Je to jen hra✔️

•10•

Přijeli jsme domů a já myslela jen na jedno. Postel...
Moje měkká voňavá, velká úžasná postel.
Věci mi odnesl Brian a já si tak ušetřila práci. Vešla jsem do mého pokoje a nemohla se nabažit pohledem nad tou krásou. Jako nebylo to nic moc, ale je to něco jiného než být zavřená v nemocnici...
Lehla jsem si konečně na svou postýlku a užívala si ten komfort.
,,Tolik jsi mi chyběla, už tě neopustím," zabručela jsem do peřiny a víc se do ní zachumlala.
,,Hele, kočko, nerad ti ruším romantickou chvilku, ale pojď se najíst," uchechtl se Brian ode dveří.
,,Nikam nejdu, slíbila jsem posteli, že se z ní už nehnu," hodila jsem po něm polštářem, který bez sebe menších potíží chytil a hodil ho po mně zpátky.
,,Jdi do háje," zasmála jsem se a on se jen uklonil a odešel.
Opět jsem se vrátila k bývalé činnosti jménem relaxování v posteli a postupně usínala.
Bohužel se mi nedostalo klidu a začal mi zvonit telefon.

,,Co je," řekla jsem otráveně a bylo mi fuk kdo to je.

,,Středa, zlato. Jak si představuješ, že jsi mi nezavolala?!"

,,Ahoj, Katt, promiň, nemohla jsem být na mobilu,"

,,Jak nemohla? Že by Nikita Lorrenz nenašla způsob, jak se dostat k mobilu? To se mi nechce věřit,"

,,Ano, Katt, je to pravda. Nemohla jsem být na mobilu, když jsem nebyla ani při smyslech," vyhrkla jsem, aniž bych si uvědomila, co jsem řekla.
Kruci to bude otázek...

,,Jak to myslíš? Jak nebyla při smyslech? Pokud vím, tak nekouříš, už nepiješ a žiješ, takže mi to koukej vysvětlit,"

,,Ach... No, byla jsem na jedné párty a spadla jsem ze schodů. Mám naraženou ruku a lehký otřes mozku, ale jinak jsem v pohodě fakt. Byla jsem jen pár dní v nemocnici a to jsem nebyla při smyslech, takže neboj. Jsem OK," snažila jsem se to ulehčit, ale samo o sobě slovo nemocnice nejde moc ulehčit.

,,Kruci, cože? To se mi chceš zabít? Ty jsi trdlo, fakt... A jak to, že se stalo že jsi spadla ze schodů? To se ti nevedlo ani u nás, a s kým js-" musela jsem ji zarazit nebo by to přešlo úplně k jiným otázkám a bylo by to na dlouho...

,,Klid, prosím tě... Prostě párty, dvě holky ze školy mi vnutily pár panáků a pak to šlo samo. Pak tam byl Dylan, co se líbal s tou děvkou... Chtěla jsem jít pryč, ale nějaký idiot mě chtěl v pokoji nahoře ojet, a jak jsem utíkala ze schodů, tak jsem zakopla a letěla. Víc si už nepamatuju jen to, že jsem byla v nemocnici potom," vydechla jsem a doufala, že jí to bude stačit.

,,Kdo je Dylan?"

,,Bože, to jsi pochytila jen jeho z toho, co jsem ti říkala?" Zasmála jsem se.
Vše ostatní jsem jí řekla. O snech, domě, městu, škole a... Dylanovi.

Z krátkého hovoru se to vyklubalo na dvouhodinové klábosení...
Když jsem pak mobil odložila, šla jsem do koupelny, kde jsem se sama sebe lekla.
Kruhy pod očima, bledá kůže a jednoduše... Smrtka.
Dala jsem si horkou vanu, nějakou masku na obličej a opět relaxovala.

Když jsem vylezla, oblékla jsem se, vyfénovala si vlasy, opláchla ještě obličej, vyčistila si zuby a šla do postele. Jíst dneska nehodlám, takže jsem si nastavila budík a konečně usla. Ve své milované posteli.

*heyou, summer with you, life is a game unrecognizable. Heylou Come Dancing ... ... *

Otevřu oči a pohled se mi vyskytne na zvonicí mobil oznamující nejhorší zprávu ze všech.
Čas vstávat... Proč musím jít do školy? Ptám se sama sebe každý den.
Aby z tebe byl studovaný člověk s vysněnou prací a slušným životem...
Nejspíš.

