Basstardi ✔ {HPFF}

29.KAPITIOLA - OVCE

V den začátku zkoušek OVCE byl celý hrad na nohou již od brzkých ranních hodin. Nenašel se student, který by spokojeně oddechoval do polštáře a žvatlal ze spaní. Tedy pardon. Jeden takový tu byl. V nebelvírské věži v chlapeckých ložnicích sedmého ročníku se v posteli válel jeden jediný mladík. To tak zvláštní nebylo. To divné bylo to, že z pod přikrývek nevykukovala tmavá a rozčepýřená čupřina Jamese Pottera, ani dlouhé černé vlasy jako havraní křídla, které by patřily Siriusi Blackovi, ani blonďaté krátce zastřižené štětiny Petera Pettigrewa, nýbrž jemně vlnité, světle hnědé vlasy Remuse Lupina. Nikoho by nenapadlo, že zrovna tento ze čtyř mladíků, bude spokojeně spát, zatímco se celý zbytek jeho spolužáků připravoval na zkoušky, které rozhodnou o jejich budoucnosti. Ozvalo se cvaknutí zámku a z koupelny vyšel Sirius s růžovým ručníkem na hlavě.

„Náměsíčníku, i když mi to trhá srdce, musím tě dopravit do Velké síně." Mladík ležící v posteli se ani nehnul.

„No tak, Reme, vstávej. Čekají tě OVCE." Sirius čekal, že tohle zabere, ale nic. Remus dál spal.

„Nasadíme těžší kalibr. Jamesi? Máš ještě tu čokoládu?" zakřičel směrem do společenské místnosti. Náhle se Remus posadil a otevřel oči.

„Říkal tu někdo čokoláda?" podíval se šibalsky na Siriuse s nadějí v očích.

„Jestli vstaneš, tak ji dostaneš. Jak to, že ještě nejsi vzhůru? Dneska máme OVCE. I já a James se učíme."

„COŽE?" vyhrkl Remus a nevěřícně se na Siriuse podíval.

„Čemu se divíš? Copak by slavný Remus Lupin zapomněl na nejdůležitější zkoušky v životě?" prohodil teatrálně.

„Ne. Divím se, že se učíte," uchechtl se mladík se zjizveným obličejem a promnul si oči.

„Co jsi vůbec v noci dělal, že jsi nechtěl vstávat?" podíval se na něj Sirius a pozvedl obočí.

„Bože Tichošlápku! Nejsem ty!" rozesmál se a hodil po něm polštářem. „Učil jsem se," dodal, když Sirius stále zíral.

„Seš divnej," zasmál se Sirius.

„Říká kluk, co má na hlavě růžovej ručník."

„Ten mi dala Andromeda!" obořil se na něj.

„Už mlčím." Remus zvedl ruce v obraném gestu.

„Obleč se a přijď do Velké síně," ukončil to Sirius, vyfénoval si vlasy a zmizel z pokoje.

„Dobré ráno studenti," přivítal ve Velké síni po snídani své svěřence Brumbál. „Jak jistě víte, sedmý ročník čeká ne příliš příjemná část roku. Pátý ročník si to odbyl již v uvedeném datu, ale jelikož se nám naskytlo pár zádrhelů, zkoušky OVCE se nám kapánek posunuly." Brumbál se mírně usmál a pokračoval. „Jelikož budete muset zkoušky zvládnout do týdne a ne do dvou, jak bývá zvykem, v jednom dni bude probíhat více zkoušek. Nebojte se, každá bude v jinou hodinu, abyste případně stihli všechny. Každý z vás snad dnes při příchodu do Velké síně obdržel od ředitele své koleje rozpis, kdy a kde se bude vaše zkouška konat. Kdyby bylo cokoliv nejasné, všichni profesoři vám jistě rádi pomohou." Brumbál se naposledy usmál a poté se vydal pryč.

„Vážně? Přeměňování hned první den? Chtějí nás zabít?" vyhrkl Sirius, když se zahleděl do rozpisu zkoušek.

„Asi nám to Minnie vrací za ty roky, co jsme chodili pozdě," uchechtl se James.

„Máme tam být už za hodinu? Proč je studium mudlů odpoledne? To to nemohli prohodit?" zanaříkal Salazar.

„Klidněte se, jo? Já budu dělat sedm zkoušek, a to jsem jich ještě dost vyškrtala, tak myslím, že na tom nejste tak zle," podívala se na ně trochu vyčítavě Rowena.

„Na co sedm zkoušek? To je snad i zbytečný, ani Lily jich tolik nemá," zasmála se Helga.

