°Deník PSYCHOPATA° (SHORT STORY)

17.kapitola

Po zhruba dvaceti minutách pronikavého řvaní a bulení jsem se konečně vzpamatovala a přiměla své zkoprnělé nohy k nějakému tomu pohybu. Prudkým švihnutím jsem už stála na obou dvou končetinách a rozbíhala se za Anabell. Jednoho... Jednoho dne stejně podlehnu, mohu to vzdát rovnou. Jak zbytečné by přece bylo zoufale doufat, že se nenechám unést!... Všichni ví, jak to na konci této "pohádky" dopadne, nikdo mi totiž doopravdy nevěří. Podle mých logických úvách jsem snad ta nenenáviděnější lidská bytost, která se kdy v tomhle šeredném zakrslém městečku jednoho krutého dne musela zrodit... Když nad tím tak uvažuji, nejspíš bych se mohla jít hned teď zabít... Spáchat sebevraždu... Je tohle snad to nejsprávnější řešení? Ukončit to nekonečné trápení nějakým takovým činem, jinými přijatelnějšími slovy pro ty zrůdy co se na demnou v jednom kuse povyšují hříchem?
"Popadni pevně tu žiletku co se tak hezky vyjímá v té tvé špinavé, po krvy zapáchající koupleně"!

"Kdo jen ti bráni tentokrát ty svině jedna!

"Holčičko, mám takovy dojem, že jsi tu definitivně skončila"...

"Vyser se na nějakou Anabel, která tě buďme upřímní stejně nezajímá... Vypadni odsud dřive, než ti tvé plány někdo překazí!

"Tentokrát prosím uposlechni mé příkazy nicko, poté ti daruji trvalý pokoj v podobě tvé právně vlastnické hrobky.
.
.
.
.
.
Ty hlásky v mé zmatené hlavě... Vypovýdají pravdu. Mé tělo se najednou rozhodne nespolupracovat a sekne sebou a zem. Nyní už mě ale doprovází pocit...tedy... touha. Definice chtíče! Je to správné vyjádření? O tom sakra silně pochybuji, ale je přece samozřejmností, že jste za tu dobu mé chování společně s mým nelogickým vyjadřováním jakžtak pochytili, takže zřejmě nemá sebemenší smysl vám cokoli a jakkoli podrobně vysvětlovat.
Takto to dál jednoduše nejde a podle všeho nikdy nepůjde. Pokud se nebudu snažit,( ano, Kaylininy slova mi stále buší v srdci jako ozvěna, kterou by ani tornádo nezastavilo před naprostým zničením mě) nemohu přeci nikdy ničeho dosáhnout. Pokud tedy nezapočítáme do kategorie vítězstných činností zdechnout s depresivními myšlenkami, že jste ničeho ve svém zoufalém životě nikdy nedocílila, což se dle mých názorů počítat nedá..
Mým smyslem života je nyní Anabell, musím ji vysvobodit z tohoto krutého světa a to hned...