Neochotně jsem se zvedla a šla pomalým krokem do koupelny, kde jsem se nalíčila a udělala vše potřebné, abych mohla mezi lidi. Rychle jsem na sebe hodila nějaké oblečení a seběhla dolů do kuchyně.
,,Dobré ráno, kočko, pozor ať nespadneš," uchechtl se brácha a podal mi toasty.
,,Dobré, můj milovaný bráško," řekla jsem s kapkou ironie a pustila se do jídla.
,,Čím jsem si to zasloužil," zakroutil hlavou a šel se připravit do školy.

Po jídle jsem šla do koupelny. Rychle jsem si umyla zuby a zadívala jsem se na moji naraženou ruku.
Nejdříve mi pohmoždí ruku a pak je na mě hodný a stará se o mě. Nechápu, o co mu jde.
,,Ségra, pojď nebo přijdeme pozdě," vytrhne mě z přemýšlení Brian. Jen si povzdechnu, vezmu věci a běžím k autu.

Cestou do školy oba dva mlčíme a mně to vůbec nevadí a dívám se z okna ven. Do školy se mi vůbec nechce už jen z jednoho důvodu. Dylan

Když vystoupím z auta, tak se podívám na školu.
,,Hlavu vzhůru, bude to dobrý, takže po škole. Počkám tady na tebe," obejme mě a usměje se.
,,No jo," řeknu a zamířím do školy.

U skříňky si vezmu učebnice a zamířím do třídy, kde už mě vyhlíží
Lora s Chloe.
,,Ahoj, Nik," řekne Lora a obejme mě.
,,Ahoj, holky," usměju se na ně.
,,Ta párty, promiň, nějak ses nám ztratila a nemohly jsme tě najít a pak to..," smutně se podívala na moji ruku Chloe.
,,Už jsem v pohodě, to není vaše vina," mrknu na ně a sednu do lavice čekající na začátek hodiny.

***

Škola rychle utekla a Dylana jsem nezahlédla, co více si přát? Brian čekal před školou, tak jsem ho s úsměvem přivítala.
,,Čau, brácho," zazubila jsem se na něho.
,,No ne, tady má někdo dobrou náladu, čau, kočko," jen co to dořekl, tak mě pevně objal a jeli jsme domů.

Dneska mám strašně dobrou náladu a chce se mi uklízet, vařit, péct no prostě cokoliv.

Začala jsem si přemisťovat věci v pokoji. Po půl hodině to zřejmě brácha asi nezvládal.
,,Ségra, co děláš! Snažím se učit, tak toho nech," zařval naštvaně Brian.
,,Ty, že se učíš, to je vtip ne?" odpověděla jsem se smíchem a dál jsem předělávala pokoj.

,,No konečně je to tu lepší," řekla jsem s úsměvem po hodině a půl. Když jsem se podívala na hodiny, tak bylo něco málo po půl šesté večer, ale to mi nebránilo tomu, abych mohla upéct bábovku. Otevřela jsem dveře od pokoje a sešla po schodech dolů do kuchyně. Po prohledání celé kuchyně jsem zjistila, že mám vše potřebné, tak jsem se do toho pustila.

Samozřejmě jsem si nezapomněla pustit písničky nahlas. Začala jsem si nahlas zpívat Can't stop the feeling.

Naštěstí se mi bábovka povedla a musím říct, že jsem na sebe hrdá... Většinou zapomenu vysypat formu nebo nedám nějaké ingredience.

,,Toto voní," vešel do kuchyně Brian a hned zbystřil, když uviděl můj výtvor.
,,Ruce pryč, je ještě horká bude ti špatně," upozornila jsem ho, i když zbytečně. Ignoroval mě a začal ujídat dva kousky.
Jen jsem se uchechtla, protože jsem věděla, jak to dopadne a odešla zpátky do pokoje.

Bylo už celkem pozdě, tak jsem si vzala věci a šla se osprchovat. Takovou tu pomůcku na ruce jsem si sundala stejně jako ostatní a vlezla do sprchy. Nechala jsem kapky vody putovat po mém těle a relaxovala.

Po asi půl hodině jsem stopla vodu a omotala kolem sebe ručník. Oblékla se jednou rukou, i když trochu složitěji a spokojeně zalezla pod peřinu.

Nastavila jsem si budík a neřešila, že nemám nic nachystané nebo naučené a usla.