•Odejdi•

3.1K 108 9
                                    

„Vážně se ptáš? Musíme si promluvit , pusť mě dovnitř." řekl a udělal krok ke mě. „Ne, zrovna hraju s bráchou PSko." postavila jsem se více do dveří, aby neprošel. „Přestaň blbnout baby a pusť mě." náléhal. „Už mi takhle neříkej." sklopila jsem oči ke špičkám svých ponožek. „Poč-" strčil do dveří, aby mohl projít a nedbal na můj nesouhlas jeho vstoupení. „Hej Came , Čus!" křikl brácha z kuchyně. „Čus! Nebude ti vadi když si nachvilku půjčím ségru?" ukázal na mě. „Ne, klidně si ji vem i na dýl." mykl rameny. Fakt díky brácha. Z hluboka jsem vydechla a šla po schodech do svého pokoje. Cameron zavřel dveře a sedl si na židli u psacího stolu a já usedla na postel.
„Můžeš mi říct, co ti přelítlo přes nos, že mi neodepisuješ, ignoruješ mě a nechceš semnou mluvit?" máchal kolem sebe rukama. „Jo tak ty nevíš? Děláš si ze mě srandu Camerone? Víš, že ses vůbec nezměnil, tak jak si mi říkal, ale jseš furt stejnej!" začala mi docházet trpělivost. Stále mi lže a není mu to ani trochu blbý. Momentálně jsem měla fakt nakrajíčku abych se tady nerozbrěcela, ale nemohla jsem, viděl by, že jsem slabá. „O čem to sakra mluvíš? Jasně, že jsem se změnil. Doprdele Beth, miluju tě a nechci o tebe přijít!" vstal ze židle a chodil po místnosti tam a zpět. „Už se stalo!" řekla jsem tvrdě. Zastavil se a koukl se na mě. „Tal mi vysvětli, co jsem udělal?!"

„Říkala jsem ti, že půjdeme do kina, ale ty né, že máš doučování, kdyby sis v tom obchoďáku dával aspoň bacha na to, kdo tě kde vidí s nějakou cuchtou! Její zamilovanej pohled a hlazení to jí ruky na stole zřejmě nebylo přátelský gesto k poděkování!" hodila jsem kolem sebe rukama a vstala z postele a rozešla se k oknu. „Nehledě na to, že si mi lhal, že máš doučování s kamarádem a šel si do restaurace s nějakou holkou. Gratuluju ti, tímhle sis podepsal rozchod!" hrála jsem si s mými prsty a čekala na jeho odpověď i když jsem si myslela, že nebude moc rozumná. Že já mu naletěla! Tolik lidí mě před ním varovalo, ale já nee, já se prostě musím zamilovat do největšího děvkaře ve škole a věřit tomu, že se změnil.

„Jo okey, neměl jsem doučování, ale nemohl jsem ti jentak říct, jdu ven s holkou se kterou jsem dřív chrápal! Sama víš, jak by to dopadlo! Nic jsem s ní teď neměl, tak si to nech vysvětlit!" snažil se mě chytit za bradu a zvednout mu hlavu abych mu koukala do očí, ale vysmekla jsem se mu. „Pecka, takže si ještě přiznal, že si s ní chrápal! Sakra Camerone víš jak by to dopadlo kdybys mi to řekl?! Možnal líp než když si mi to zatloukal! Už není co vysvětlovat. Teď mě nech a běž za ní." cítila jsem jak se mi slzy začínají hromadit a já je už moc dlouho neudřzím a dám jim volný průběh. „Pořád je co vysvětlovat! Miluju tě. Prosím, nech si to vysvětlit v klidu." řekl mi už s mírným hlasem a snažila se chytit mojí ruku, ale cukla jsem. „Prosím, odejdi." řekla jsem a cítila jak mi moje neposedná slza teče po tváři. „Nenechám to jen tak. Nenechám tě mě opustit. Takhle to zkončit nemůže. Nic jsem s ní neměl a já ti to dokážu." přistoupil ke mě a dal mi lehkou pusu do vlasů a pak už jsem jen koukala jak jeho osoba odchází z místnosti. „Doprdele!" zakřičela jsem. Padla jsem do postele a naplno se rozbrečela.

💬
Tak jak to vidíte?😊 líbí se vám díl?😊
Chtěla bych vám hroozně moc poděkovat za vaše krásné komentáře k předchozím dílům, jste úžasný!❤️

FORGET [Cameron Dallas]✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat