Basstardi ✔ {HPFF}

8.KAPITOLA - Pozor! Remus kouše

Následující den utekl nečekaně rychle a Helga, Salazar, Rowena i Godric procházeli mohutnými dubovými dveřmi do Velké síně.

„Mám hlad jako vlk," postěžoval si Godric a jakoby jen chtěl utvrdit svou připomínku, v břiše mu zakručelo.

„To máš vždycky," upozornila Helga a zasmála se.

„A nejsi na takové výrazy už trochu starý?" povytáhla obočí Reew.

„Přestaňte se hašteřit. Na něco jsem si vzpomněl." Godric s Rowenou teď na Salazara zírali a čekali, co z něj vypadne. Jen Helga se pleskla do čela.

„Ajo, úplně mi to vypadlo."

„Tak povíte nám už co se děje?" naléhal na kamarády Godric.

„Pobertové nás včera večer, když jsme byli U Tří košťat, pozvali, abychom se dnes večer po jídle sešli v Komnatě nejvyšší potřeby. Prý nám chtějí říct něco strašně důležitýho a včera tam nebyl James a vy jste se poflakovali někde ve škole, takže nám to nemohli prozradit," vysvětlil nakonec Salazar.

„To bude zase nějakej hloupej vtip," odvětila Rowena a posadila se k nebelvírskému stolu. Když bylo místo, většinou sedávali u jednoho stolu společně, i když nepatřil jejich koleji. Jen Zmijozelu se vyhýbali.

„Ale Reew, my už jim to slíbili..." žadonila Helga.

„A mě zajímá, co si na nás připravili tentokrát," přidal se k ní Godric, „prosím, pojď taky."

„No tak, bude sranda," usmál se na ni Salazar a Rowena nakonec přikývla. Godric s Helgou propukli v hlasitý jásot, až se po nich polovina Velké síně ohlížela.

***

Chodby byly téměř prázdné. Většina studentů se po večeři ihned vydala do svých společenských místností, a proto se teď tichem rozléhalo pouze klapání čtyř párů bot. Venku panoval stejný nečas jako včera a rozbitými okenními tabulkami do hradu profukovalo. Kamarádi se ještě více zachumlali do svých hábitů a pokračovali do Komnaty nejvyšší potřeby.

Potřebujeme se nepozorovaně setkat s Poberty, pomysleli si všichni čtyři a třikrát prošli kolem zdi. Náhle se objevily dubové dveře a kamarádi vešli dovnitř. 

Místnost se změnila v něco, co připomínalo nebelvírskou společenskou místnost. Zřejmě si ji vytvořili Poberti, uchechtla se Rowena. V rohu plápolal oheň, zem byla potažena jasně červeným kobercem a okolo toho všeho stálo pár křesel, na kterých trůnili Poberti.

„Tak co bylo důležitější, než moje esej na lektvary?" vyhrkla rychle Rowena a posadila se do volného křesla.

„A co třeba: Ahoj kluci, jak se máte?" napodobil posměšně Sirius Rowenin hlas.

„A to jako proč?" prskla na něj havraspárka a odhrnula si neposlušný pramínek vlasů z obličeje.

„Na tu nic nezkoušej Siriusi, na Rowenu nemá ani bradavický sukničkář," křenil se na něj James.

„Jsem polichocena," zatrylkovala Reew a dělala, jakože se červená.

„Teď ale k věci," začal Remus, „sedněte si."

„Jde o jednu jistou záležitost. Už jsme se samozřejmě dozvěděli, co bude za druhý i třetí úkol," začal Petr, což bylo divné, protože mluvil jen velmi málo. Díky tomu projevila trochu zájmu i Rowena.

„Tak schválně," ušklíbl se Godric, „co je třetí úkol? O tom druhém ví celá škola."

„Vlkodlak," pronesl s klidem James, jakoby nebylo nic méně nebezpečného.