Je to jen hra✔️

•19•

Po příjezdu ze školy jsem třískla naštvaně se dveřmi. ,,Co se děje? Stalo se něco?" přiběhl Brian. ,,Jo, děje všechno tady," rozmáchla jsem rukama. Kluci jsou majetniční parchanti, mají holky jen na jednu věc.
Tady jsou všichni takoví, nesnáším to.
,,Řekneš?" zeptal se pomalu Brian.
,,Všichni kluci tady jsou idioti, nesnáším je, hlavně jednoho. Jsou to debilové, kteří si jen přivlastňují," řekla jsem a běžela do pokoje, opět jsem třískla s dveřmi. Převlékla jsem se do riflí a lehla si na postel. Jestli si myslí, že mě bude mít pro sebe, tak to se mýlí.... Když mě někdo kromě Dylana někam pozve, půjdu, abych ho ještě více naštvala... ať si nemyslí, že mu ta sázka vyjde, to ani za milión.

Z mého urovnávání myšlenek mě vytrhl bráchův hlas.
,,Ségra, chceš někam zajít nebo něco podniknout?" zeptal se přes dveře Brian. ,,Ne, já už jsem domluvená s holkami, že půjdeme nakupovat, tak někdy jindy, ale díky, že ses nabídl," odpověděla jsem a teď jen čekala, až holky přijedou.
,,No dobře, ale nezapomeň, jestli něco budeš potřebovat nebo se někomu svěřit, vždy tu budu," řekl a pak jsem slyšela, jak odcházel. Dala jsem si do uší sluchátka a pustila si písničky a snažila se na vše zapomenout.
Myslíte, že se mi to povedlo?
Ani náhodou... nevnímala jsem ani ty písničky, kvůli toho debila....

Sluchátka jsem si vytáhla a vzala jsem si knihu Pád. Přeci jen ji mám půjčenou a musím ji vrátit. Četla jsem si do doby, než jsem slyšela zvonek. Knihu jsem odložila, vzala si mobil a běžela dolů. Byla jsem ráda, že budu dělat něco jiného než ležet, číst nebo přemýšlet. S úsměvem jsem otevřela dveře, ale ten mi rychle zmizel, protože to nebyly holky, ale člověk, kterého jsem nechtěla vidět.
,,Ahoj," řekl s tím svým blbým úsměvem. V tu chvíli jsem chtěla zavřít dveře, ale nechal tam nohu, takže se mi to nepovedlo. ,,Au, to nebylo hezký," uchechtl se a já jen mykla rameny. ,,Co potřebuješ, Dylane?" zeptala jsem se podrážděně.

,,No, přišel jsem za Brianem, ale když už jsi tu, tak nechtěla by sis někam večer se mnou zajít?" zazubil se na mě. Egoista jeden, co si myslí? Dělala jsem, že přemýšlím, ale přesně jsem věděla, jak odpovědět.
,,Ne, nechci," odpověděla jsem rozhodně. ,,Ale no tak, proč ne?" povytáhl obočí.
Tak za prvé ses vsadil o MĚ, za druhé nechci, protože něco mám a za třetí, jestli si myslíš, že vyhraješ tu sázku, tak to není pravda. A za čtvrté .. musela bych tě někde v lese zabít a pak zakopat.
,,Ty jdeš zase s ním?! Ty někam jdeš zase s Benem?" řekl naštvaně.
Když přijelo auto, tak mi spadl kámen ze srdce.
,,Nik, tak pojď," křikla na mě z auta Lora. Vyplázla jsem na něho jazyk a běžela za holkami.

,,Holky, děkuji, právě v čas, zachránily jste mě. Budu vám za to vděčná," řekla jsem, když jsem si sedla do auta. ,,Cože, to bylo tak strašné?" zasmála se Chloe. ,,Ani nevíš jak a už jeď, ať jsme odsud pryč," zazubila jsem se a podívala jsem se ještě z okna. Dylan tam stál a s otevřenou pusou sledoval, jak odjíždím, Brian se snažil něco na něho mluvit, ale zřejmě ho Dylan neposlouchal.

Jely jsme dál a přitom poslouchaly písničky z rádia. Zrovna hrálo Can't stop feeling. Měla jsem chuť si zatančit na tu písničku choreografii, kterou jsem se kdysi naučila, ale pobyt v autě mi to nějak zabránil.
Zaparkovala jsem u obchoďáku, a pak se hnaly ke vchodu. První zastávka byla v NewYorkeru, pak v Calvin Klein, Tally Weijl, Berska, Gate, Swarovski, Pandora a nakonec Sephora.

Bolely mě už nohy a chtěla jsem si sednout. Holky měly plno tašek na rozdíl ode mě a nevypadaly, že by skončily.
,,Holky, já jdu do kavárny jo? Už mě bolí nohy," řekla jsem unaveně a odešla. Jen přikývly a zamířily do dalšího obchodu se spodním prádlem.
V kavárně jsem si objednala horkou čokoládu a k tomu si koupila čokoládový muffin. Dneska jsem hold čokoládová a je mi to jedno... sedla jsem si se svou objednávkou ke stolu a začala surfovat na internetu. Upíjela jsem svůj nápoj a jedla muffin. Když jsem měla vše v sobě a na mobilu jsem olajkovala snad vše, vydala jsem se do Sportisima, kde jsem si konečně něco koupila. Nákup obsahovala bílá NIKE sportovní podprsenka a tričko.

