Tábor pro pošuky

4.

Ve stodole se sešlo zase stejné shromáždění, jako před necelou hodinou. V davu se mi naštěstí podařilo Janě ztratit a uvelebila jsem se zase na svém místě na balíku.
Hlavní vedoucí opět stála na svém místě a radostně se umívala.
,,Teď, milé děti, když už máte své chatky, můžeme začít s další organizací. Tady Filip vám vysvětlí, jak bude fungovat stravování, Viťa jistě mile rád přečte program na tento týden a Honza vás poté může rozdělit do soutěžních týmů."
                        *********
Uplynulo snad dvěsta let, než bylo  všechno potřebné vyřešeno, Teď už na pódiu stál Honza a četl z papíru rozdělení týmů.
,,Takže jak jsem řekl, týmů bude osm po čtyřech, z toho dva týmy budou po pěti. Rozdělovali jsme to s klukama my, takže nic příliš náročného. Rozdělení je následující..."
Dalších pět minut jsem čekala, než zaslechnu své jméno. Týmy byly pojmenované podle souhvězdí a rozřazené podle chatek. Kluci se opravdu moc nenadřeli.
,,A poslední tým ,,Lištička" bude seřazen z chatky 6 a jednoho člověka z chatky 1."
Tak alespoň, že jsme po pěti.
,,Čili v týmu ,,Lištička" jsou následující táborníci... Eva Plachá, Lyria Koporná, Rami Cyanide, Jacob Suliman a Alu Trakénová."
Na chvíli mě zamrzelo, že s námi není v týmu Jana. Je totiž v týmu ,,Pegas". Ale no tak, to už se mi za ty dvě hodiny stihly vyvinout city, nebo co? Pomyslně jsem si vlepila facku, ale jako vždy se mi má mysl vymkla z rukou a najednou mě hrozně rozbolela tvář.
,,Au..."
Jako bych opravdu dostala facku.
Promnula sem si tvář a rozhlédla se kolem. Ostatní stále poslouchali výklad ve předu, kde teď mluvila opět hlavní vedoucí, Milada. Oznámila nám dnešní program a poté všechny požádala, aby se odebrali na hřiště před jídelnou, kde budeme pokračovat.
Dle programu jsme měli začít soutěžit už dnes. Podle pokynů vedoucích jsme se shromáždili na malém hřišti před jídelnou. Jídelna byla dlouhá, bílá budova na konci areálu a hned před ní bylo oplocené hřiště s gumovou podlahou a dvěmi basketbalovými koši.
Táborníci se zatím rozdělili do osmi týmů a stáli hrdě seřazení Dle programu jsme měli začít soutěžit už dnes. Podle pokynů vedoucích jsme se shromáždili na malém hřišti před jídelnou. Jídelna byla dlouhá, bílá budova na konci areálu a hned před ní bylo oplocené hřiště s gumovou podlahou a dvěmi basketbalovými koši.
Táborníci se zatím rozdělili do osmi týmů a stáli hrdě seřazení v úhledných skupinkách. Našla jsem si tu svou a zařadila se do zadu. V předu stála dívka, kterou jsem neznala, tak jsem si odvodila, že to bude Eva. Měla podivně zbarvené vlasy, tmavá na nich přecházela do světlé a některé prameny se oddělovaly od jiných tak, že vytvářely tmavé melíry. Na první pohled vypadaly obarvené, ale z blízka byly vidět u kořínků pruhy, které vypadaly až kropenatě. Bylo to příliš složité zbarvení na to, aby ho někdo vytvořil vlastní rukou. Měla na sobě bílou košili a černé legíny, a postoj měla tak vzpřímený a ladně elegantní, že pusobila spíš jako kočka, než člověk. Za ní stál Rami, zvědavě obdivující zbarvení jejich vlasů, a přede mnou stál Jacob, s naprostým nezájmem o zdejší události. Brzy se k nám přidala i Lyria, která oblečená v černých, krajkových šatičkách působila společně s dlouhými vlasy, bílými a jemnými jako hedvábí jako z jiné planety.
Sklopila jsem oči a prohlédla si své oblečení. Modré rifle a růžové tílko po sestřenici... trochu jsem se zastyděla, všichni jsou tu tak nóbl a já? Nikdo mi neřekl, že to je nějaká noblesní akce, jako návštěva Národního divadla nebo snad nějaká charitativní akce na podporu léčby omrzlin tučňáků...
Jako poslední přišli vedoucí Filip a Dan, s papíry v rukou. ,,Ještě jeden malý doplněk..."
Dan se s papírem v ruce rozmáchl, aby si byl jistý, že ho všichni poslouchají, včetně skupinky kosů na vedlejší třešni, kteří zákeřným pokřikováním znemožňovali slyšet vlastní myšlenky.
,,Mám tu finální rozpis týmů, potřebuji už jen vyhlásit kapitány, takže klid prosím."
Všechny týmy se postupně utišili vzájemným ,,pštěním" na sebe.
Přesto musel Dan zvýšit hlas.
,,Tím myslím všechny!"
Dan hrozebně pokynul rukou směrem k třešni s kosi, kteří asi na sekundu ztichli.
,,Děkuji..."
Když se jeden z odvážných kosů pokusil testovat Danovu trpělivost a hlasitě zakrákoral, udělal Dan jen dva mrštné skoky, sebral z okraje hřiště hrstku štěrku a švihl jím do koruny stromu, ze které se vzneslo hejno špačků a kosů. Celý tábor pak propukl ve výbuch smíchu. ,,Dobře, dobře, klid. Snažím se tu mluvit, lidi!"
Další vlna hlasitého ,,pššššt" konečně uklidnila dav natolik, aby mohl Dan mluvit.
,,Díky. Kapitáni týmu jsou následující: Za tým Labuť je kapitánem Laura Tavarová, za tým Deneb je kapitán Tomy Zedník....

