Je to jen hra✔️

•63•

Dylan

Má princezna vedle mě spala a já ji hladil po vlasech. Byla zatraceně nádherná a já byl omámen její vůni, tou krásou a celou jí.
Sakra, ale co když zjistí, že to jsem já? Že to já jsem byl ten kretén, co jí kdysi ublížil. Nemůžu jí to udělat, dřív nebo později se to dozví a já ji to nemůžu udělat....

Píp píp píp
Zabzučel mi mobil. Psal mi Zack..

Kámo, máš dneska čas? Jde se do klubu s partou.

Mám jít? Nemám?... Bylo by dobré na vše zapomenout a trochu se odvázat.

Jo, jdu s vámi

Naťukal jsem odpověď a šel se osprchovat.
Když teď nad tím tak přemýšlím, tak jsem vlastně vyhrál sázku. Ale k čemu mi to je.
Vyhrál jsem, ale celé se to zvrtlo už po necelých dvou týdnech, kdy jsem jí začal propadat, až do teď, kdy jsem se do ní JÁ zamiloval. Ano, Dylan Barnes se zamiloval, dámy a pánové, nejspíš asi nepřežije, pokud přijde o svou princeznu...
„Kruci." zanadával jsem si potichu.
Musím to nějak zarazit, nechci jí zlomit srdce, ani zničit život, ale pokud se všechny ty věci dozví, tak jsem v háji a já o ní přijdu a ztratím ji, i když nechci. Musím s tím něco zkrátka udělat...

Nikita

Vzbudila jsem se, ale nikdo u mě nebyl. Necítila jsem totiž to teplo a pocit bezpečí. Byla jsem v posteli sama. Oblékla jsem si na sebe kalhotky a jeho tričko, které vonělo po něm. Miluji taková trička.
Sešla jsem schody dolů a v kuchyni uviděla Dylana. Nad něčím zřejmě uvažoval, protože měl svraštělé obočí.
„Dobré ráno." řekla jsem a dala mu pusu na tvář.
„Dobré." řekl nepřítomně, což mě zarazilo.
„Děje se něco?" zeptala jsem se trochu starostlivě.
„Ne, nic, jen nad něčím přemýšlím." mírně se usmál, ale hned se zarazil, když mě viděl. Prohlédl si mě od shora dolů. „Sluší ti to, princezno." usmál se a přitáhl si mě k sobě za boky a dal mi rychlou pusu. Jen jsem se usmála a začervenala se. Nakonec mě pustil, protože šel k ledničce, ze které vytáhl vajíčka.
„Udělám snídani. Potom jsem domluvený s klukama ven, pokud nevadí." řekl a podíval se mi do očí, jestli mu to dovolím.
„Dobře. Půjdu domů, mamka mě už bude asi shánět po těch dnech." řekla jsem a on přikývl, ale zřejmě se mu to moc nelíbilo.

Po snídani jsem se převlékla, zatímco Dylan myl nádobí. Vzala jsem si věci a šla se s ním rozloučit.
„Tak já mizím. Zatím se měj, miluju tě." řekla jsem rychle, dala mu pusu na líčko a spěchala domů.

Jakmile jsem přišla domů, okamžitě jsem vytočila číslo Lory.

-No to je dost, že ses ozvala, myslela jsem, že si na mě zapomněla

Slyším okamžitě, co zvedne telefon.

Promiň, Loro, musela jsem se sbalit a jít domů. Nechceš přijít? (mezitím jsem objala Briana, co se vřítil do chodby)

-No, nevím, nějak se mi nechce (Uslyším v telefonu znuděně a hned na to se i ušklíbnu)

Mám plnou spíž sladkostí a v mrazáku zmrzku (řeknu lákavě a hned už vím, co bude následovat)

-Za hodinu jsem u tebe

A típla hovor. „Lora přijde?" uslyším Briana, kterému odpovím kývnutím. „Okey, tak já nebudu rušit, stejně jdu s klukama do baru." řekne. „Dobře, tak si to tam užij." usmála jsem se na něj, zatímco zmizel z domu. Mezitím, než přijde Lora, chci trochu uklidit, protože přiznejme si, jaký kluk poklidí v domě, zatímco ostatní jsou buď v práci, nebo... Mimo dům?
No, Brian to opravdu není... Pustila jsem si k úklidu písničky a začala s jednotlivými místnostmi. Když jsem skončila, tak akorát na čas zazvonil zvonek a Lora vtrhla do domu. Aniž by mě pozdravila nebo jen věnovala pohled, se vyřítila do kuchyně, kde začala prohrabovat skříňky. „Vlevo dole a mimochodem, taky tě ráda vidím." zasměju se a tím si konečně získám její pozornost. Otočí se na mě s rukama plnýma jídla všeho druhu. Asi vím, kam zamířím další den... ano, do obchodu.

