Basstardi ✔ {HPFF}

5.KAPITOLA - První úkol

Ráno se Rowena vzbudila až na oběd. Byla sobota. Oblékla se a vydala se vstříc svému osudu. Šíleně ji bolela hlava. Šaty našla jen přehozené přes pelest postele a většinu make-upu objevila na polštáři. 

Sebrala odvahu a podívala se na sebe do zrcadla. Unaveně si hůlkou smyla všechen make-up ze včera a učesala si obyčejný culík. Z kufru vyndala nějaké džíny a bílou košili s havraspárskou kravatou.

„Bude to dobrý, všechno bude dobrý," ujišťovala se nahlas a zhluboka dýchala. Poté seběhla všech těch asi milion schodů, které od havraspárské věže vedly a zastavila se až před Velkou síní, která byla zase v normálním stavu. 

Čtyři kolejní stoly stály na svých místech a po výzdobě zbylo jen pár girland, na které zřejmě profesoři zapomněli.

Tři ostatní kamarádi mezi tím seděli na kraji mrzimorského stolu a vypadali unaveně.

„Myslíte, že si to pamatuje?" zavedl konverzaci Salazar.

„Na co? Na to že jsi jí rozdupal střevíčky?" rozesmál se Godric. Helga ho zpražila pohledem, který jasně říkal: chvíli-buď-alespoň-trochu-vážný. On jen omluvně zvedl ruce nad hlavu, ale díky Roweně byl ušetřený Helginy přednášky.

„Dobré... ehmm...poledne. A ano, moc dobře si vzpomínám." Posadila se vedle Helgy. Salazar se nadechl, ale než stačil něco říct, Rowena ho přerušila.

„Už to prosím nechte plavat. Spíš se zaměřte na to, že zítra má Sal první úkol." Godricovi vystřelila ruka k ústům.

„Já na to úplně zapomněl."

„Já ne," pousmál se Salazar. „Dokonce se mi o tom i zdálo...  Zabil mě horský trol."

***

Druhého dne ráno se všichni sešli už o půl osmé v knihovně.

„Co podle vás bude ten úkol?" zahlaholil v naprosté pohodě Godric, když si to do knihovny přihasil, načež ho madam Pinceová okřikla, aby byl potichu.

„Nevím, možná...ne to snad ne. Na to ani myslet nebudu."

„Helgo?" zvedl na ni obočí Salazar.

„Sale, jestli by se stalo to, co si myslím, bylo by to opravdu strašné a navíc by to snad ani nebylo možné."

„Tak už to vyklop," pobídl jí Godric.

„No...já myslela...mozkomory," pípla skoro neslyšně Helga.

„Dobře. Budeme doufat, že to mozkomoři nebudou, ale kdyby náhodou, umíš patrona, že?" otočil se na svého kamaráda Godric.

Salazar jen přikývl, ale neřekl nic.

„No tak, přeci to nemůže být tak strašné," snažila se utěšit své kamarády Rowena.

***

Tribuny se plnily a Helga, Godric a Rowena si zabrali místa vedle Pobertů.

„Pohlídáte nám to tady chvíli?" optala se Rowena, a když jí Lupin přikývl, drali se uličkou dolů ke stanu šampionů.

Uvnitř již byli všichni tři nachystaní. Dragos vypadal odhodlaně, Issabel si dokola mumlala různá zaklínadla a Salazar seděl na křesle a četl si.

„To jako fakt? Teď si čteš?" vyhrkla na něj Rowena.

„Asi bys tu knížku měl schovat, když ti za čtení nadává i tadyhle knihomolka," řekl Godric a vzal Salazarovi knihu.