Dále jsem pokračovala do Elektra, kde jsem si vše prošla a koupila si novou powerbanku. Miluju zkrátka elektroniku a to více než módu ...
Pak jsem navštívila i hračkářství, i když nevím proč a nakonec zavolala Loře a Chloe.
No kde jsi? Hledáme tě snad věčnost.

,,Promiňte, holky, kde jste? Jdu za vámi,"

Jsme v SUBWAY, tak přijď .

,,Okay, jdu tam"

Zavěsila jsem a zamířila do daného místa. Vyšla jsem schody a několikrát zahla za roh, dokud jsem jako obvykle do někoho nenarazila.
,,Co ty tady, kočko?" Uchechtl se Brian.
,,Jdu za holkami, tak mě omluv," odpověděla jsem mu a odstrčila ho od sebe.
,,V kolik budeš doma?" Zeptal se mě.
,,Nevím, asi za hodinku, max dvě," pokrčila jsem ramena a zarazila se pohledem na osobu stojící vedle Briana. Zavál mě mráz po zádech a zrychlilo se dýchání. Nemusím snad říkat, že mě jako vždy přepadl pocit strachu....
,,Co ten tady dělá? Proč se s ním vůbec bavíš?" Podrážděně jsem vyjela po Brianovi.
,,Je to kámoš, co proti němu máš?" Uchechtl se nevěřícně. Protočila jsem jen očima a proklouzla kolem nich.
,,Uvidíme se doma," řekla jsem a pak se konečně ocitla v SUBWAY.

,,No, Nik, kde jsi byla?" optala se mě Chloe. ,,Ale jen ve Sportisimu a Elektru," zazubila jsem se. To hračkářství jsem vynechala, ale to nevadí. ,,No, a potom jsem potkala bráchu s jedním debilem," mykla jsem rameny. Chloe něco chtěla říct, ale nakonec si to rozmyslela. Jen se usmály a nic neřekly. Byla jsem ráda, že to nekomentovaly. S holkami jsme se bavily tak o všem. Lora říkala, kteří kluci se jí líbí, Chloe se přidala a já jen poslouchala anebo se smála. Odpoledne jsem si užila, bylo to super a byla jsem ráda, že mi holky pomohly zapomenout aspoň na tu dobu, co se dnes přihodilo.

Chloe nejdříve zavezla Loru domů a pak mě. ,,Nik, pa zítra," usmála se Chloe a objala mě. ,,Jo, zítra v tom ústavu se uvidíme," mrkla jsem na ni a šla domů. Otevřela jsem dveře, sezula boty a zamířila do pokoje, když v tom jsem se tak lekla, až jsem měla husí kůži. ,,Sakra," řekla jsem potichu pro sebe a zhluboka jsem se nadechla.
,,Co tu zase děláš. To nemáš kde bydlet nebo co?" zeptala jsem se ho.
,,Proč jsi na mě tak zlá? Udělal jsem ti něco?" zeptal se Dylan. ,,Nejsem zlá, jen nemám na tebe náladu," zašklebila jsem se na něho. ,,Na mě nemáš náladu? A na Bena máš?" zeptal se naštvaně. ,,Bože, co máš za problém? Já můžu být s kým chci a ty mi zakázat nic nemůžeš. Tak a teď uhni a nech mě na pokoji," odpověděla jsem stejně naštvaně. ,,Děje se tu něco?" zeptal se Brian.
,,Jo, zavází mi v cestě do pokoje a vyčítá mi, s kým chodím ven. A hraje si na důležitého, zapomněla jsem dodat," zamračila jsem se na Dylana.
,,Nik, uklidni se ano? Chováš se jak malá," okřikl mě Brian a já na něho vyvalila oči. ,,Doprdele, ty se zastáváš jeho?! Tak díky... přednější je on než já," zatla jsem ruce v pěst. ,,To jsem neřekl," odpověděl a stiskl mi rameno.
,,Ale vypadá to tak. Víš co... běžte do háje oba dva," shodila jsem Brianovou ruku, odstrčila Dylana, vyběhla schody a třískla jsem s dveřmi od pokoje.
Byla jsem vážně vytočená, tak jsem ještě zakřičela z plných plic. ,,Idioti!"
V tu chvíli jsem měla chuť vše rozbít.
Nedokázala jsem se na nic soustředit, ani na písničky, ani na čtení... no prostě na nic. Šla jsem si napustit vanu.

Lehla jsem si tam a snažila se vyčistit si myšlenky. Ponořila jsem se celá a zůstala pod vodou tak dlouho, dokud mi nedošel kyslík. Pak jsem se vynořila, půl hodiny jsem ještě byla ve vaně, ale potom jsem musela vylézt. Oblékla jsem se do pyžama a doufala, že už po té hodině Dylan vypadl.

Pomalu jsem otevřela dveře a potichu jsem sešla schody dolů. Brian byl asi v pokoji, takže tam už nebyl. Spokojeně jsem se šla napít, když v tom přišla máma. ,,Ahoj, zlatíčko," usmála se a dala mi pusu. ,,Ahoj," jednoduše jsem odpověděla. ,,Jak bylo?" Ptala se, ale já na to neměla náladu. ,,Mami, já půjdu nahoru, musím se ještě učit, tak se nezlob," usmála jsem se. ,,No dobře, tak dobrou, kdyby už jsi nepřišla dolů," usmála se na mě a já šla zase zpátky nahoru. V pokoji jsem si lehla na postel, vytáhla sešit z chemie a snažila jsem se jí naučit. Po chvilce jsem ale usla....