TFP- Pozorovatelka

Sádra

   Znuděně koukám do stropu. Moje oblíbená moucha je proti němu dobře vidět. Létá sem a tam v prostoru asi metru krychlového, pozvolna se posouvá. Přiletěla sem někdy včera večer, od té doby z ní nemohu spustit oči. Ta černá létající tečka je tak fascinující.

  Ozve se zvuk otevírání dveří. Pořád pozoruji Mušilku, to je jméno té mouchy.  Ano, už jsem na tom tak špatně, že jsem ji pojmenovala. Cítím jak se matrace vedle mě prohnula. Výhled mi kazí Kailovy vlasy. ,,Co tam vidíš?" podívá se na mě. Nevinně pokrčím rameny, sáhnu pro nový blok. Moje věci prý záchranáři nebrali, takže si je budu muset najít. S úšklebkem mu ukážu nápis ,Mušilku'. Zatváří se nechapavě. Ukážu na ni, jelikož pořád poletuje, mávám u toho rukou. Koukne na mě jak na blázna, pak si Mušilky všimne. Plácne se do čela: ,,Ty už fakt potřebuješ ven co?" Pokývu hlavou. To je to jediné na co poslední dny myslím, jak se dostat ven? Napadla mě spousta blbostí. Od lezení po prostěradle z okna jsem došla k vraždě sestry, která sem občas přijde poklidit. Nic z toho však momentálně není v mých silách. Jizvy mě pobolívají, včera mi vytahovali stehy z těch menších. Ruku mám pořád sešroubovanou.

  ,,Na, dej si," pobídne mě Kail držící margotku. Pravou rukou se podepřu. Snažím se kousek té pochoutky ulovit, jenže Kail vždycky ucukne. Cvakám zubama do prázdna. ,Ty ošklivče, dej mi to!' snažím se ukázat pravou rukou a přitom nespadnout. Znovu kousnu do prázdna. Kail se mi směje. To není fér! No tohle!! Ukousl snad čtvrt margotky, šermuje mi s ní před nosem. Chňap, tentokrát jsem se povedlo. Držím v zubech nejen margorku, ale i Kailův palec. ,,Héj!" kouká na mě zaraženě přičemž se snaží palec vyprostit. Co teď? Když ho pustím přijdu o margotku, když ne bude se zlobit. Uděláme kompromis. Z toho co mám v puse užužlám sladkou margotku, pak Kaila pustím. Šlkebí se ještě teď. ,,Ty máš nápady že by jeden pošel," hudruje a utírá si přitom prst do papírového kapesníčku.

  Jelikož Kail nechtěl riskovat další kousnutí, nechal mě margotku v klidu dojíst. Čokoláda, kokos a tuna cukru. Obvykle nemám ráda sladké, ale teď mi přijde kduhu. Kail se tváří nezvykle vážně. Trochu mě to znepokojuje. ,Děje se něco?' zeptám se, když si lehám. ,,Ale jo, něco přecejen jo. Mám tě odvést na sál. Vyndají ti dráty a vymění za sádru," kouká neurčitě do prázdna, ,,Potom by ti nejspíš vytáhli zbytek stehů, za pár dní tě chtějí pustit." Super. Těším se zase na čerstvý vzduch. Kailův výraz se mi nezdá. ,Ještě něco?' nakloním hlavu. Chvíli trvá než si přeloží význam mého gesta. ,,Nevím, mám z toho špatný pocit. Ten kdo tě sejmul tam venku pořád je. Peníze na léčbu ti i s omluvným dopisem poslala vláda. Omlouvali se za nepozorné chování řidiče, celé to znělo nějak divně, jakoby nevěděli jak to napsat. Z toho co poslali něco zbyde. Dám ti to, až budeš odcházet," oddechl si. Toho řidiče kreje vláda?! To snad...!

  Párkrát se zhluboka nadechnu. To chce klid. Kail se zasměje: ,,Tak jsme si popovídali a teď to nejhlavnější." Ona nebyla hlavní zpráva o té sádře a kontrole? Kail sáhl za sebe. ,,Víš jak si žádala o pomoc tu organizaci? Eeehm... jméno už zase nevím. Zkrátka ti poslali lísteček na nákup na jejich víkendovém trhu. Samozřejmě jsi v té době byla tady a koukala do stropu, ... možná už tu byla i Mušilka. Prostě jsem tam zašel za tebe. Vzal jsem ti nějaké hadříky, k tomu pár drobností a ještě jsem stačil přibrat hlínu na sázení. Když jsi spala, mumlala jsi něco o zahrádce, doufám že to nebyl jen sen," mrkne na mě. Já zírám jak péro z gauče. Co??? Takže nejen dostanu peníze od státu, ale ještě dostanu oblečení a hlínu? To je... boží! :-D Tím pádem mi odpadají ostatní starosti, můžu se dál věnovat záhadě a pěstování bylinek! Jéj!!! Zdravou rukou si Kaila přitáhnu k sobě a obejmu ho. Ještě mu dám pusu na tvář. Pobaveně se zasměje: ,,Ty jsi pořád malá holka." Pocuchá mi vlasy. Konečně mi podá tašku s oblečením. Dvoje kraťasy, jedny šedé druhé béžové. Tři trička, jednoduše batikovaná, červené, žlutá a zelené. Pět párů černých ponožek. Čtvery kalhoty. Sportovní podprsenka? Ten se činil. Obyčelné ryfle a mikyna ve větším čísle. Mám ráda větší oblečení, je mi pohodlnější.

 ,,Líbí?" zeptá se zvědavě. Horlivě pokývu hlavou. Ještě mu dám jednu pusu na tvář. Když jste němí je lepší se projevovat, lidé vás pak lépe chápou. Zasměje se a znovu mi rozcuchá vlasy. Pomůže mi sbalit to všechno zpátky do tašky. ,,Teď ti trochu zkazím náladu. Za hodinu pro tebe přijdu, půjdem vyndat šrouby," zašklebí se. Našpulím posu a založím si pravačku, přitom si vzdorovitě odfknu. ,,Ale notak," zase se směje. Rozloučí se a odejde.

 Fajn. Za hodinu bude moje ruka vypadat jakš takš normálně. Když tak přemýšlím o tom co Kail říkal, Proč toho řidiče kreje vláda? Napsali vůbec jak se jsmenuje? Prý ten dopis divně zněl, to je tak těžké napsat omluvu? Zase mi to nevoní.