.... za tým Pegas je kapitánem Jana Zavalová a tým Lištička má kapitána Alu Taurovou."
No výborně...
,,Super, Alu je kapitánka, už jsem se bál, že to budu zase já!"
Jacob se na mě otočil a úsměvem od ucha k uchu ještě dodal...
,,Kapitáni musí vždycky stát vpředu."
Celá zdrcená jsem se doplahočila před Evu a snažila se nenavázat oční kontakt s dalšími kapitány, kteří kontrolovali svou konkurenci.
Chvilku bylo ticho ale pak Filip pokračoval...
,,Letošní týmy jsou pojmenovaný podle souhvězdí labutě a jejích sousedních souhvězdí proto, že v noci se labuť bude vyskytovat přímo nad naším táborem."
Zvedla jsem oči k nebi a zahleděla se do blankytné oblohy. V noci se musím ujistit, jestli vedoucí Filip říká pravdu.
,,Teď ale budeme pokračovat v táborové hře. Vaším letošním úkolem je získat co největší počet bílých vejcí, které podle legendy před mnoha lety snesla na zem Velká labuť."
Filip domluvil a ukázal na oblohu, jako by chtěl ukázat na souhvězdí labutě, které teď ale nebylo vyditelné.
,,Vajec je celkem dvacet čtyři, téměř každý den mohou týmy získat až tři, počínaje dneškem."
V davu to najednou zašumělo zájmem a v tábornících se začala probouzet soutěživá rivalita.
,,První tři vejce jsou skryta někde v okolí tábora. Vaším úkolem je využít svých schopností a vejce najít."Filip domluvil a mávl rukou směrem k východu z hřiště.
,,Jen do toho, do večeře máte ještě spoustu času, hodně štěstí."Všechny týmy najednou se daly do pohybu a soutěživý duch je hnal kupředu.
,,Jdeme taky kapitánko?"
Za mými zády stál celý tým poslušně, jako banda vojáků, čekajících na rozkaz.
,,Ehm.. n..no jistě, pojďme.."
Pohledy ostatních, očekávajících ode mě nějakou zodpovědnost mě přišpendlily na místo.
,,To neznělo moc sebevědomě."
Ze zadu se vynořila Lyria a s jiskrami v očích se na mě usmála.
S hravým výrazem se pak otočila k týmu a silným hlasem vykřikla...
,,Tak slyšeli jste lyšáci? Kapitánka snad řekla, že máme jít hledat ne? Tak pohněte těma svýma za pc vyseděnýma zadkama! A chci vidět aktivitu! Jestli to vejce dneska nenajdeme, budete všichni spát pod širákem!"
Tým se úsměvy na tvářích vrhl z branky a počkal na mě a Lyriu.
,,Ale no ták, trochu života do toho umírání."
Lyr mě poplácala po zádech a zasmála se.
,,Díky."
Usmála jsem se nazpět na svou záchranu a společně jsme se vydali směrem ven z tábora.