Tajný ctitel

Ráno poté

Pohled Honzy:

Ráno jsem se vzbudil s příšernou bolestí hlavy ani nevím jak jsem se dostal do studia. Překvapilo mě že nejsem u Michala ,,No konečně, tady máš prášek musí tě bolet hlava" ozval se Tomáš a podal mi prášek a skelenici vody ,,To teda, co se včera stalo proč jsem tady a ne u Míši?" ,, Ty si nic nepamatuješ?" ,,Ne, jen vím že jsme byli v baru a pili dál nic" ,,oou, no jak to říct...podvedl jsi ho" ,,COŽE?" Vykřikl jsem, najednou jsem si vzpomněl jak jsem se bavil s jedním klukem, pak se s ním líbal a nakonec s ním skončil na záchodech ,,Ne, ne sakra ne, viděl to?" Jen souhlasně přikývl, dal jsem si hlavu do dlaní a pořád opakoval ,,to není pravda, nemůže to být pravda" ,,V moment, kdy tě viděl jít na záchody, tak zmizel, už jsme ho neviděli" Nevím co mám dělat, třeba si to taky nebude pamatovat ikdyž je to dost nepravděpodobné. ,,Tohle už mi neodpustí" začali mi téct slzy ,,To nevíš třeba jo" ,, Ne tentokrát ne, přísahal jsem že mu to nikdy neudělám" ,,Tak si s ním zkus promluvit" ,, Zkusím to ale je to zbytečný". Vzal jsem mobil a volal Michalovi, nebral to "překvapivě" chvíli jsem se k tomu přemlouval ale nakonec jsem za ním jel. Byl jsem u jeho domu, natahoval jsem po zvonku ale zase ruku stáhnul, nebudu lhát bál jsem se a nechtělo se mi do toho. To co se ale stalo vzápětí mě šokovalo...

Pohled Michala:

Vzbudil jsem se a měl pocit že mi vybuchne hlava, kupodivu si vše pamatuju, podíval jsem se vedle sebe, Marek vedle mě neležel. Otevřeli se dveře a on věšel, v ruce měl prášek a skelenici vody ,,Na, tipuju že to taky potřebuješ" ,, Díky a ohledně toho co se včera stalo ehmm..." ,,V pohodě oba jsme byli opilý, nic to neznamenalo. Beru to, dej se do kupy a zavolej až ti bude líp" už odcházel ale já řekl něco co ho přimělo se zastavit ,, Marku, jen abys věděl... nelituju toho" zvláštně se na mě podíval, prohlédl si mě od hlavy až k patě a odešel. Co měl znamenat ten pohled? Musím to okamžitě zjistit, rychle jsem seběhl dolů, podotýkám jen v boxerkách ,,Marku co měl..." zarazil jsem se uprostřed věty, protože jsem přiběhl ve chvíli kdy Marek otevřel dveře za kterými stál Honza, můžu s jistotou říci že kdyby teď někdo viděl naše výrazy myslel by si že jsme viděli ducha....

Další část, Honza se vydal Michalovi omluvit, to ale netušil jaké zjištění ho čeká. Co se stane, dokáží se kluci z téhle trapné situace nějak dostat a vyřešit to? Co znamenal ten Markův pohled?