TFP- Pozorovatelka

Trocha práce

   Probouzí mě švitoření malých ptáčků. Nejspíš se koupou v oáze. Venku už dávno svítá. Super, budu se zase muset přeučit na vstávání s prvním světlem. Dneska bych mohla zasadit bylinky se zeleninou. Smysl pro povinnost zápasí s mou leností, která mě drží v mém vyhřátém spacáčku v útulném přítmí skalního domečku. To by byl snad zločin vyvětrat to teplíčko a vyjít do ještě chladného rána. Zoufale plácnu hlavou o polštář. Mě se tak nechce vstávat!

 K mému údivu jsem se nakonec zvedla. Zívám na celé kolo. Takhle by to nešlo, musím se hodit do normálu. Nemilostdně se dám do běhu. Obkroužím třikrát svůj domeček a dám si malou rozcvičku, přitom se pečlivě vyhýbám pohledu na cestu vedoucí k Údolí mrtvých tváří. Jsou tak blízko.

 Protáhnout krk, ruce, nohy, ještě břicho. Pohyb mě probouzí a příjemně osvěžuje. Nakonec si opláchnu ruce s obličejem ve vodě, přičemž vyplaším hejno ptáčků. Jsou šediví s hnědými křidélky. Ohlédnu se po svém domečku. Chtělo by to zútolnit. Nějaké kvetoucí bylinky zavěsit u vchodu, támhle záhonek do oblouku. Ještě plůtek, no jo, ale z čeho? Pro samé rozčilení ze setkání s roboty jsem zapoměla obnovit zásoby odpadu. Já jsem trubka. Myšlenky mi plují vzpomínkou na celou událost. Směs obrazů a pocitů mi nedává smysl. Bylo to nové, vzrušující ale zároveň z toho sálala jakási známost, něco povědomého s pádným varováním. Mám pocit že mi přitom něco uniklo. Ale co?

 No nic. Je to pěkná předtava. Uvidíme jak ji zrealizuji.

 V domečku překontroluji zásoby, co mi dohodili kluci z natáčení. Hlína, koflíky, dokonce sázecí kolík, mističky pod květináče, ehmm... šňůra na prádlo? Ok, ta se bude hodit. Všechno si rozložím na hromádky před domeček. Teď se musím podívat kam a kdy dopadá slunce. Bylinky potřebojí polostín, nebo stín, nejlépe aby na ně svítilo ráno. Zelenina je na tom podobně ale potřebuje víc světla než stínu. Jahody můžu dát klidně na přímé slunce. Je mi jasné , že vchod domečku je směřovaný na jihovýchod, tudíž bude kolem vchodu světlo téměř celý den. Po stranách by bylo ideální místo pro zeleninu, u zadních rohů by se zase líbilo bylinkám. I když... kdaždá rostlina je jiná. Dokud není úplné horko, zasadím zeleninu a udělám záhonek, odpoledne si něco málo přečtu o bylinách z knížek z kufříku.

 Vytáhnu si sázecí kolík. Vypadá z celkem tvrdého plastu. Načrtnu jím obrys záhonku na výsluní. A mám jméno! Zánonek Na výsluní. Kdybych si lehla vejdu se do mírného oblouku celá. Začínám kypřit půdu. Jde to tíž, ale není to nejhorší. Teploty sice ještě nedosáhly denního maxima, i tak jsem zplavená jako myš. Hlínu z prvního kypření odhrnu stranou a jdu na druhé patro. Tady je to jednodušší. Nakonec smíchám hlínu z obou pater, k ní přidám trochu koupené od týmu. Vznikl mi tak záhonek banánovitého tvaru s mírným kopečkem. Co do něj? Určitě pár jahod. Musím se kouknout co vlastně všechno mám.

 Vrátím se do domečku pro semínka. Salát, rajčata, mrkev, okurky, paprika a jiný salát. Fajn, asi to všechno nevyužiju. Nejspíš bych tam mohla dát saláty s mrkví. Ano, ještě je doplnit o mini sazenice lesních jahod a bude to dokonce vypadat dobře. Aspoň v mé představě to vypadá dobře.

 Jahody zasadím doprostřed, po jejich obou stranách mrkev, na kraje záhonků příjdou namíchaná semínka salátů. Do květináče bez děr naberu vodu. Přestože hlína vypadá vlhká, vsákve vodu jako nic. Ještě několikrát dojdu pro další várku. Snad se ujmou.

