Tábor pro pošuky

15.

,,Mám si brát plavky?"
,,Nevím, já si je radši beru."
Bylo po obědě a my jsme se v chatce chystali na odpolední výlet. Já mezitím ukryla vejce na pozici, kam je dávám od začátku, jen Jana žádné do chatky nepřinesla, takže nejspíš z nedůvěry skrývá svůj poklad jinde. Napadlo mě, že bych se ještě mohla stavit za Ramim a zkontrolovat, jak se má, tak jsem se po rychlém zbalení si věci vypařila z chatky nepozorovaně pryč, k hlavní budově.
Nebyl to nijak zajimavý domek, měl dvě patra a bílou fasádu, s dřevěným obložením, ale já nemířila k němu, ačkoliv jsem tam za celý tábor ještě nebyla, ale k ošetřovně kousek vedle.
*Ťuk, ťuk*
Mírně jsem se opřela do dveří a nakoukla do malé místnosti, kde na posteli seděl Rami.
,,To jsem já, Alu."
Rami na mě jen blikl pohledem.
,,Ahoj, to tě to tam už omrzelo?"
,,Ne... jen jsem ti chtěla říct, že jsme získali další vejce a poptat se, jak se máš..."
,,Congratz a mám se v pohodě. Moc doby neuplynulo, co jsme se naposled viděli, ne?"
,,Ne, ale teď jdeme na zbytek dne pryč a zítra taky."
,,Zítra už snad půjdu s vámi, doktorka říkala, že mě pustí hned, jak se zahojí ten šrám."
Nahlédla jsem na jeho krk, který byl obmotán pevnými obvazy.
,,Jsi si jistý, že se to zahojí do zítra?"
Rami se na mě usmál a jednou rukou si odmotal obvaz. Zarazila jsem se, protože na místě, kde před tím byla krvavá rána, byla teď jen mírně nateklá jizva.
,,Snad jsi už viděla, že mám regenerační schopnosti, ne?"
,,Páni, fakt že jo."
Přikročila jsem ještě blíž. Dokonce i ruce a záda, která byla pokrytá škrábanci, se kompletně zahojila. Prohlížela jsem si rychle zahojené rány tak pečlivě, že jsem si ani nevšimla jak blízko u něj jsem.
Najednou sebou cukl a popadl mi ruku. Vyděsila jsem se, ale jeho stisk byl příliš silný, než abych se dokázala bránit.
,,Do té rány se ti dostal zánět."
Všimla jsem si jeho ustaraného výrazu, když pevně svíjel mou paži a prohlížel si ránu.
,,To je v pohodě, občas se rána zanítí, ale rychle to odezn... jau!"
Nestihla jsem dokončit větu, než jsem bolestně zasyčela. Rami totiž přiložil i druhou ruku a jemně můj sval stiskl v oblasti, kde rána silně otékala.
,,To není v pohodě, když to takhle bolí."
Zvedla jsem oči a jeho výraz plný starostí mě na chvíli oněměl. Způsob jakým se staral o druhé mě fascinoval. Nikdy mu nic nebylo lhostejné, i když to bylo třeba jen malé zakopnutí o strouchnivělý kmen.
,,Neboj se, vážně to nic není. Je to přirozené, když se rána léčí, tak otéká, věř mi."
On tohle očividně nikdy nezažil, jeho rány mizely příliš rychle, než aby stihly pořádně zabolet. Bylo to poznat i na jeho rukou. Kůži měl suchou a místy rozpraskanou, nejspíš protože se nikdy nezajímal o své vlastní zdraví. Nebyl tolik obezřetný, jako ostatní. U jezera často vylézal z vody s chodidly pokrytími krví, jak si je pořezal o ostré kamení a nikdy se nesnažil si je léčit.
Odtáhla jsem se, když jeho stisk povolil a pro změnu jsem jeho ruce chytila já. Sevřela jsem pevně jeho zápěstí a rozevřela dlaň, což odhalilo kůži pokrytou zasychající krví.
Jako svou odpověď zavřel pěsti a když opět odhalil dlaně, z rozpraskané kůže vykrkly stroužky jasně červených kapiček, které pokryly dlaň a s hlasitým šuměním se vypařily. Pak sevřel dlaň znovu a prsty si ji promnul. Teď byla jeho kůže čistá a bez otoků, jako by se vůbec nic nestalo.
,,Vidíš? O mě si dělat starosti nikdo nemusí. Ale ty potřebuješ někoho, kdo na tebe dá pozor."
Pustila jsem jeho ruce a usmála se, jak nejmileji jsem dokázala. ,,Nějak to přežiju."
Rami se zasmál, zvedl se z postele vyhrabal něco ze šuplíku vedle sebe.
,,Na, desinfekce. Doktorka mi ji dala na ty rány, ale já to nepotřebuju."
,,Díky."
Věděla jsem, že ji nejspíš nikdy nevyužiju ale i tak jsem si ji vzala a vlídně poděkovala. Snad bude Rami alespoň klidnější, když budu dělat, že se o ty rány fakt starám.
,,Musím letět, než mě někdo začne hledat. Tak zítra?"
Rami přikývl a zamával mi, než jsem vylétla ze dveří.

