Je to jen hra✔️

•14•

Po velmi rychlé jízdě jsme byli u školy. Rozloučila jsem se s Brianem a rychlými a kroky jsem šla ke skříňkám a potom do třídy k mojí lavici. Samozřejmě jsem nezapomněla zavadit pohledem o Dylana...
,,Tak co, jsi naučená na tu písemku?" Zeptala se po chvilce Lora.
,,Ty ani ne, dívala jsem se na to večer, ale nebyla jsem schopná se něco naučit," odpověděla jsem trochu zahanbeně.
"Kdy v noci? Pokud vím, spát jsme šli nejdříve kolem druhé nebo půl třetí ráno, takže mi to vysvětli," podezřívavě si mě Lora přeměřila a já litovala, že jsem předtím vůbec něco ze sebe vydala.
,,No jo, když jste odpadli v obýváku, tak jsem se na to šla ještě podívat," rychle jsem odpověděla a šlo vidět, že mi tak nějak nevěří.
,,V kolik si šla spát?" Zúžila oči a netrpělivě čekala na odpověď.
,,No... Kolem třetí asi," zalhala jsem...
,,Pěkný pokus, ale nevyšel. Tak znova... V kolik jsi šla spát doopravdy?" Bože, jak se z toho vyvléknout? ... Nejspíš nijak.
,,Nešla," odpověděla jsem nakonec potichu, ale dost hlasitě na to, aby to slyšela.
,,Zase?! Vždyť je to už druhý nebo snad třetí den!" Začala jančit... To mi fakt scházelo, že já kráva nedržela jazyk za zuby...
,,Nedělej z toho drama, prosím tě," protočila jsem nad ní očima a otočila hlavu k oknu.
Bylo zataženo a vypadá to, že bude pršet.
Bože, to vážně přemýšlím nad takovými kravinami? ...
Asi opravdu potřebuju trochu spánku. Cítím se mizerně a musím říct, že celkem dost teď závidím šípkové Růžence...

Po hodině, kdy do mě stále Lora hučela, jsem konečně měla volno, tak jsem si zašla do automatu pro kávu. Naprosto miluju capuccino s oříškem, to je prostě u mě základ.

Vzala jsem si horký kelímek a přesunula se s ním na pohovku v hale. Pomalu jsem usrkala nápoj a užívala si tu slast a ticho. Bohužel mě z mého relaxačního programu vyrušil něčí hlas.

,,Ahoj, můžu si přisednout?" řekl Cody a ani nečekal na odpověď a rovnou si sedl.
,,Ahoj," řekla jsem trošku přiškrceně, protože jsem opravdu neměla náladu se s ním bavit...
,,Jaká byla první hodina? Vidím, že jsi toho asi moc nenaspala," usmál se...

,,Jako vážně se mě ptáš na hodinu?" zvedla jsem tázavě obočí a odvrátila pohled.
,,Podívej, hodina nestála za nic, máš pravdu moc, jsem toho nenaspala, ale to je jen můj problém a promiň, ale už musím jít do učebny," dokončila jsem svůj dlouhý monolog a rychle jsem odešla. Sice jsem řekla, že musím do učebny, ale tam jsem se vážně nechystala. Zalezla jsem si do knihovny a sedla si do rohu místnosti, aby mě nikdo neviděl. Dařilo se mi to, nikdo si mě nevšiml. Vážně jsem neměla náladu se s Codym nebo s kýmkoliv hádat nebo jen bavit...

Kolena jsem stáhla k tělu a hlavu o ně opřela. V této poloze jsem byla dobrých 20 minut dokud mě někdo nevyrušil z mého usínajícího pomalu procesu...
,,Nemáte náhodou hodinu, slečno Lorrenz?" uslyšela jsem tázavý hlas naší školní knihovnice Amélie.
,,Dobrý, Amélie, omlouvám se, jen jsem potřebovala na chvíli vypadnout, je toho moc," odpověděla jsem s falešným úsměvem.
,,Dobrá, Niky, ale je to naposledy, ano?" usmála se a mrkla na mě.
,,Děkuju," řekla jsem teď už s upřímným, ale unaveným úsměvem.
,,Není zač, zatím se měj a nezapomeň, že máš ještě půjčenou tu knihu Pád, ano?" ,,Jak bych mohla zapomenout. Nashledanou," uchechtla jsem se a ona odešla.

Knihovnice z naší školy je můj asi nejoblíbenější člověk z učitelů. Vyučuje dějepis a je moc milá. Vždycky mi schovává knihy, které přišly, abych si je jako první přečetla. Teď ale bohužel nemám moc čas číst, nebo spíše nemám chuť...

Po zaznění zvonku jsem si vzala věci a prázdný kelímek z kávy a přesunula se tentokrát do šatny tělocviku.
,,Sakra, Nik, kde jsi byla!" vyjela po mě Chloe s Brigit (Brigit je další holčina z mojí třídy, ale moc se nebavíme... ) ,,Klid, žiju, nebojte se," protočila jsem nad nimi očima a převlékla se do volných tepláků a sportovní podprsenky. Nebyla jsem jediná, co měla jen podprsenku, měla ji i Lora a dvě holky, které se sápají po klucích. Jména si fakt nepamatuju a ani po tom netoužím...