Je to jen hra✔️

•36•

Po příjezdu domů jsem se cítila nesvá, když tam měl být Dylan. Po tom dnešku ve škole jsem byla docela mimo. Nechápala jsem jeho, a už vůbec sebe. Nik, jdou na party, takže jeho neuvidíš, bude to v pohodě, uvidíš... Namlouvala jsem si a doufala, že to tak bude, ale zarazilo mě, že tam vůbec Dylan jde, protože vypadal, jako by ho přejelo auto...
,,Začíná to v 6, takže máme asi hoďku čas." řekl Brian a zamířil do obýváku. ,,Dobře. Briane, já si dám věci k tobě do pokoje." odpověděl Dylan a sledoval mě. Z toho mi naskákala husí kůže, tak jsem se rychle otočila a v kuchyni jsem si vzala něco k jídlu. Teda pokusila jsem se něco najít, ale marně.
Mobil jsem si položila na kuchyňskou linku a pokusila se opět vše prohledat. Poslední možnost byla dolní skříňka, tak jsem se sehla. Když jsem se podívala za sebe, tak jsem viděla, jak Dylan sleduje můj zadek.
,,Hej, přestaň, hleď si svého." okřikla jsem ho a radši odešla do pokoje. Hodila jsem věci na postel a sedla si do křesla. To nevydržím, nemůže tu být, ne, ne, ne...
Jenže s tím nic neudělám...
Nakonec jsem si rychle udělala úkol a nachystala si věci na další den.
,,Hej ségra, pípá ti mobil." Sakra já si ho nechala dole. ,,Jo už jdu." křikla jsem a rychle sešla schody. Nová zpráva od Bena... ,,Nik kdo ti píše." zeptal se zvědavě Brian. Dylan v ruce držel skleničku a sledoval každý můj pohyb. ,,Není to jedno?" řekla jsem a rozklikla zprávu.

Ahoj nechtěla bys někam zajít? Ben :)

Když jsem si ji četla, Brian se zezadu přiblížil a podíval se. ,,No ne, podívejme, tak tobě píše Ben, jestli s ním někam nechceš. Doufám, že s ním nikam nepůjdeš." nadzvedl obočí a já jsem ho propálila pohledem. Nejednou něco prasklo. Oba s Brianem jsme se podívali na Dylana, kterému v ruce praskla sklenička. ,,Kámo, jak si to udělal? Zajdu pro něco, aby se to mohlo uklidit." uchechtl se Brian a odešel.
To né, nenechávej mě tu s ním...

Tekla mu krev z ruky a měl ji celou pořezanou. Šla jsem za ním a vzala mu ten zbytek z ruky. ,,Půjdeš s ním?" vypadlo z něj a já nevěděla, co říct. Bylo mi to jedno, hlavní teď byla jeho ruka. ,,Obvážu ti to, počkej." řekla jsem a vytáhla ze skříňky obvaz a dezinfekci. ,,Půjdeš?" opět se zeptal.
,,Ne." Řekla jsem potichu a všimla si, že se uvolnil. Vzala jsem ruku a pomalu mu ji čistila. Sykl, ale jinak ji držel. Nakonec jsem mu ji obvázala a podívala se mu do očí. ,,To je kvůli té zprávě, že? Taky nechceš, abych s ním šla." řekla jsem a on vzdychl.
Jenže než něco stačil říct, tak Brian přišel. ,,Jej, sorry, vyrušil jsem vás." když to řekl, tak jsem si uvědomila, že pořád držím Dylanovi ruku, tak jsem ji pustila.
Vzala jsem mobil do ruky a napsala jsem Benovi.

Promiň, nemůžu, už něco mám.

