Tajný ctitel

Chyba?

Pohled Honzy:

Jel jsem k Míšovi a dost rychle, vím neměl bych takhle riskovat ale musím mu to vysvětlit. Dojel jsem k němu před barák, vím ve dvě ráno asi bude spát ale stejně jsem zazvonil. Otevřel mi a já ho bez váhání objal, on mě ale ne, stál namístě jak socha, když jsem usoudil že mi objetí neopětuje pustil jsem ho. Díval se na mě jeho krásnýma očima, které ale teď byly rudé a uslzené ,, Míšo prosím věř mi, já za to opravdu nemůžu. To všechno ona, moc bych za to nedal že jí tam pozvala matka." Sklopil hlavu a koukal se dolů a stále nic neřekl. Bolelo mě že se mi už nedokáže ani dívat do očí, zvedl jsem mu bradu a upřeně se mu podíval do očí. ,,Nepodvedl bych tě, nikdy bych to neudělal, přísahám" ,, Bojím se" první věc co řekl od doby co jsem tady. ,, Čeho se bojíš?" Začali mu téct slzy, to není dobré znamení ,, Toho že teď udělám největší chybu svého života" srdce mi začalo bušit neskutečně rychle, mám strach co chce udělat, ten se ještě po posílil když mi odstrčil ruku z jeho tváře. Otočil se a otevřel dveře do domu, je to v háji. Pak se ale zastavil a zašeptal ,, Bože prosím ať toho nelituju" otočil se zpátky ke mě a vášnivě se přisál na mé rty...

Pohled Michala:

Od doby co jsem mu otevřel jsem měl v plánu to s ním skončit a poslat ho pryč ale jeho oči byly tak smutné a nevinné, nemohl jsem se na něj dívat. Když už jsem se konečně odhodlal k tomu zavřít mu dveře před nosem, srdce na mě začalo křičet ať mu odpustím že za to nemůže a říká pravdu. ,, Bože prosím ať toho nelituju" zašeptal jsem, otočil se k němu a vášnivě ho políbil. Teď z celého srdce doufám že to není chyba...

Honza přijel za Michalem a nevypadlo to vůbec dobře ale Míša mu nakonec uvěřil. Může za tu fotku opravdu Honzy matka nebo někdo jiný?