Basstardi ✔ {HPFF}

1.KAPITOLA - Velká čtyrka

Na nádraží Kings Cross se to jako vždy hemžilo samými mudly. Jen pár lidí mezi nimi mělo kouzelnické hůlky schované pod kabáty nebo v kapsách u kalhot. Pan a paní Gordonovi mezi ně patřili a s nimi i jejich malý jedenáctiletý syn Godric. Měl světle hnědé nakrátko ostříhané vlasy a tmavě kaštanové oči. Na svém vozíku si kromě kufru a pár tašek vezl také svou sovu Erin ve zbrusu nové stříbrné kleci. Hůlku už měl stejně jako jeho rodiče a už jen čekal, až ji ve škole čar a kouzel poprvé vyzkouší. Byl nervózní, ale těšil se. V Bradavicích studovali oba jeho rodiče a tam se také poznali.

Godric se na ně podíval. Nejdřív máma, potom i táta mu položili ruce na ramena a všichni tři se společně rozeběhli proti přepážce mezi nástupišti devět a deset. A pak se najednou objevili na nástupišti devět a tři čtvrtě. Červenočerný bradavický expres tu již stál v celé své kráse a z pístů vypouštěl páru, která tvořila na nástupišti mlžný opar.

,,Páni,“ ujelo malému Godrikovi užasle z úst.

,,Pořád je to nádhera, že Alfie?“ zeptal se manželky Josh. Ta jen tiše přikývla.

,,No dobře Godricu, za pět minut ti jede vlak, tak by sis možná měl najít místo." Snažil se mluvit seriózně, ale uprostřed věty se mu zlomil hlas, on si klekl a objal Godrica tak silně, div ho neumačkal.

,,No tak, tati. Vždyť na Vánoce mě zase máte doma." Vymanil se mu z objetí, ale dlouho si svobody neužil. Alfie syna objala a do vlasů mu vlepila pusu.

,,Dávej na sebe pozor,“ zašeptala ještě, a pak Godrica konečně pustila. Ten naposledy zamával a nastoupil do vlaku.

,,Ale bude mu tam dobře, že Joshi?“ začala se strachovat maminka.

,,Jestli se bude mít alespoň z poloviny dobře jako my, tak se mu tam bude líbit." Vzal manželku kolem ramen a zahleděl se do oken vlaku, hledal Godrica pohledem. Nakonec syna zahlédl v kupé s jednou mile vyhlížející blondýnkou. Usmál se na Alfredu a ukázal jeho směrem. Ta mu vesele mávala, když se dal vlak do pohybu. Na nástupišti stáli ještě dokud jim vlak dočista nezmizel z očí a pak prošli přepážkou a vrátili se domů.

V kupé se na Godrica usmívala milá kudrnatá blondýnka. Měla šedozelené velké oči a ve vlasech posazený květinový věnec. Byla moc pěkná, zvlášť když na Godrica mrkala těmi svými hustými řasami. Na sobě měla letní květované šaty a jemně fialové punčochy. Vypadala tak zvláštně a krásně zároveň. Godrica napadlo, jestli se náhodou rodiče poprvé také nepotkali ve vlaku, ale hned tu myšlenku zase vypustil z hlavy, protože se začal červenat.

Nakonec ticho prolomila ona. (Samozřejmě, ženy si všechno musí udělat samy.)

,,Ahoj, jsem Helga Higginsová. A dobrý, ptát se nemusíš. Ano, Helga jako byla Helga z Mrzimoru." Mluvila jemným, ale sebejistým hlasem.

,,Já se ale neptám. Vlastně jsme na tom docela podobně. Jsem Godric Gordon." Helga se usmála a pak dodala.

,,Moc ráda tě poznávám. Je zvláštní potkat někoho... no chápeš, ne?" Zasmál se.

,,Jasně, že chápu." Na chvíli v kupé zavládlo ticho, ale tentokrát se jako první ozval Godric.

,,Do jaké koleje vlastně chodili tví rodiče?"

,,U mě je to půl na půl. Táta je z Havraspáru, ale máma je Mrzimor. Já bych ale moc chtěla do Mrzimoru. na biflování mě neužije. A co ty?" Godric si prohrábl vlasy a potom spustil.

,,Rodiče patří oba do Nebelvíru, takže očekávám, že mě do něj Moudrý klobouk pošle také." Z uličky se ozval rámus a kolem kupé proběhli dva kluci.