Ukázala jsem jim, co jsem napsala.
,,Tak... Oba spokojení?" řekla jsem a otočila se k odchodu. ,,Ale no tak, sestřičko, nebuď naštvaná." řekl brácha já se otočila. ,,Kdybych byla naštvaná, poznal bys to." řekla jsem a oni se málem rozesmáli. ,,Jsi k sežrání, když se zlobíš." usmál se Dylan a já měla sto chutí mu pořezat i tu druhou ruku. ,,Ty...ty zavři pusu," a ukázala jsem na něho, ,,ty jednou všechny zabíjíš pohledem, pomalu ani nepromluvíš půl slova a pak se chováš, jakoby jsi byl největší frajer a všechno ti bylo jedno. Jsi bipolární nebo co?"
,,Ehm asi vás tu nechám." Brian už se otáčel k odchodu, ale já ho chytla za ruku. ,,Opovaž se." řekla jsem skrz zaťaté zuby, vzala jsem mobil a schody brala po dvou. Už jsem jen slyšela, jak se Brian začal smát a Dylan tam pořád stál s otevřenou pusou.

Zalezla jsem do pokoje a napadlo mě, že jsem si dlouho nezaběhala. Navíc bych si potřebovala vylepšit kondičku. Oblékla jsem si legíny, nějaké tričko a teplou mikinu. Vzala si mobil, sluchátka a sešla opět schody dolů. ,,Kam jdeš?" zeptal se Brian. ,,Jdu si zaběhat." Mykla jsem rameny a zavřela za sebou dveře.

Dala jsem si sluchátka a pustila si písničky. Vyběhla jsem k místu, kde už jsem byla. Běžela jsem chvíli parkem a ocitla se po chvilce na louce. Byl odsud opravdu nádherný výhled a od té doby, co jsem to tady uviděla poprvé, jsem se do toho výhledu naprosto zamilovala.
Chvíli jsem tam stála a pozorovala krajinu, ale pak jsem se zase rozeběhla a vzala to kruhem zpátky domů. Když jsem byla skoro doma, zazvonil mi mobil.

,,Ahoj, Loro, co potřebuješ?" zeptala jsem se jí hned se smíchem.

,,Ahoj, kočko, můžu tě někam vytáhnout na chvíli?" zaškemrala do telefonu.

,,To asi ne, Lori, hodlám být dneska po zbytek dne v posteli se zmrzlinou a Jackie Chanem."

,,Žádné takové, holka, musíš si užívat, takže se běž obléct a za 20 minut jsem u tebe." nestihla jsem ani nic namítnout a ukončila to.

Povzdechla jsem si a vešla do domu. Kluci už asi nebyli doma, což mi vyhovovalo, takže jsem měla dům momentálně celý pro sebe.
Šla jsem si dát sprchu, protože jsem byla z toho běhu celá zpocená a obmotala si z ručníku na hlavě turban.
Vytáhla jsem si nějaké to líčení a dala se do práce. Asi chce jít Lora jen někam na nákupy, takže to nebude na dlouho.
Dala jsem si korektor, pudr, bronzer, linky, vykreslila obočí a nakonec si dala ještě řasenku.
Mně to stačilo, takže jsem spokojená odešla do šatny. Uslyšela jsem však prasknutí dveřmi, takže jsem se šla podívat, kdo to je.
,,Našla jsem náhradní klíč." řekla nevinně Lora a já se musela zasmát.
,,Začínám se tě pomalu bát, holka." řekla jsem a věnovala se dále šatníku.
,,Co si hodláš vzít na sebe?" Zeptala se mě po chvilce.
,,Nevím, asi nechám klasiku rifle, tričko, jeanska." řekla jsem ledabyle.
Vytřeštila na mě oči, jakoby nevěřila vlastním uším a během ani ne sekundy už byla u mě.
,,Tak to zapomeň, koukej si vzít nějaké sexy šaty a to hned," řekla zvýšeným hlasem.
Nechápavě jsem se na ni dívala.
,,no, jdeme na party, takže makej, děvče." dodala, aby mě uvedla do situace, na což jsem jen zakroutila nesouhlasně hlavou.
,,Tak to ne, na žádnou party nejdu." stála jsem si za svým.
,,To si piš, že jdeš, i kdybych tě tam měla vlastnoručně dotáhnout." řekla výhružně a začala se mi prohrabovat ve skříni. Nakonec vytáhla příšerně uplé jeany, tílko bez ramínek a koženku.
Navlékla jsem si to neochotně na sebe a Lora mi ještě dala výraznější rtěnku.
,,Vzhůru na party za kluky a pitím!" křikla a s rukama jako superman se vydala po schodech.

Díky moc, Loro, vážně děkuju....