Tábor pro pošuky

11.

,,Je celá bledá..."
,,Dýchá?"
,,Co se jí stalo?"
Bolí mě hlava... svět kolem se točí a má víčka jsou moc těžká, abych otevřela oči. Dopadla jsem měkce... proč jsem vůbec upadla?
Slyšela jsem hlasy, kolem byla spousta lidí, ale jejich ustarané otázky se mi mísily v celistvý hukot. Jeden hlas jsem ale slyšela jasně.
,,Alu? Jsi v pořádku?"
Ztěžka jsem otevřela oči, ale jasné denní světlo mi bránilo se rozhlédnout.
,,Hmm..?"
,,Ach, díky bohu. Jsi celá..."
Oči se brzy se světlem smířily a já rozpoznala rozmazanou siluetu nade mnou. Neviděla jsem dost jasně, ale poznávala jsem hlasy. Byla tu paní Milada, pan správce i celý můj tým.. a...
,,...Dane?"
Zamrkala jsem a jeho tvář se mi vyjasnila. Měla jsem hlavu podepřenou v jeho klíně a tělo mi leželo v trávě. Skláněl se nade mnou a mou tvář držel v rukou.
,,Omdlela si, Alu, jsi už v pořádku?"
Přikývla jsem a pokusila se vstát. Podařilo se mi posadit, tedy, s Danovou pomocí.
Kolem nás byl snad celý tábor. Eva už v lidské podobě, vedoucí, ostatní týmy, všichni.
,,Dítě moje, ty jsi mě vyděsila! Už jsem se chystala zavolat sanitku!"
Paní Milada si ke mně dřepla a přiložila mi dlaň na čelo.
,,Celá hoříš, rychle přineste jí někdo vodu!"
Odněkud vyskočila Jana, s petkou v ruce a podala mi jí. Voda byla teplá, ale všechno kolem tak hrozně bzučelo a hučelo, že jsem na nic jiného, než na flašku vody nedokázala myslet. Rychle jsem se napila, ale hlava mě bolela natolik, že stejně všechno skončilo na mém tričku.
,,Zlatíčko, nemůžeš dělat takové namáhavé věci, v takovém vedru. Vždyť to je jako bych já lehla a na místě udělala deset kliků!"
,,Hmm..? Jaké věci?"
Dan se na mě ustaraně podíval a tiše promluvil.
,,Asi ti to vypadlo, ale před chvílí si tu vytvořila obřího světelného tygra. Nevím sice jak, ale hned potom si omdlela."
,,Tygra..."
Snažila jsem si vzpomenout, ale hlava mě rozbolela ještě víc. Vzpomínala jsem si, že jsem chtěla ať to skončí, ať se nehádají...
,,Chtěla jsem jen, aby se přestali hádat... mám je ráda, nechci aby na sebe kvůli mně museli křičet."
Z chumlu lidí vystoupila Lyria a sedla si k nám.
,,Promiň... nechtěla jsem na nikoho křičet, byla jsem v afektu."
Pak zvedla hlavu a podívala se na Janu.
,,Mrzí mě to, nebylo ode mně hezké, že jsem tě tak obviňovala."
Jana se chvilku držela, ale pak jí do očí vyhrkly slzy a skočila Lyrii do obětí.
,,Ne, to já ti dlužím omluvu. Jsem fakt hrozná... promiň!"
Lyr se s Janou v objetí postavila a za moment se k nim přidali i ostatní z obou týmů.
,,Tak se ti alespoň povedlo, co jsi chtěla. Ale takhle si se kvůli tomu ohrožovat nemusela..."
Paní Milada mě pohladila po vlasech a vstala.
,,Tak šup, šup. Balíme se, ať už jsme u vody!"
Dav lidí se rozutekl a táborníci si začali popadat svoje batohy.
,,Všechno v pohodě? Hrozně sem se o tebe bál, když jsem tě viděl, jak si se zhroutila, vypadalo to hrozně děsivě!"
Dan mi pomohl vstát, ale nehnul se ode mně. Pravda, nebylo mi vůbec dobře, tak mě podpíral celou cestu k jezeru.
,,Jsem v pořádku... jenom jsem... unavená."
,,To co jsi udělala... to bylo fantastické. Nikdy jsem nic podobného neviděl a to tu pracuju už rok."
,,No.. účel to splnilo."
Zasmála jsem se a položila si hlavu na jeho rameno.
...Je dobré mít oporu, když vám není nejlíp.