„Promiň, jen mám hlad." řekla nevinně a obě jsme vybuchly v humorný smích.
„Samozřejmě uhradím náklady za jídlo." řekla a začala se smát ještě více.
„Víš ty co? Objednáme si pizzu." řekla jsem a ihned uviděla jiskřičky v jejich očích.
„Tak na co ještě čekáš, sakra? Jo, a to jídlo si ale stejně beru s sebou." řekla s úsměvem, zatímco já jsem vytočila číslo. Po objednávce jsem šla do obýváku, kde se jak jinak roztahovala Lora v celé své kráse s jídlem a zapnutou televizí. „Pustíme si ještě nějaký film?" podívala se na mě Lora s tím svým štěněčím výrazem. „Jasně, jaký si přeješ?" zasmála jsem se, ona začala přemýšlet. „Hmm, tak třeba Thor Ragnarok, dlouho jsem to neviděla." zazubila se. Vybrala dobře, ten film miluji, jenže ani ne ve čtvrt filmu zazvonil zvonek, což znamenalo, že přijela Pizza. Zvedla jsem se ze sedačky a šla ke dveřím. Hned co jsem zaplatila, a převzala si od toho kluka pizzu, jsem se rychle vydala zpátky za Lorou, která už na mě čekala s úsměvem a natáhnutýma rukama. Lora je strašná vyžírka, že to ani není možné. Když jsem si sedla na sedačku, tak mi pizzu vytrhla z rukou, začala se ládovat a já se přidala k ní. Během toho odpoledne jsme stihly skoro vše sníst, zhlédnout tři filmy a říct si taky nějaké ty novinky. „Ahoj." uslyšela jsem klapnutí dveří, hned poté jsem uviděla usmívající se mámu. „ Ahoj, mami!" vypískla jsem a běžela za ní ji pevně obejmout. Vážně jsem byla ráda, že ji vidím, byly to asi čtyři dny, co jsem ji neviděla. „Dobrý, paní Lorenzz." řekla Lora, tím na sebe připoutala pozornost mé mámy. „Ahoj, Loro." usmála se na ni. „Nik, já už půjdu, zítra ti napíšu a díky za jídlo." zazubila se na mě. „Tak jo, zítra." rozloučily jsme se a ona odešla. Alespoň jsem měla čas na mámu, se kterou jsem toho mohla hodně probrat. Třeba, jak jsem se měla, co jsem dělala, ale určitě jsem jí neřekla o té noci s Dylanem, tohle si nechám pro sebe. Jen se na mě usmívala, zatímco jsem jí vše říkala. „Takže jsem tě nechala v dobrých rukou, za to mu musím poděkovat." zazubila se na mě máma. „Jsem tak šťastná, že jsme spolu, miluji ho, je úžasný." vydechla jsem, byla to pravda pravdoucí. Když si ale vzpomenu na to, jak jsem se snažila od něj držet dál, tak jsem byla blbá. Musela jsem už od začátku vědět, že ten kluk pro mě něco znamená. „Mami, radši půjdu spát, už je pozdě." dala jsem jí pusu na líčko a vydala se do svého pokoje. Vzala jsem si věci do koupelny, kde jsem se rychle osprchovala, umyla si zuby, oblékla se do pyžama a lehla si do svojí postele. Sice jsem se na ni těšila, ale byla mi nějaká zima. Nebylo tu to teplo jako v posledních dnech, které jsem strávila u Dylana. Strašně mi chyběl, chybělo mi jeho pevné obětí, jeho omamná vůně. Čím více jsem na něj myslela, tím víc se mi zavíraly oči a já usla.