Je to jen hra✔️

•2•

Vzbudila jsem se kolem 7 ráno a už jsem neměla v plánu jít spát. Musela jsem stále myslet na to, že se dneska stěhujeme a popravdě, bojím se toho víc než čehokoliv jiného. Tedy skoro čehokoliv jiného...

Vstala jsem a odhrnula závěs na okně.
„Tento výhled mít už zřejmě nebudu," vydechla jsem, když jsem se kochala výhledem na naše město.

Po chvilce jsem odstoupila a šla do kuchyně na snídani.
„Dobré ráno," pozdravila jsem mamču a bráchu.
„Ahoj, zlato," usmála se mamča a dala přede mě talíř s palačinkama.
„Čau, kočko, vyspaná do růžova?"
„Ani ne, nikam se mi nechce," odpověděla jsem a usmála se na Briana.

Po snídani jsem pomohla dát krabice do stěhováku a naposledy se podívala na můj teď už bývalý dům.
„Nebuď smutná, kočko, bude líp," objal mě kolem ramen brácha a já se pousmála.
„Doufám," řekla jsem a nasedla do auta.

Po dlouhé cestě na letiště jsme konečně zastavili a šli se odbavit. Následně jsme prošli kontrolou a skončili v čekárně na letadlo.
Naštěstí nemělo zpoždění, takže kolem druhé jsme už přistávali.

„Páni, jsi nádherný Shrek, nechceš se podívat z okna? Je to pěkný výhled," rýpla jsem si do Briana, který byl celý zelený.
„Sklapni, pokud nechceš, ať dnešní snídani pustím na tebe," zapražil mě pohledem a já už mlčela, ale nešlo mi moc zamaskovat pobavení.

„Svoboda konečně!" Křikl brácha, když jsme vylezli z letadla a málem začal líbat zem.
„Pojď, prosím tě, jdeme pro zavazadla," řekla mamka a my ji následovali.

Vyzvedli jsme si je a nastoupili do předem objednaného taxíka. Mamka nadiktovala adresu a taxík se rozjel na předem určené místo.

Pohled na město nebyl špatný. Byly vidět vysoké moderní paneláky, ulice plné lidí, velký park, jezero, nebo co to bylo a další věci obvyklé ve městě.
Taxík zastavil u velkého dvoupatrového domu v poklidné části města.
Kolem bylo mnoho velkých domů, ale myslím, že ten nás všechny překonal.

Vešla jsem dovnitř a naskytl se mi pohled na velký obývák s plazmovou televizí, dvě velké rohové sedačky... Ale nádherný byl také výhled z okna do zahrady, která mě hned uchvátila.

Šla jsem dále a spatřila nádhernou kuchyň do červené barvy.
Moc jsem se nedívala na detaily a pokračovala dál. Prošla jsem ještě koupelnu, knihovnu, pracovnu, a pak jsem se zastavila u schodů vedoucích do druhého patra.
Vystoupala jsem je a procházela chodbou. Na dveřích kolem byly cedulky se jmény.

Meredit (moje máma).
Vešla jsem a jen na oko se porozhlédla. Vybavila si ji opravdu nádherně. Tmavý nábytek a obří dvoulůžková postel.
Dveře jsem zavřela a pokračovala dál.

Brian.
Na jeho pokoji nebylo co vidět, nic tam neměl. Žádný nábytek.

Zavřela jsem dveře a šla k posledním dveřím s mým jménem.

Nikita.
Otevřela jsem dveře a stejně jako Brian, tak ani já tady neměla žádný nábytek, ale už na první pohled mě okouzlil celý pokoj. Byl prostorný a celá jedna zeď byla s velkým oknem přes celou zeď. Výhled z něj mi doslova vyrazil dech. Bylo vidět na velkou pláž, která byla asi 200 metrů od našeho nového domu.

Poodešla jsem od okna a uviděla další dveře. Otevřela jsem je a ocitla jsem se v koupelně. Byla jako ostatní.
Vana, sprchový kout, umyvadlo, koš na prádlo, skříňky a různé doplňky.

Co mě překvapilo ještě, bylo to, že jsem měla ještě jedny dveře v pokoji, které vedly do šatny. Do mojí vlastní šatny.

„Možná to nebude zas tak strašné," řekla jsem si sama pro sebe a vrátila se zpátky dolů za mamkou a bráchou.

„Pojď, Nik, jdeme nakoupit nábytek, jinak budete muset spát dnes na zemi," uchechtla se máma a já jen protočila oči.

******

„Co tato postel?" Ukázal Brain na bílou velkou postel.
„Ta je pěkná," řekla jsem a prohlížela si ji detailněji.

Nakonec jsem se rozhodla pro tuto postel, stůl se zásuvkou, pár polic, věšák, sedačku malou, koberec huňatý a další doplňky. Všechen nábytek byl do bíla.

Pak jsme jeli koupit barvy do pokoje a další doplňky a vrátili se domů.
Pokoj jsem si sama vymalovala a zatím smontovala s bráchou pouze postel.
Barvu pokoje jsem nechala bílou kromě dvou zdí, které byly do světlounké tyrkysové barvy.

Bylo pozdě večer, když jsme si šli na chvíli odpočinout, protože jsme celý den na nohách.
„Už to skoro je," řekl úlevně brácha a já si povzdechla.
„Dneska budu spát jako zabitá, ještě, že je sobota,"
„To jo, jdeme pokračovat, ať máme aspoň kde spát?" Navrhla jsem a souhlasil.
„Já jdu udělat večeři, ano?" Zavolala mamka z kuchyně a my jen souhlasili a vydali se do pokojů.
Pomohla jsem bráchovi s postelí. Smontovanou ji už naštěstí měl, takže zbývala pouze matrace, prostěradlo, polštáře,
přikrývka a povlečení.
Po této rutině jsem udělala se svojí postelí to stejné, a pak se do ní svalila.

Crrrr*

„To si ze mě děláte snad srandu," otráveně jsem zvedla mobil a přiložila ho k uchu.

„Ahoj, zlato, tak jak se tam máš?"

„Ahoj, Kett, zatím je to fajn, ale jsem unavená, takže si půjdu lehnout,"

„Dobře, zlato, nebudu tě otravovat, ale piš si, že tě zítra vyzpovídám,"

„Počítám s tím, měj se,"

„Ty taky,"

Odložila jsem telefon a šla se ještě vysprchovat. Po sprše jsem se složila na posteli a během ani ne dvou minut usla.

~~~~~~~~~~

Omlouváme se za chyby v příběhu. Snad se vám příběh zatím líbí :).

S. a A. 😊🙂