                          **********

,,Kde seš, už jdeme!"
Sotva jsem vyběhla ze dveří ošetřovny, octla jsem se ve velkém davu lidí, čekajících na pokyny vedoucích.
,,Byla jsem za Ramim."
,,A? Jak je mu?"
,,Dobře, zítra už určitě půjde s námi."
,,No nevim, Rami a celodeňák? Beztak se zase nějak vykroutí."
Jacob se ironicky pousmál a troufl si poukázat na Ramiho "lenivější vlastnost". Vedle našeho seřazeného týmu stál Pegas. Kapitánka Jana se ze předu ke mně naklonila a zeptala se.
,,Hlavně že naposledy se z toho vykroutil Jacob."
Zasmála jsem se, ale byla jsem rychle umlčena, protože to už zase mluvila paní vedoucí.
,,Klid prosím, táborníci... gratuluji všem týmům za úspěšné dokončení závodu. Jsem moc ráda, že ho tento rok dokončili opravdu všichni a také, že se nám podařilo dokončit všechny táborovky bez... no bez úrazů to úplně nebylo, ale alespoň bez ztráty na životech ano."
Všichni se s úsměvem otočili na mě, na což jsem jim odpověděla vítězoslavným vyhozením rukou do vzduchu.
,,Jéj!"
Odměnou mi byl hlasitý smích všech duchapřítomných.
,,Dobře, dobře. Dneska jsme si pro vás opět nachystali program s dobrovolníky ze záchraného centra pro fantastická zvířata, kde jsme byli na začátku tábora. Takže předávám slovo Hance, se kterou se už taky znáte."
Hana - vedoucí programu na ochranu fantastických zvířat u nás, vyběhla z pozadí před paní Miladu a plna energie (jako vždy)
nadšeně počala vysvětlování.
,,Ták, vy naši výrostci... jak vaše milovaná paní vedoucí už řekla, půjdem dneska zase do naší záchranný stanice. Jen mi teď povězte, máte rádi zvířata?"
Všichni z tábora jednohlasně vykřikli, až se mi nechtělo věřit, kolik lidí tady má slabost pro nevinné tváře.
,,ANO!!"
,,A co ta fantastická?"
Opět hlasité výkřiky, jen tentokrát to byla kombinace více výrazů pro souhlas.
,,Jasně!!"
,,Ty ještě víc!"
,,Fantastický jsou nejlepší!!"
,,Hlavně vodní koně!!"
A podobně.
,,Tak to je supr, protože dneska vám pár zvířat půjčíme a můžete si s nima zajít na procházku, uvidíte, že jim to udělá radost."
A opět se zvedla vlna nadšení. Půjčí nám zvířata? Takže fakt bude venčení!
Už se nemůžu dočkat, protože jestli nám dají takové kulíšky jako byl minule ten zvláštní pes, co měnil podoby, tak ho nejspíš popadnu a uteču s ním za hranice.
,,Tak šup, šup. Ať máme co nejvíc času na zvířátka."
Hana mávla rukou a tábor se dal do pohybu.