném místě jako oni, ale nemůžete. Život je na vás přísný a krutý. Jenže vy ho chcete naučit, kdo tady velí svému osudu. A tak se rozhodnete vstát a ukázat světu co se ve vás skrývá... A takto dámy a pánové vznikají lidé jako jsem já. My za své chování nemůžeme. To je práce našich životů. A... tak až nás budete posílat na elektrická křesla a podobně, pamatujte si, že to co jsme je částečně i na vašem účtu. Pamatujte si, že to vy jste nás nazývali nickami. Po přečtení tohoto textu by jste už měli pochopit, proč vlastné vraždíme... My... my nemáme na výběr.
"Ahojky Missaki, slíbilas, že písneš. Stalo se snad něco, co Tě donutila svůj slib porušit a já byl nucen ho vykonat za tebe?" Odložím propisku, kterou jsem ješté do teď psala tento deník a přečtu si zprávu od Smilee. Byla jsem tak zabraná do psaní, až jsem na něj zapoměla! Víte co? Měli jste pravdu. Nejsem nic víc než nicka, která se o něco snaží. Z rychlostí světla mu stručně odepíšu.
"Zdravím, neměj obavy, nic zvláštního se neděje, jen jsem neměla úplně dobrou náladu, tak jsem úplně zapoměla napsat ti. Mockrát se omlouvám.
Smile: "To je v pořádku, vůbec nic se neděje ♥. Když už máš tu špatnou náladu, mohl bych Tě rozveselit, co ty na to?
Missaki: Hmm... Náladu mám pod psa a nějaký ten vtip by se mi rozhodně hodil.
Smile: Žádný vtip, ale radostné oznámení. Prošla jsi testem důvěry! Máš radost? Pokud furt ne, čti dál, protože... Oficiálně mezi námi hraje pouto přátelství.
Missaki: Páni, nevím co na to říct! A to do slova. Jsem ráda, že jsi mě započítal do lajny přátel, ale furt nechápu o jakém testu to mluvíš? Uniklo mi snad něco?
Smile: Nevíš o čem mluvím? Tvá nechápavost a zvědavost se mi zálibila. Ty na to časem příjdeš sama, milá Missaki. Jsi chytrá holka, ono ti to časem dojde.
Missaki: To to opradvu potřebuješ držer v tajnosti? :-( To je mi v celku líto...
Smile;Ale no tak, no tak. Rozhodla jses mi lhát?! Mám tě snad zase odstranit z lajny přátel? Já vím, že to nechceš, nebo se k tobě budu chovat stejně, jako ty ke mně ;-)
Missaki:Máš pravdu, odpusť...
Smile:Neboj se, odpuštěno :-) Pod jednou podmínkou! Žádné přátelství není zadarmo. Už nikdy, nikdy ve svém životě mi nebudeš lhát, platí?
Missaki:Tak fajn, ale teď už jdu spát, tak dobrou noc....
Smile: Dobrou noc♥♥♥.