Basstardi ✔ {HPFF}

27.KAPITOLA - Jen přes moji mrtvolu

„Posaďte se," vyzval čtyřčlennou rodinu profesor Brumbál. Sappletonovi se posadili a upřeli svůj pohled na muže sedícího před sebou.

„Myslím, že víte, proč tu jste," pokračoval a paní Sappletonová mu skočila do řeči.

„Omlouvám se, Albusi, ale nevím, proč tu jsme." Brumbál se uchechtl.

„Vy jste jim to neřekl?" obrátil svůj pronikavě modrý pohled na Salazara.

„Myslel jsem, že by bylo vhodnější, kdyby jim to řekla Lissanda."

„Proč říkáš své sestře celým jménem?" otočil se na Sala jeho otec.

„Promiň, tati, ale už není moje sestra. Ne po tom, co provedla."

„Takže tu nejsme výjimečně kvůli nějakému žertu, který jsi natropil?" pozvedla obočí Nora.

„Ne, mami." Ta kývla hlavou a pohlédla na Brumbála.

„Tak co od nás potřebujete?"

„To je vážně děs. Mě podezíráte hned, ale na ní se ani nezeptáte," udeřil Sal pěstí do opěrky křesla.

„Ona... Ona něco vyvedla?" vytřeštil oči Andrew.

„U Merlina! To musím být nadosmrti ta hodná?" vykřikla Lissa a probodla otce nevraživým pohledem.

„Nerad ruším vaši rodinnou poradu, ale na chodbě čekají další studenti, se kterými musím něco vyřešit."

„Pardon," zaznělo sborově a v ředitelně se rozlehlo ticho.

„Jste tu proto, že vaše dcera velmi závažně porušila školní řád a vlastně i zákon," začal tiše a klidně. Nora se afektovaně chytla za hruď a hlasitě vydechla. Salazar jen protočil panenkami.

„Jak jistě víte, kletby, které se nepromíjejí, prostě nejde prominout, a tudíž vaši dceru čeká trest."

„COŽE?" vyhrkl Andrew a začal rychle vrtět hlavou. „To by neudělala. Nikdy jsem ji nepovažoval za svatou, ale takové kletby?"

„Andrew, je známo, že vaše rodina tyto kletby používala a kdo ví, jestli ještě stále nepoužívá."

„Ale Brumbále. Přeci nemůžu za své předky! Já nejsem posedlý krví a nikdy jsem nepoužil ani jednu z těchto kleteb!" Dusno v ředitelně narůstalo jako teplota v kotlíku nad ohněm.

„Máme očitého svědka a pokud to bude nutné, tak máme také Veritasérum."

„Dobrá. Kdybych vzal v úvahu, že použila kletbu, která se nepromíjí, z celého srdce doufám, že to nebyla ta smrtící," pronesl již klidněji pan Sappleton.

„Ne. Nebyla. Použila kletbu Cruciatus. Trest však bude stejně závažný."

„Vyloučíte ji?" vydechla vyděšeně Nora a složila svou hlavu do dlaní. Vlasy jí spadly přes obličej a nikdo tak neviděl výraz její tváře. Jako jediná z rodiny měla blonďaté vlasy. Ani jedno z dětí je však po ní nezdědilo.

„Ne. S ministerstvem jsme se dohodli, že jelikož je ještě malá a jistě si není vědoma svých činů," významně se podíval na Lissu, „bude to jen podmínečné vyloučení. Jestli se to však bude opakovat, tak vám zástupci ministerstva odeberou hůlku a ano, pak budete vyloučena, slečno Lissandro." Holčička kývla a zase se zadívala na špičky svých bot.

„Předpokládám, že se budete chtít trochu poradit v rodině. Nechám vás o samotě," kývl na ně Brumbál a vyšel ze své pracovny.

„Jak si jen mohla?" vydechl Andrew a pohlédl na svou jedenáctiletou dceru.

„Ona si to zasloužila!"

„Co mohla provést tak strašného?" přidala se Nora.

„Ona se zamilovala do mudly!"

„Tohle jsme tě neučili! S mudly bychom měli vycházet a ne jim ubližovat."

