Je to jen hra✔️

•42•

Dobře, to je v pohodě. Musela jsem se před nimi alespoň na pět minut schovat nebo bych to nevydržela.
Zhluboka jsem se nadechla a vykročila zpátky do obýváku. Oba se soustředěně dívali na Zhasni a zemřeš a mě napadla taková škodolibá věc. Potichu jsem se vplížila za sedačku a v nejnapínavějším okamžiku jsem zakřičela. Oba dva hned spadli na zem a křičeli, zatímco já vybuchla v záchvat smíchu. Nemohla jsem se přestat smát, jak jsem viděla ty jejich nechápavé a následně vražedný pohledy.
No, taky mě to velmi rychle přešlo, když během vteřiny byli u mě a začali mě lechtat.
„Dost, p.pro.prosím d.dost!" Křičela jsem a smála se ještě víc.
„Omluv se nám." řekl Dylan a stále mě lechtal. Brian mi mezitím držel ruce, abych neměla šanci se bránit.
„Nikdy!" Řekla jsem a pokračovala ve smíchu, stejně jako oni v lechtání.
„Omluv se. Řekni: Omlouvám se vám, nejúžasnější kluci na světě. Už to nikdy neudělám." zarecitoval Dylan a zdůraznil každé slovo.
„To ať se raději propadnu." křikla jsem a oni mě opět začali mučit.
„Briane, myslím, že by tady Nik potřebovala trochu osvěžit, ať se jí lépe myslí." zasmál se Dylan a Brian se k němu spiklenecky přidal.
„Ne!" Křičela jsem a snažila se bránit, ale nebylo mi to platné. Brian mě chytil za ruce a Dylan za nohy a společně mě někam odnášeli.
Přísahám, že vás zabiju a pěkně si to vychutnám...za to zaplatíte...

Nakonec mě pustili ve vaně a hned na to jsem ucítila ledovou vodu po celém mém těle. Křičela jsem a snažila se zachránit před tou zimou, ale co zmůže jedna holka proti dvěma silným klukům? Nic.
„Omluvíš se?" Zeptal se Dylan a mně nezbývalo nic jiného, než ho poslechnout.
„Omlouvám se, omlouvám se! Už dost ale, prosím!" křikla jsem a voda konečně přestala téct.
„No vidíš, že to jde." zasmáli se oba a já už vymýšlela pomstu.
Tohle vám jen tak neprojde...
„No tak mi alespoň pomoz." vzdychla jsem si a on mi to sežral a podal mi ruku. Přijala jsem ji a sotva jsem stála, tak jsem ho pořádně objala, aby byl celý mokrý. „Pusť mě, to studí." řekl Dylan, já jen zesílila stisk a smála se s Brianem. No jo, ledová voda... V tu chvíli mi bylo jedno, že vlastně objímám Dylana, jen ať si tu ledovou vodu užije....
„Ty potvoro, to ti nedaruju." řekl uraženě, když jsem ho pustila.
„Pomsta je sladká, cvrčku." poslala jsem mu vzdušnou pusu a obešla ho do pokoje. Převlékla jsem se do volného trička a tepláků. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a šla opět dolů.
Sotva jsem sešla schody, narazila jsem do něčí hrudi. Nahé. Podívala jsem se a zatajila dech. Přede mnou stál Dylan v celé své kráse a polonahý. Ztuhla jsem a snad i zapomněla dýchat. Měl dokonale vypracované tělo. Ne příliš, prostě akorát. Všiml si, že si ho prohlížím a zvedl koutek úst do pokřiveného úsměvu.
„Dylane, tak chceš to tričko nebo budeš riskovat infarkt ségry?" Smál se v pokoji Brian.
„Hele, myslím, že ten infarkt zní jako dobrý nápad." uchechtl se Dylan a já do něho strčila, na což se akorát rozesmál.
„Moc vtipný, Briane." křikla jsem na něj a odešla do obýváku.
Páni, jestli jsem doopravdy ještě neviděla boha, tak teď už ano.
Rychle jsem si tyto myšlenky zahnala a snažila se přemýšlet nad něčím jiným, jenže to nějak nešlo.

Jakmile přišli kluci (už oblečení), dívali jsme se na dva filmy ještě a pak už jsem je opustila a přemístila se do pokoje. Vytáhla jsem mobil a naťukala zprávu.

Já: Skype?

Odpovědi se mi dostalo skoro okamžitě.

No, že se vůbec ptáš? Už jdu

Musela jsem se nad tím pousmát. Rychle jsem si vzala notebook a už viděla Skype. Hovor přijat.

„Ahoooj, jak se máš, co děláš?" Hned vystartovala a já se musela upřímně zasmát. Chyběla mi a to hodně.
„Ahoj, Holly." pozdravila jsem ji a pořádně si ji prohlédla. Vypadá pořád stejně, i když vlasy jí trochu povyrostly a uviděla jsem také pár světlých melírů, které jí neskutečně slušely.
„Tak co, holka, jak si tam žiješ? Chci vědět každičký detail." opět ty její otázky. Vážně mi už neskutečně chybí.
„Stále žiju." řekla jsem a viděla na ni trochu nechápavosti, ale to se jí podobá...

„Chci vědět, jak se máte vy." usmála jsem se na ni a čekala, co odpoví. „Ale znáš to, normálka, Kat je pořád ukecaná, někdy přemýšlím, jak ji umlčet." musela jsem se zasmát nad tou představou. „No a Andy, ten teď pořád básní i tom, až přijedeš." mrkla na mě a usmála se.
„Takže pořád při starém. Ale už se těším na vás, jak budou Vánoce, tak vás určitě přijedu navštívit. Strašně moc mi chybíte." řekla jsem a na chvíli sklopila zrak. „To si piš, že přijedeš, víš, taky nám chybíš, už tu není nikdo, kdo by štval učitele." zazubila se.

Volaly jsme si snad ještě 1 hodinu. Holly říkala, že už musí, protože se ještě chce učit. Řekla jsem jí, ať tam ode mě všechny pozdravuje, a že už se na ně těším. Po tom rozhovoru jsem se zvedla a šla se napít. Kluci už tady nebyli a máma nejspíš byla ještě v práci.

Radši jsem se šla odlíčit, okoupat a umýt zuby. Převlékla se do kraťas a trička a zachumlala se do peřiny. Kéž by se mi nic nestalo, byla bych tam s těmi mými blázny...
Nemusela bych řešit nic tady, sázka, Dylan...
Nejhorší je, že čím víc tráví čas u nás nebo se mnou, tím víc mu propadávám, i přestože vím, co chce.....
Bojím se, že mu nakonec propadnu celá....