Basstardi ✔ {HPFF}

23.KAPITOLA - Plešatá návštěva

„Nechci prudit, ale víte, co je zítra?" podíval se omluvně na své kamarády Remus, jednoho krásného dubnového poledne.

„To už jsme tu měsíc?" vyhrkla překvapeně Lily a usmála se na Jamese. Od jejich poslední hádky na sebe byli pořád milí. Občas až moc.

„Už to tak bude," zasmál se Sirius a obejmul Rowenu, která si četla v rohu místnosti.

„Co? O co se jedná?" zeptala se, když zvedla hlavu od knihy.

„Zítra je úplněk Reew," usmála se Helga a radostně povyskočila.

„Jo, konečně odsud vypadneme," přidal se Salazar.

„Máme poslední den bez dozoru dospělých, takže si to pořádně užijeme," zasmál se Godric a začal vesele skákat kolem místnosti.

„Když o tom teď básníte, připadá mi to až moc krásné na to, jaké štěstí jsme měli do teď," pousmál se Salazar.

***

„Co je to za divné rány?" zeptala se Helga, když všichni společně večeřeli.

„Jdu se podívat," odpověděl Salazar a vydal se k východu ze stanu. „Hůlky! A hned!" zavelel a všichni vyděšeně jeho rozkaz uposlechli.

„Co se děje?" vypískla Rowena, když skrz celtu zahlédla světlo.

„Smrtijedi," odvětil Salazar.

„Ale vždyť jsme jim vzali hůlky!" oponoval James, ale to už se světlo nad stanem rozzářilo jasněji. Všichni postupně vylezli ze stanu, ale stále zůstali v kruhu ochranných kouzel.

Nad mýtinkou, na které byli utábořeni, se vznášelo velké Znamení zla. Vrhalo na Zapovězený les jedovatě zelené světlo.

„A co teď?" zašeptal Remus a hůlku držel stále ve střehu.

„Ale, ale, ale... Jestlipak to nejsou naši stateční hrdinové!" zaslechli ve stínu stromů úlisný a protáhlý hlas.

„Ví o nás?" šeptla Rowena Siriusovi.

„Samozřejmě, že ví," zasmál se vysokým a nepříjemným smíchem neznámý.

„Kdo jste?" houkl James a zpoza stromu vystoupila vysoká postava. Byla vyhublá a měla dlouhý černý hábit, který šustil po listí na zemi. Měla bosé nohy a nepřirozeně bledou pokožku. Nejděsivější však byl jeho obličej. Nos měl zploštělý a z nosních dírek se staly protáhlé hadí nozdry. Na hlavě nebyl ani vlásek a rudé oči zářily, jako dva rubíny.

„Teď už víš, kdo jsem?" zasmál se.

„Voldemort..." vydechl Sirius.

„Jak se opovažuješ říkat mé jméno?" zakřičel Pán Zla a namířil na Siriuse hůlkou. „Ale, jestlipak tohle není ten krvezrádce Black? Tvůj bratr mi velmi dobře slouží. A tvá sestřenka? O té ani nemluvím. Je tak lstivá a krvechtivá. Lepší Smrtijedku si nedokážu ani představit."

„Oni už nejsou moje rodina!" zakřičel Sirius.

„Měl bys na ně být hrdý a za svou drzost zaplatíš! Crucio!" zakřičel Voldemort a Sirius se v křečích zhroutil k zemi.

„Expelliarmus!" zakřičel James, ale Voldemort jeho odzbrojovací kouzlo vykryl. Alespoň přestal mučit Siriuse.

„Jste tak mladí a tak předvídatelní," uchechtl se Voldemort a pokynul směrem ke stromům za ním. Ze stínů teď vyšlo asi deset postav s plášti a maskami na obličejích.