Basstardi ✔ {HPFF}

20.KAPITOLA - Panákovaná

Odpoledne již všichni seděli v obývacím pokoji a rozmlouvali nad pergamenem, který James našel v knížce. Lily už neplakala, ale stále měla zarudlé oči a bylo jí smutno.

„Já jen nechápu dvě věci. Proč se takhle ten idiot chová a kde se tady vzalo tohle?" mával kusem pergamenu Godric.

„Kámo, myslím, že jsme na tom všichni stejně," uchechtl se Sirius

„Ale jak se sem ten papírek mohl dostat? Vždyť jsme chráněni těmi kouzly. To by sem musel dát někdo z nás," přemítala Helga a usrkávala ze svého čaje. Přesto, že již byl začátek jara, tady v lese, kam sluneční paprsky na návštěvu přijdou jednou za sto let, moc teplo nebylo, a tak tu seděli v teplých svetrech a s hrnky s čajem nebo horkou čokoládou.

„Počkat. Na sovy přeci zabezpečovací kouzla neplatí, pokud víte, kde ten dotyčný je," zapřemýšlela Lily.

„Ale kdo ví, kde jsme?" protestoval Salazar a chodil sem a tam po místnosti.

„Já nevím. Třeba nás sledovali, když jsme stavěli stan a pak nás viděli, jak jim mizíme před očima.

„To by dávalo smysl, ale to bychom si jich všimli," oponovala Rowena. „Některá z těch kouzel odhalují, zda jsme tu sami nebo ne." Nikdo nic dál neříkal. Každý zřejmě přemýšlel o něčem jiném. Někdo bloudil v myšlenkách k pergamenu, někdo k Jamesovi a někdo ke své rodině. Bylo strašné ticho. Takové, u kterého máte chuť jít křičet jen proto, aby to ticho nebylo.

„Nevíte... Nevíte, co se stalo Jamesovi? Včera byl ještě naprosto normální." Ač se Lily tvářila, že na Jamese nemyslí, dělala si o něj starosti.

„Jestli toho paroháče ještě někdy uvidím, jednu mu rovnou ubalím," rozčiloval se Tichošlápek, ale bylo poznat, že to nemyslí vážně.

„Siriusi," napomenula ho Rowena, která mu seděla na klíně a dál zírala do svého hrnku.

„Je tu bez něj smutno," postěžovala si Helga a odešla do ložnice. Po chvilince se vrátila a v rukou nesla Řachavého Petra.

„Zahraje si někdo Petra?" usmála se a posadila se zpět na zem na polštář do tureckého sedu.

„Peter, ten tu taky není. Už nás z devíti zbylo jen sedm," postěžoval si Godric.

„Vy jste teda melancholici," protočila očima Helga a podívala se na Remuse. „Co na tom pořád luštíš?"

„Snažím se zjistit, co to znamená."

„Co by? Prostě nějací čtyři se spojí a vznikne z toho nějaký jeden velký. Něco jako Bůh," pokrčila rameny.

„Já mám hlad," ozval se Godric a vrhl se do kuchyně.

„Ne...Ne, ne, ne! Godriku vystřel!" zakřičela Rowena a rychlostí blesku stála u svého kamaráda.

„To ti tak vadím? Mám odejít jako James?"

„Ne, ale znám tě. Jestli na něco v té kuchyni sáhneš, vybouchne to, nebo vybouchneš ty, takže běž za ostatními, já už jdu vařit."

„Já ti pomůžu," nabídla se jako vždy ochotně Helga a vydala se za ní.

„Jo, já jdu taky," usmála se trochu smutně Lily a došla do kuchyně za holkami.

„Jsou všechny nějaké napjaté, ne?" zašeptal Godric, když odešla z obývacího pokoje Lily.

„Počkej. Ševelissimo," zakouzlil Remus. „Tohle rozhodně slyšet nemusejí."

„Jen říkám, že jsou jako na trní. Rowena vyjela na Siriuse hned, jak řekl jednu poznámku a to je normálně vždycky v pohodě," pokrčil rameny Godric.