************

Odpoledne s hippocampem Batátem a vychlazeným jezerem dal věci zase brzy do pořádku.
Vlastně, víc než do pořádku. Seděla jsem opět na svém místečku na mole a sledovala Batáta, jak řádí s ostatními. Všichni se náramně bavili, včetně Jany, která seděla na ramenou Jacoba a Lyrii, na ramenou kluka (myslím, že Kuba se jmenoval) z týmu Deneb, kteří hráli vodní kohoutí zápasy. Později se k nim přidaly i ostatní páry, takže bylo opravdu rušno. Ale bylo to něco, co jsme všichni v táboře potřebovali. Prostě se trochu uvolnit, hrát si a nic neřešit.
Večer, když začala voda chládnout, se lidé teprve pomalu potáceli ke břehu.
,,Alu?"
,,Jíík!"
Vyskočila jsem v úleku, když se za mnou objevil Jacob a posadil se vedle. Byl s ním celý můj tým, všichni připravení k odchodu.
,,Já se vás lekla! Lidi, to mi nedělejte!"
Zprvu se mi vysmáli ale pak se jim na tváře vrátil vážný výraz.
,,Je ti už dobře?"
,,Jasně, jsem v pořádku... jenom unavená."
,,Nepřišla si za námi na kohoutí zápasy, už jsme se báli, že se s námi nebavíš."
Usmála jsem se, jak nevlídněji umím, abych je vyvedla z omylu.
,,Proč bych se s vámi nebavila? Kvůli jedné hlouposti? Jste moji přátelé, nemůžu se na vás zlobit věčně."
Ostatní si taky přisedli na kraj mola.
,,To je dobře, nevím, co bychom si bez tebe počali."
Rami, celý zmáčený doplnil také nějaké milé slovíčko do kupy.
,,Ale teď vážně, něco jsi mi dneska slíbila!"
Eva se ze zadu ozvala a dloubla mi do zad.
,,Ah... jistě. Nestihla jsem ani říct, co jsem měla, že?"
,,Ano a teď nám to dlužíš. Tak prozraď, jak jsi udělala toho tygra a svítící kameny?"
Všichni mě napjatě poslouchali, jestli se jim konečně svěřím.
,,No... já... prostě... narodila jsem se s bohatou fantazií čím jsem byla starší, tím byla bohatší, až jednoho dne začali mé představy vidět i ... i ostatní. No a pak se jednou stalo, že se má představa doslova zhmotnila a od té doby trávím většinu času v ústavech. To je všechno..."
Lyria s Jacobem se na sebe podívali.
,,Ale to je přece skvělý! Umíš zhmotnit cokoliv?"
,,Jenom co si dokážu živě představit a taky mě to stojí hodně energie."
,,Dokázala by jsi zhmotnit jídlo?"
Rami se samozřejmě nemohl zeptat na cokoliv jiného.
,,Jako, nejspíš, ale ještě v tom nejsem až tak dobrá..."
Krajinou se vznesly hlasy plné nadšení. Nikdy by mě nenapadlo, že by se mé prokletí někomu mohlo líbit a už vůbec jsem nepočítala s tím, že by mě někdo dokázal přijmout i s tímto.
,,Určitě na tom musíš pracovat! Ty jednou dokážeš úžasný věci!"
,,To je ta nejhustější věc, jakou jsem kdy slyšel!"
,,Proč si nám to neřekla dřív?"
V nadšeném vzrušení se všichni překřikovali jeden mezi druhým, že ani nebylo rozumět jediné otázce.
,,Moc otázek a málo energie na odpovídání, pojďte, myslím, že se na to potřebuju vyspat."
,,Jo, to si myslím, že je skvělý nápad!"
Dnešek vlastně nebyl až tak zlý, jak se zdál na začátku. Není dobré se řídit něčím, co se stalo, co vám někdo řekl nebo jak jste se cítili před tím. Nejlepší je žít teď. Užívat si tyto momenty.