Basstardi ✔ {HPFF}

28.KAPITOLA - Nová identita?

„Pojďte dál. Musíte mi povědět, co přesně se té noci stalo," pozval bandu pubertálních výrostků do své ředitelny Brumbál.

„Nic zvláštního. Jenom ten hajzl Voldemort zabil našeho kámoše!" rozkřikl se ironicky Sirius.

„Klid. To bude dobrý," utěšovala ho Rowena a vzala ho za ruku.

„Citronový bonbón?" optal se Brumbál a nabídl jim sáček žlutých cukrovinek. Zavrtěli hlavami.

„Dobrá, tak tedy k věci," začal a přejel je pohledem. „Nejprve bych vám chtěl něco vysvětlit. Snad každý, kterému v žilách koluje alespoň kapka kouzelnické krve, ví, že bradavickou Školu čar a kouzel založili čtyři největší čarodějové a čarodějky té doby: Godric Nebelvír, Salazar Zmijozel, Rowena z Havraspáru a Helga z Mrzimoru. Než však zemřeli, dohodli se, že nenechají školu na pospas času a tak seslali kouzlo. Silné a nezvratné kouzlo, kterým zajistili zrození čtyř čarodějů a čarodějek se stejnými křestními jmény, jaké tehdy měli i oni -"

„Ano, to už nám Voldemort říkal," potvrdila Reew.

„Pak jistě také víte, že to vy máte nastolit klid a mír."

„Proč bychom to museli být my? Nevím o žádné věštbě, která by něco takového říkala," ozval se Salazar.

„To není tak docela pravda. Ředitelům se z generace na generaci předávají spisy zakladatelů školy." Z přihrádky pod stolem vytáhl tlustý svazek papírů. Byl starý a zažloutlý, ale zlaté písmo na přebalu bylo jasně rozpoznatelné. Deník Lva, Hada, Orla a Jezevce. Všichni si knížku dychtivě prohlíželi.

„Smíme... Smíme se podívat dovnitř?" optala se Lily, a když Brumbál kývl, opatrně a s úctou si od něj knihu převzala.

„Slečno Evansová, hledejte kolem strany 313," napověděl jí Brumbál a usadil se zpátky za stůl. Lily otevřela knihu na příslušné stránce a začala číst.

„Dnes se to konečně povedlo. Společně jsme uzavřeli kouzlo, které zachrání svět kouzelníků a čarodějek. Kouzlo tak mocné, že dokáže přivést na zem čtyři naše děti. Jediné co mne mrzí je, že je nikdy nepoznám. Neumím určit přesně, kdy se narodí, ale mělo by to být kolem šedesátých let dvacátého století. Budou zařazeni do stejných kolejí jako my a budou přátelé. Společně budou neporazitelní. Jestli budou spolu, nic je nedokáže zastavit." Lily se zlomil hlas.

„My už ale nikdy nebudeme spolu..." vydechl Salazar a sklopil hlavu.

„Takže to vlastně nemá žádný smysl a my jsme jen obyčejní kouzelníci a čarodějky," dodala Rowena.

„To není pravda. Jste neobyčejní stejně jako každý jiný. A jste také výjimečně schopní kouzelníci. A to mluvím i o vás," pohlédl Brumbál na Poberty a Lily. „Troufal bych si říct, že vy byste byli schopni pána zla porazit jednou pro vždy."

„Představ si to Lily. Naše dítě by bylo to nejsilnější ze všech!" ušklíbl se James.

„A kdo říká, že nějaké bude?" zasmála se a zkřížila si ruce na prsou. Sirius vyprskl smíchy.

„Tohle si prosím vás vyřiďte v soukromí. Teď nás čeká důležitější věc. Povězte mi, co se tam dělo?"

„Všechno to začalo večer. Normálně jsme večeřeli a najednou jsme zahlédli zelené světlo..." Remus se dal do vyprávění.

„Kouzlu jistě nestačila jen krev. Použil ještě něco?" optal se znovu Brumbál, když Remus skončil a Helga odpověděla.

„Ano. Dal do toho kotle nějaký medailonek. Prý patřil Salazaru Zmijozelu."