Basstardi ✔ {HPFF}

13.KAPITOLA - Starosti o Petera

„Kolik jsi toho už snědl? Budeš tlustý!" pohoršovala se Rowena nad Godricem, který do sebe ládoval již třetí talíř míchaných vajec.

„Snídaně je nejdůležitější jídlo dne, takže toho musím sníst hodně," ušklíbl se na svou kamarádku a nabral vejce na vidličku.

„Co máte první hodinu?" vyrušila je z jejich hašteření Helga.

„Dějiny," vzpomněl si Godric a unaveně položil hlavu na stůl. Tedy, alespoň si to myslel.

„Co děláš?" rozesmál se Salazar.

„Co bych dělal? Nechce se mi na Dějiny. S Binnsem je vždycky nuda."

„Hele, teď zvedni hlavu a podívej se na ten tvůj stůl," zakřenila se Helga. Godric tedy udělal, co po něm chtěla a rázem se dal do smíchu taky. Hlavu měl totiž položenou v talíři s míchanými vejci.

„Reew, myslíš, že bys mohla...?" hodil psí kukuč na svou kamarádku. Ta jen se škodolibým úšklebkem zavrtěla hlavou.

„No ták. Do koupelny to nestihnu a já tohle kouzlo neumím. Prosím, přeci mě nenecháš jít takhle do školy," prosil Godric.

„Ale nechám," uchechtla se.

„Reew, prosím," škemral dál Godric.

„No tak, že jsi to ty," usmála se Rowena a mávla svou hůlkou. Rázem nebylo po vajíčkách v Godricových vlasech ani vidu.

„Děkuju!" vykřikl a radostně kamarádku objal.

„Hele, co mi to tady objímáš holku?" zaslechl za sebou a tak rychle jak ji obejmul, ji zase pustil. Za zády mu stáli Pobertové, v čele se Siriusem, který se jen pobaveně šklebil.

„A přeci se lekl. Já myslel, že Nebelvír vyžaduje statečnost," prohodil ke svým kamarádům.

„Jé, ahoj Péťo, dlouho jsme tě neviděli," zasmála se Helga a Peter nabral karmínovou barvu.

„Nech toho, nechci řešit, kde jsem byl," odsekl a posadil se co nejdál od oné blondýnky.

„No nic, já už půjdu. Musíme ještě s Godricem dojít na Dějiny a psychicky se připravit na Binnse," protáhla Rowena.

„Jo tak ty mi zahýbáš s Gordonem, jo?" ušklíbl se na ni Sirius. Pak si ji jen přitáhl, políbil jí a Rowena se vydala z Velké síně. „Za chvíli jsme tam jako na koni."

***

Hodina Dějin čar a kouzel byla stejně nudná, jako vždycky. Godric měl pocit, že z něj monotónní výklad profesora informace vysává, místo aby mu poskytoval nové poznatky. Pohlédl zoufale na své hodinky, ale ani ty mu nepřinesly žádnou úlevu. Do konce hodiny zbývalo ještě dvacet minut. Dvacet dlouhých minut, které mohl se svými kamarády strávit na školních pozemcích nebo třeba u Hagrida v hájence. Vtom mu však něco došlo. Od začátku roku u Hagrida ještě nebyli. Malinko se zastyděl a usmyslel si, že hned po obědě za ním zajde, protože měl volnou hodinu.

Nevěřícně stočil pohled k Roweně, která stále se zaujatým výrazem poslouchala výklad profesora Binnse a horlivě jej zaznamenávala na svůj pergamen.

„Co tak hloupě civíš?" vytrhla ho z myšlenek právě ona tmavovláska.

„Jen žasnu, jak můžeš být pořád tak soustředěná," pousmál se a když si Rowena opět začala psát poznámky, on se vrátil ke svému přemýšlení. Chvíli pozoroval vrabčáky, kteří vesele švitořili na parapetu jednoho z oken, chvíli čmáral nesmyslné klikyháky na roh svého pergamenu, chvíli jen tak zíral do blba a pak konečně přišla ta milovaná věta, ohlašující konec hodiny.