 Kouknu na oblohu. To už je tolik? Napiji se z oázy a zalezu do domečku. Popřemýšlím o obědě. Nakonec se rozhodnu pro studenou klasiku, a to chleba se sýrem. Stejně mě přemůže chuť. Počkám pár minut. ezitím si nakrájím kuřecí maso na tenonké proužky. Teď jen stačí je na chvíli dát na kameny střechy. Lehce to zasyčí, za chvíli mám hotovo. Výborné.

 Konečně se dostávám ke čtení. Z kufříku vytáhnu knížky. První je o použití léků a lidském těle. Druhá je něco jako čínská medicína, masáže, reflexní body, atd. Třetí pojednává o výrobě mastí tinktu a všem možném. Konečně čtvrtá nejtlustší mi prozradí kde co a jak pěstovat, nebo najít. To je ono!

 Moje snaha se zasekla na neznalosti pojmů. Musla jsem přečíst začátek první a třetí knížky, aby mi to dávalo smysl. Bojím se, že tolik informací nezpracuji naráz. A taky že ne. Jsem ráda aspoň za zapamatování jakou půdu potřebují. Znovu si před sebe vyrovnám sáčky semínek. Petržel, pažitka, bazalka, libeček jsou základ. Dál tu máme tymián, muduňku, šalvěj, mátu a mateřídoušku. Poslední mám tři divoké byliny, třezalku, heřmánek a k mému překvapení pampelišku. Jsem opravdu zvědavá kam je všechny dám. Najednou mi přijde že mám málo květináčů s koflíky.  To k tomu ještě přijdou rajčata!

 Jejikož horko ustupuje, dávám se do práce rovnou. Vduchu si zpívám. Nakonec to jde dobře. První skupina se vejde do jednoho koflíku. Libeček přisadím k rajčatům. Meduňka s mátou a třezalkou příjdou také k sobě. Tymián, šalvěj, mateřídouška. Samostatně bude heřmáne a pampeliška. Uf, vypadají zatím jen jako prázdné koflíky. Doufám, že to tak dlouho nezůstane. Všechny umístím k zadním rohům domečku k bočním zdem. Hned to tu vypadá lépe.

 Je teprve polovina odpoledne. Sednu si na kraj oázy. Okolní ticho ruší jen šum větru. Včera jsem něco chtěla udělat, ale co? Úplně mi to vypadlo. Zatoulám se ke vzpomínkám na minulou záhadu. Písně stromů mi připomínají jak jsme s kamarády v Útulku hráli na vyjížďkach u ohňů. Smutně si povzdechnu. Zbožňuji zpěv, ale teď zpívat nemůžu. Je téměř nesnesitelné mlčet, když si pořád pamatujete sílu svého křiku, výšky vznešených tónů. Bohužel. Každý pokus o slůvko mě stojí řezavou bolest krku.

 Moje chmurné myšlenky přetrhne přílet malého ptáčka. Dosedne naproti mě k vodě. Je neuvěřitelně roztomilé jak se koupe na kamínku ve vodě. Kolem načepýřeného tvorečka létají kapičky vody. Ať chcete nebo ne, vykouzlí vám taková podívaná úsměv na tváři. Už vím co jsem chtěla!

 Jen co ptáček odletěl, jsem se vydala do domečku. Mobil se schovával za konzervami. Vážně mě inteligentnější místo na schování nenapadlo? Zapnu ho. Ehmm pin... 1234? Že by? Fakt že jo! Tak, teď najít kontakty. Lena je... tady! :-) Chvíli zápolím s psaním SMS. Konečně odešlu: Ahoj, tady Alja. Jak se tam máte? Mohla bych vás někdy vidět? Moc se mi stýská. A co Shirin, nezlobí? Doufám že to dojde na správnou adresu. Mějte se.

 Ani ne minutu na to mobil zapípá. Otevřu zprávu: Nazdar :-D Všechno v cajku. Maik odjel na služebku, jestli chceš můžeš se tenhle týdem stavit. Shirin je milá jako nikdy předtím. Doufám že dorazíš. Lenna.

 To je bomba!!! Radostí obskáču oázu.

 pozn.autora: Zdravím. Snad se nezlobíte, že dnes píšu jen o sázení. Doufám že vás dlouhé čekání neodradilo. Nebojte, za chvíli se zase posuneme dál ;-) .

  turura