°Deník PSYCHOPATA° (SHORT STORY)

10. kapitola

Tak schválně lidi, co si asi myslíte, že se mi mihotalo v té mé zatracené hlavě? Ignorovat tak úžasnou zbraň, jako je revolver? Nebo ji dokonce odkopnout doprostřed té staré zasmrádlé místnosti? Pokud jste tipovali něco z tohoto, tak vám musím oznámit jednu srdcervoucí informaci. Je mi z toho na nic, ale bohužel jste se zmýlili. Hned poté, co jsem tuto skvělou hračičku obejvila, napadla mé jej jedna jediná myšlenka. "Proč bych měla poškozovat sebe, když můžu škodit jiné? " Ach jo, tak ráda bych si sedla, vyvrtala do svých myšlenek a nechala lidstvo v poklidu žít. Žít beze strachu, že je může jakýkoli blázen do vraždění jako já kdykoliv a kdekoliv brutálně napadnout, popřípadě unést a následně drasticky zavraždit. To mé srdce ovšem zaručeně nechce a tak uchopím zbraň to svých rukou. Proč není život tak jasně bílý a čistý jako peříčko od holubičky, která volně poletuje po mé vlasti?! Bez stresu co se financí týče. Bez problémů! Byť i já bych se chtěla převtélit do ptáka s křídly! Tedy pouze do té doby, než by mne nesejmul starý myslivec aby měla jeho rodina co k snědku...
Svým způsobem nedělám nic špatného a už vůbec ne nelegálního. Jsem jako myslivec, pokud teda pominete jeden nepodstatný rozdíl, který trochu mění celou situaci. Já nevraždím lesní a divokou zvěř, ale mé blízké. To však není ani trošku důležité!
Chvilku si s pistolí jen tak pohrávám s doprovodem mých nápadů, které se mi v hlavé neustále točí a točí,jak vlákat Mámu až sem na půdu a to bez jakékoli další osoby. Jak jen tento plán reálně uskutečnit? Zadívám se na tu fascinující zbraň co svírám v pravé ruce a uvědomím si, že jsem stále nezjistila, jestli je či není nabitá. Bez pochyb se napřahnu a vystřelím z ní do jakési zavařovací sklenice, stále plné okurek. Takových téch zakrslých, kyselích, co se přikládají jako pochotka třeba k rýži. Taky je zbožňujete stejně jako já? Jejich chuť je nepopsatelně výborná a jedinečná! Obzvlášť, když je smícháte s chutí uvařeného kuřete v tlakovém hrnci a velice chutné drahé rýže. Ale POZOR! Nesmíte zapomenout na domácí bramborové knedlíky plněné nakrájeným juniorem! Bez nich by to za žádnou cenu nebylo ono!
Střepy ze sklenice se nečekaně rozvalí po celé půďě a to byl nejspíš důvod, proč se ve dveřích zničehonic objecila mamka. Ještě měla špinavá ústa od okurkového salátu. K tělu si pevně přilnula kuchyňský nůž, který nyní uchopila její pravá ruka. To je nejspíš pochopitelné, vždyť to byla pravačka! Vypadala celkem vystrašeně , ale já si stejně myslím, že tušila jaký osud jsem jí přichystala. Její ústa se nepatrně pootevřela a tak jsem si usmyslila, že chtěla zavolat taťku na pomoc. Toho jsem nechtěla docílit a tak jsrm ji bez pochyb střelila do zápěstí, ve kterém svírala nůž. Ten ji okamžitě po výstřels upadnul s hlasitým bouchnutím na zem. Ta pád ovšem tišila, jelikož jsme obě dvě zrovna stály na červeném, tentokrát obyčejným koberci. Naši jsi tu červenou teda nějak oblíbili! Alespoň si máma zahyne na koberci zbarveným svou oblíbenou barvou. To je plus pro ni!
Sykne bolestí a celá zkrvelaná se zhroutí na zem. Sleduji ji těmi svými hlubokými jantarovými kukadly. Přemýšlím co dál. Chladnokrevně ji ustřelit palici, nebo ji mučit, stáhnou z kůže a nakonec sníst? Zas cítím tu prázdnodu ve mně! Jsem jako malé bezmocné šťeně, co touží jen po jediném. Aby mu jeho milovaný páníček, či páníčka hodili do dálky jeho oblíbenou hračku. Já..., chci něco víc! A proto ji rozsekám na kousíčky! Zazní v hlavě jasná volba, jak matku potrestat. Rozhlédnu se po kůlně. " Milá maminko, tvá chyba se stala tvým osudem!" Promluvím na mamku konečně a s hlasitým zachechtáním popadnu nůž, který leží jen kousek od její hlavy. Neváhám, a bezlítostně jí ho zarazím hluboko do oka! Z toho bleskurychle vyteče taková ta bělota. Nedovedete si představit, jak moc příjemné je škodit a ubližovat lidem kolem sebe ! Napřáhnu seč můžu a jedním sekem ji useknu všech deset prstů na horních končetinách. Já jsem však psychouš a ani tohle mi nestačí ke štěstí. Přesně proto z ní začnu pomaličku odsekávat tenká vlákýnka kůže, ze které si do budoucna plánuji vytvořit např.zimní obuv. "Ale copak maminko má drahá, bolí té snad něco?! " Zaječím přes celý barák a rozsekám jí hlavu vejpůl. Jsem si na sto procenr jistá, že tohle nepřežila  bez pár viditelných ran.
  Celá zpocená a udýchaná sedám ne zaprášenou zem. Pokouším se usnout a však marně. Nebylo by to až tak těžké, podlaha byla docela měkká a i když bylo nejméně čtyřicet srupñů celsia, ovzduší bylo také velice příjemné. Nebylo by to tedy až tak obtížné, nebýt táty stojícího ve dveřích...

Ahojky lidičky. Po asi týdnu jsem se konečně dohrabala až sem na wattpad. A ano, s tím přišla i nová kapitolka mého příběhu nyní nesoucí název : I'm Psychopath, problem? Minulý název se mi nějak zvlášť nezamlouval a tak jsem se rozhodla ho malinko pozměnit. Ani tento není nějak extra, protože má inteligentní hlava začala pořádně makam až potom, co mi jedna skvělá mladá dívka vytvořila tak úžasný cover, kterého jste si možná povšimli. Tož já a maje logika :-D

A tady máte pár mých návrhů na jiný názwv k této storce...
- Já psychopat
-Deník PSYCHOPATA
-Psycho story
-Asilom
- I'm PSYCHOPATH
-Deník "běžné" holky
Normalita? Nic pro mě...
-

Tak schválně, který se vám líbí nejvíc? :-)

A na závěr menší poděkování...
Wow lidi! Jste skvělý můj příběh vidělo už 500 lidí! Mockrát vám děkuji a doufá,  že stále budete držet při mě♥♥♥ Já budu naopak držet při vás. A abych se vám nějak odvděčila za vše, v příští kapitolce sw dozvíte o jedné menší soutěži. ..