Basstardi ✔ {HPFF}

15.KAPITOLA - Špatný den

Jen co spolužáci odešli, vyzdvihl Salazar Helgu do náruče a rozeběhl se s ní do hradu. Celou cestu plakala. Měl neskutečné výčitky svědomí, jelikož jí tu bolest způsobil on. Co by dal za to, kdyby mohl tohle všechno vzít na sebe. Celou cestu nepřetržitě přemýšlel. V uzdravovacích kouzlech byla dobrá ona, ne on a i za to se v tu chvíli nenáviděl. Ublížil jí.

Rozrazil dveře ošetřovny a za to si vysloužil káravý pohled madam Pomfreyové.

„Co vyvádíte, kluku? Tohle je ošetřovna ne nějaký chlívek!" Salazar ji však neposlouchal. Položil Helgu opatrně na nejbližší lůžko a otočil se na ošetřovatelku.

„Panebože, co se stalo?" optala se ho vyděšeně, když jí všechno došlo.

„Létali jsme a my vyhráli, tak jsem s ní zatočil ve vzduchu, ale neudržel jsem rovnováhu a dopadli jsme na zem...a já...omylem jsem jí sedl na nohu," vysypal to ze sebe na jeden nádech. Madam Pomfreyová se otočila k blondýnce, která se ještě stále držela za kotník a naříkala.

„Uklidněte se, pane Sappletone, je to jen zlomenina, za pár okamžiků si slečnu Higginsovou můžete odvést," pronesla s klidem, vytáhla ze zástěry hůlku a párkrát jí nad Helginou nohou mávla. Ta se rázem přestala svíjet bolestí a na tváři se jí objevil děkovný úsměv.

„Děkuji, madam Pomfreyová, ani nevíte, jak to bolelo," postěžovala si naposledy.

„To byste se měl alespoň omluvit, nemyslíte? A můžete být rád, že vám nestrhnu žádné body," upřela ošetřovatelka svůj přísný pohled na Salazara.

„To máte pravdu. Omlouvám se Hel, už nikdy se tě ani nedotknu," pronesl s pohledem sklopeným ke špičkám svých bot.

„Ale prosím tě, vždyť to byla jen nehoda. Pojď, půjdeme za ostatními," navrhla Helga. Rozloučili se s ošetřovatelkou a vydali se do Velké síně, kde již probíhal oběd.

***

„Jsi v pořádku?" vyskočila Rowena a převrhla svůj pohár s dýňovou šťávou.

„Naprosto," usmála se Helga a posadila se vedle Godrica.

„Co si dáš? Musím ti jen doporučit tenhle salát, je vážně dobrý," ukázal Godric na mísu kousek od něj.

„Dobře, já ho ochutnám," zasmála se Helga a pustila se do svého jídla.

Oběd si ale moc neužili. Stihli do sebe dostat sotva prvních pár soust a velké hodiny ohlašovali za deset minut dvě. Rychle se tedy vydali do Komnaty nejvyšší potřeby. 

Pobertové tam již samozřejmě byli, jen bez Petera. Místnost byla opět přeměněna do jakési napodobeniny učebny obrany proti černé magii.

„Dáme se do toho, ne? Zbývá ti už jen týden, tak máš co dělat," popohnal je Sirius.

„Počkej, Siriusi, teď mě tak napadlo... No, ten úkol bude v noci, že?" všichni přikývli. „Co kdybyste se také přeměnili a šli tam se mnou? Byli byste tam, ještě než by úkol začal a Rema by tam pustili jako vlkodlaka. Alespoň by to nemusela být taková nuda a nikdo na nic nemůže přijít," začal uvažovat Salazar. Rowena a Lily nesouhlasně vrtěly hlavami, James a Sirius vypadali, že usilovně přemýšlejí, jen Helga s Godricem radostně vypískli.

„To je bezva nápad, alespoň nebudeme trčet hodiny před lesem. Řeknu vám, že to by byl ale na houby večer," přemýšlel nahlas Godric. James se Siriusem se nakonec přidali.

„No dobře. V tom případě se ale musíte naučit měnit všichni," upozornil Remus.

„Jo a já na vás budu čekat před lesem, jasný," zavrčela rudovláska.