Basstardi ✔ {HPFF}

6.KAPITOLA - Písmo

Dny plynuly a druhý úkol se nemilosrdně blížil. Jednoho dne ráno se všichni sešli v knihovně, aby mohli rozluštit, co se skrývá za runami na pergamenu.

„Vůbec netuším, co by to mohlo být," pokrčil rameny Godric a prohlížel si útržek, „nevypadá to ani jako měsíční runy ani jako runy starodávné."

„Dej to sem," okřikla ho Rowena a pergamen mu vytrhla z rukou. Helga se naklonila blíž, aby si to také mohla přečíst.

„Nechápu, co tě k tomu vedlo, já bych si vybrala nějaký šperk, ale nikdy kus starého pergamenu."

„Já to zas moc dobře chápu. Podle mě byla každá z věcí klíčem k rozuzlení hádanky, co na šampiony čeká příště a ten papír vypadá, že nám toho prozradí nejvíc," obořila se na kamarádku Reew a dál se pročítala runami. „Tohle vypadá jako slunce, což by mohlo znázorňovat štěstí, pokud bych to brala z jasnovideckého hlediska, ale tahle černá skvrna značí noc, ale to bych to musela luštit pomocí starodávných run. To prostě nemá logiku," Rowena zakroutila hlavou a vložila si ji do dlaní.

„A co když to je naschvál zpřeházené?" ozval se konečně Sal.

„To by smysl mělo," přidala se Helga a vzala si papír. „Kdyby slunce opravdu znamenalo štěstí a tahleta skvrna noc, mohlo by tohle oko znázornit člověka. To je ale podivné," zarazila se najednou, „tady se píše něco o lidech a najednou to přeskakuje na lišky? To jako vážně?"

„Puč mi to," natáhl se po papíru Salazar. „Tohle prosím tě není liška. To je normální vlk."

„Ale vždyť je to všechno stejný," začala se bránit blondýnka.

„V tomhle to má ale důležitou roli. Když spojíte člověka s vlkem, vznikne vám..." 

„Vlkodlak," dořekl to za něj Godric.

„Ale co to štěstí? Navíc je tam spoustu dalších znaků," nahlédla do papíru, „tohle například...teda mělo by to znamenat lektvar," dořekla a ostatní ji napjatě pozorovali.

„Takže si to shrneme." začala Helga. „Nějakej lektvar a štěstí a vlkodlak? To je absurdní."

„Ale není. Reew pamatuješ si ještě, jak si četla o tom Felix Felicis? Je nesmírně těžké na přípravu, že?" kamarádka přikývla. „Co když to znamená, že budu muset vytvořit Felix Felicis?" dokončil to nakonec Salazar.

„To je klidně možný, ale mě vrtá hlavou ten vlkodlak. Nechci tě urazit, ale na to nemáš. Pokud bys tedy nepoužil kletby, které se nepromíjejí a to bych ti neradil," oponoval kamarádovi Godric.

Najednou se ale ozval gong a kamarádi se vydali na oběd. Po cestě ještě přemýšleli o tom, jak si mají spojit vlkodlaka s lektvarem štěstí, ale z tohoto rozhovoru a chmurných myšlenek je vyrušili Poberti, kteří se za nimi zezadu přiřítili.

„Issabel-Krásnohůlky-medailonek," vykřikoval zadýchaně Sirius.

„Uklidni se a pak nám to v klidu řekni," otočila se na něj Helga.

„Issabel, ta dívka z Krásnohůlek je na ošetřovně. Ten náramek co vyhrála, jí začal škrtit a když ho sundala, měla v kůži vypálená písmena. Madam Pomfreyová se hrozně zlobila na Brumbála. Prý co si to vymýšlí za nebezpečné kousky i mimo úkoly," řekl nakonec již vydýchaný James.

„A co tam měla napsaného?" začala hned vyzvídat Rowena.

„To přesně nevíme Reew, ale nějaké divné znaky," podíval se na ostatní Remus. Čtyři kamarádi nechali vyjevené Poberty na místě a tryskem se rozeběhli na ošetřovnu.

***

Bela tam ležela na úplně nejkrajnějším lůžku a u postele stálo pár jejích kamarádek.

„Říkáš, druhý úkol skrývá štěstí, ve třetím bez štěstí se neobejdeš?" zaslechli říkat jednu z krasavic.

„Co tu pohledáváte, vypadněte!" zakřičela na ně další dívka, zřejmě si všimla, že je pozorují.

Čtveřice se otočila a vyšla z ošetřovny. Zpoza dveří ještě zaslechli hlasy, které se strachovaly, jestli něco zaslechli, ale zbytek rozhovoru se ztratil v dálce, když zašli za roh.

„Takže myslím, že je to jasné. Musíš připravit Felix Felicis, abys obstál v druhém úkolu a než půjdeš plnit třetí, musíš ho vypít. V tom případě nesmíš chybovat. Každá taková chyba by tě mohla stát život," podívala se ustaraně Rowena na Sala.

„Žádná novinka, co dál?" pousmál se smutně Salazar.

„No tak, tohle tu už jednou bylo, netvařte se tak smutně a pojďte, mám hlad, chci stihnout oběd," usmál se Godric a vydal se i s ostatními do Velké síně.

***

Měsíc utekl jako voda a nastalo ráno dne, kdy se měl konat druhý úkol.

„Jen pamatuj, kapku tinktury tam musíš přidat ještě před skořápkami z okamie, jasný?" naléhala na Salazara Rowena u snídaně.

„Jo, znám ten recept nazpaměť, koukej," napřímil se a odkašlal si, „Do kotlíku vložím vejce popelce a křen a potom budu zahřívat. Přidám šťávu z cibulky starčku a budu energicky míchat. Rozsekám sasanky ze zad hrbouna, přidám je do směsi a nechám vařit. Přidám kapku tinktury z tymiánu a budu pomalu míchat. Rozemelu skořápky okamie a přidám je do kotlíku. Potom budu zase míchat a nechám to chvíli vařit. Popráším to rozdrcenou routou vonnou, zamíchám to a naposledy to nechám přejít varem. Nad kotlíkem udělám hůlkou osmičku a pronesu zaklínadlo Felixempra. No a pak už to jen nechám šest měsíců odležet," uklonil se a Helga s Godricem začali nadšeně tleskat. Rowena se jen uchechtla.

„No nene, slavný průšvihář Salazar Sappleton se dal na šprtání."

„Pro vás cokoli, mylady," ještě jednou se uklonil a pustil se do toustu s marmeládou.

„Teď už zbývá jen doufat, že to vyjde," zasmál se Godric a natáhl se po kukuřičných lupíncích.

Tak a je tu další kapitolka. Je poměrně krátká, ale to jen proto, že na druhý úkol si chci nechat pořádný prostor. Doufám, že se vám má tvorba líbí. Taky za nějaké ty komentáře nebo vote budu ráda.
R.