FORGET [Cameron Dallas]✔️

•Let's do it•

„Tak si běž vzít nějaký věci" usmál se. Na patě jsem se otočila a šla do svého pokoje si zbalit pár věcí. Hodila jsem je všechny do batohu a mohla jít. Hrozně se mi chtělo a proto jsem šla snad nejpomalejší chůzí, co jsem kdy šla. „Andersonová pomalejc by to nešlo?" ozval se Mendes pod schody. „Tohle byla moje nejvíc pomalá chůze, ale můžu to zkusit pomalejc" „Ne to je dobrý, vyzkoušej si to třeba až půjdeš do školy" mrkl na mě. Vzala jsem si ještě klíče abych se pak dostala domů nebo až tam odsud uteču. „Pujč mi ten batoh, vezmu ti ho" natahoval se po mým batohu. Dala jsem mu ho a zase mrkl. Asi má tiky měl by si s tím někam zajít. „Sedni si dopředu, vzádu už není místo" usmál se když zavíral kufr. Otevřela jsem přední dvěre a nastoupila. Podívala jsem se kdo že to auto vlastně řídí. A doprdele. To tady všichni umřeme! Řídí totiž Dallas.

„Proč si nechtěla jet, popravdě?" kouknul na mě Dallas a pak zase zpátky na cestu. „Už jsem to jednou říkala. Nechci strávit víkend tím, že budu chlastat." „To není popravdě" „Je" „Není, řekni mi to" naléhal. Dallasje hrozně zvláštní druh člověka. Jednou se chová jako děvkař s kterým bych nikdy nic nechtěla mít a podruhé zase hodnej kluk, kterej sice kouří a je děvkař, ale je hodnej. Bylo mi jasný, že nás ti vzadu poslouchaj a nechtěla jsem, aby to slyšeli všichni. „Řeknu ti to, ale ne teď" koukala jsem z okýnka a v autě bylo hrobové ticho. „Takže.." snažil se začít konverzaci Johnson, ale nevěděl na jaké téma. Během chvilky se do konverzaci zapojili všichni až na mě a na Dallase. Věděl, že nám nikdo pozornost nevěnuje a tak toho využil. Položil si svoji ruku na moje stehno a dělal jakoby nic. Podívala jsem se na něj jako jestli to myslí vážně a chytla jsem mu ruku a položila jsem ji na řadící páku. „Sis to trošku spletl ne?" „Právě že ne"