„Ona je ale čarodějka."

„Víš, jak to myslím," ujasnil to Andrew.

„No a? Tak jsem poprvé v životě někomu ublížila! No co!"

„Co to s tebou je, zlato?" vydechla vyděšeně paní Sappletonová.

„To Belatrix," ozval se konečně Salazar.

„Ta nejstarší Blacková?" otázal se pan Sappleton.

„Jo. Já ji vídal, jak chodí za mladšími a zkouší na nich kletby. A nedivil bych se, kdyby to ona," kývnul na Lissu, „zkusila taky."

„Jak nedivil? Vždyť jste sourozenci! Ona byla tvoje malá princezna a teď na sebe házíte špínu!" založila si ruce v bok Nora.

„Ona už není ani princezna ani sestra a už vůbec není moje!" křikl Salazar a pohlédl zpříma na Lissu.

„Já s tím nemám žádný problém." Pokrčila rameny.

„To snad ne..." vydechla Nora a rozplakala se.

„Myslíš tohle vážně?" pohlédl na svou dceru Andrew.

„Ano. On není můj bratr a vy nejste mí rodiče. Chováte se jako slaboši!"

„Tak a dost!" zaburácel pan Sappleton a vlepil své dceři pohlavek.

„Chováš se jako namyšlená slečinka a ani nevíš, čeho je Voldemort schopný!"

„Neříkej to jméno, zlato," zakňučela Nora a zamračila se.

„Promiň, ale já se ho nebojím."

„To bys měl! Pán Zla je ten nejmocnější černokněžník, kterého svět viděl!"

„Tak zaprvé. Říká ti něco jméno Gellert Grindewald? A zadruhé. Tak ty k němu vzhlížíš?" zařval pan Sappleton.

„Ano! Chci mu sloužit! Belatrix řekla, že až budu dost velká -"

„Tak to ne!" přerušil jí Andrew. Nora usedavě plakala Salazarovi na rameně.

„Víš, čeho je schopný? Vraždí! Víš, proč Salazar přišel o nejlepšího přítele? Protože si Voldemort usmyslel, že ho prostě zabít chce. Víš, proč mudlové záhadně umírají? Protože je Voldemort nemá rád. A víš, proč nemáš babičku a dědečka? Protože se mu postavili!"

„Dobře jim tak!" křikla Lissa a zvedla se z křesla.

„Vrať se!" zavolal na ni otec. S ní to ani nehnulo. Sebevědomě kráčela dál.

„Petrificus Totalus!" zvolal a jeho dcera se svalila k zemi.

„Děje se tu něco?" Do ředitelny vběhl Brumbál.

„Ne. Jen výchova. Sloužit Voldemortovi. Jen přes mojí mrtvolu!" odvětil Andrew.

„Neříkej to jméno, prosím," zaúpěla Nora.

„Noro, musíte se ho přestat bát. Jen tak budeme mít šanci nad ním zvítězit," poučil ji Brumbál.

„Ano, máte pravdu, Albusi," přitakal Andrew.

„Všechno v pořádku?" optal se ředitel a pohlédl na čtyřčlennou rodinu.

„Ano. Smíme použít váš krb?" optala se Nora a jemně se usmála.

„Jistě. A Lissandra půjde s vámi?"

„Ano. Je čas na převýchovu. Nevím, kde jsme udělali chybu, ale rozhodně to hodláme napravit," řekl rozhodně Andrew. Brumbál kývl a podal jim nádobu s letaxem.

„Jsi si jistý, že nechceš s námi domů, zlato?" optala se svého syna Nora a pohladila ho po tváři.

„Přijedu za týden, až skončí škola," usmál se na matku a objal ji.

„Dobře. Srovnej si vzpomínky a vztahy a já nevím co všechno a pak přijeď domů. Máme tě rádi," řekl Andrew, hodil si Lissu přes rameno a vstoupil do krbu v rohu místnosti.

„Wentworth, Surrey!" vzkřikl pan Sappleton, z krbu vyšlehly zelené plameny a Andrew i s Lissou byli pryč.

„Tak se měj," rozloučila se Nora, Salazar jí mávl a poté zmizela i ona.