„Nikdo neví, co se na odboru záhad dělá a tak chci být připravená na všechno," pokrčila rameny Rowena.

„Jsi blázen," zasmál se Sirius.

„Ale tvůj blázen," ušklíbla se Rowena a líbla ho na tvář.

„Tak hodně štěstí," popřáli všichni Siriusovi, když ho postarší muž z ministerstva vyzval, aby vstoupil do místnosti.

„Dobrá, pane Blacku. Vaše zkouška se bude dělit na teoretickou a praktickou. Nejprve složíte tu praktickou a poté tu teoretickou, ano?" Sirius kývl a muž stáhl černý přehoz z velké klece, která stála uprostřed místnosti. Uvnitř stál slon. Sirius vytřeštil oči a až teď si všiml, jak je učebna přeměňování velká.

„Váš úkol je prostý. Stačí toho slona přeměnit v pohár na vodu. Jistě, to kouzlo je jednoduché, ale berte v potaz, že slon není až tak malé zvíře a nesmíte trefit klec. Nu co, pusťte se do toho." Sirius se napřímil, z kapsy vytáhl hůlku a na chvíli zavřel oči. To zvládneš, ve druháku tě předběhla jen Helga a to jen proto, že jí přeměňování prostě jde. Otevřel oči a namířil na slona hůlkou. Třikrát poklepal a pak vyslovil zaklínadlo.

„Feraverto." Slon se začal pomalu zmenšovat a měnit tvar. Teď už Siriusovi byl asi po kotníky a stříbrně se leskl. Vše by bylo dokonalé, nebýt toho ucha. Jistě, poháry také mohou nějaké to ucho mít, ovšem ne sloní. Sirius vytřeštil oči a složil hlavu do dlaní.

„To nic, mladý muži. Tohle je velmi dobrý výsledek. Nemáte se čeho bát a navíc vás čeká ještě teoretická zkouška," usmál se na něj stařík povzbudivě, ale při zmínění teoretického testu Sirius ještě více pobledl.

„Tak co? Jak jste dopadli?" zeptala se s úsměvem Rowena, když si na deku u jezera sedl i Peter.

„No, ten chlap říkal, že to nebylo zlé," pokrčil rameny Sirius. „Ty jsi, koukám, spokojená," usmál se a vzal ji kolem ramen.

„Nade všechno. Pohár jsem změnila skvěle a v té teorii nemám snad ani jednu chybičku."

„Vážně na ni máš špatný vliv, Tichošlápku," zasmál se Remus a z piknikového koše si vzal tabulku čokolády.

„Já to hrozně pokazil. Potřebuju něco na nervy. Nikdy nebudu moct být jako rodiče. Bez přeměňování mě na bystrozora nevezmou," posmutněl James a sklopil hlavu.

„Ale jdi. To říkáš po každý zkoušce a pak máš dobrou známku," usmála se na nějHelga a opřela si hlavu o Salazarovo rameno.

„A co tam máme na zítra?" zeptala se Lily a koukla na Petera, který se díval do rozpisu.

„Obrana proti černé magii, jasnovidectví a starodávné runy," odpověděl a smutněse usmál. „To máte dvě zkoušky, co?"

„Jo," přitakali Rowena, Lily a Remus.

„Ale obranu máme všichni, ne?" zeptal se Sirius a kouknul po ostatních. „Abychom mohli zlikvidovat to beznosé individuum."

„Neboj," zasmál se James. „Až se přede mnou ještě někdy objeví, tak ho buď zabiju, nebo umřu. Nic mezi tím," zasmál se.

„Tak do toho jdu rozhodně s tebou," přidala se Lily a propletla sis ním prsty.

„A kdybychom náhodou umřeli, tak to za nás dodělá náš syn," zazubil se na Lily James.

„Tak zaprvé neumřeme, za druhé, kdo řekl, že nějaké dítě bude a za třetí, když už, tak jak si můžeš být tak jistý, že to bude zrovna kluk?" obořila se na něj Lily.

„Viděl jsem to v křišťálový kouli. Chytil jsem zlatonku a uvnitř byl chlapeček a pak ses z té zlatonky stala ty," usmál se na ni a políbil ji na čelo.

„To je ono!" vykřikla Helga.

„Co jako?" zvedla tázavě obočí Lily.

„Tvoje přezdívka! Budeme ti říkat Zlatonka!" zasmála se Helga.

„Mě se to rozhodně líbí," zaculil se James. „Teda, pokud budu chytač," hodil po Helze podezřívavý pohled.

„Když mě chytíš, jsem celá tvoje," zasmála se Lily, rozcuchala mu už tak zacuchané vlasy a rozeběhla se směrem k jezeru.