TFP- Pozorovatelka

Překvapení

   Do mých snů se znovu vkradly děsivé výjevy. Tentokrát jsem své drápy nořila do potoků krve. Město bylo dávno vyklizené. Obyvatelé utekli kamsi do bezpečí. No... haha... existuje něco takového? Teď, když jsem tu já, ne. Roztáhnu silná křídla, letím k náměstí. Spíš k troskám kamení. Nemohla jsem nic udělat, ale možná nemá cenu litovat. Armáda mě zaskočila, ale mohli mě sestřelit někde jinde než nad náměstím plným lidí. Vzduchem se nese těžký zápach krve mísený vůní sladkého masa. Sbíhají se mi sliny při pomyšlení na lahodné, tučné, lidské maso. Až jindy, teď musím zmizet, našli by mě. Sleduji trosky ještě před chvílí krásného města. A to jsem jen spadla a dvakrát se ohnala ocasem.

   Probouzím se. Ten sen jakoby mi sebral veškerou sílu. Promnu si zpocený obličej. To ne, sakra. Už ne. Už nechci nic takového ani vidět. S těžkým oddechováním se pomalu soukám ze spacáku k vodě. Opláchnutí se mi pomůže. Venku je ještě tma. Skrz škvíru ve dveřích táhne šimravý chlad. Venku cosi zašustí. Jakoby tam někdo popocházel. Podezřívavě otevřu dveře. Ovane mě studený vzduch. Zhluboka se nadechnu. Cítím vlhkost, brzy bude pršet, a... koně! Spěšně se rozhléhnu. Sotva spatřím švihající ohon, někdo mi přetáhne přes hlavu pytel.  Chci zakřičet, místo toho mě jen ostře zaškrábe v krku. Kdo to k čertu je?!  Házím sebou. Únosci pracují tiše. Ani jeden z nich nepromluví. Přestanu se cukat. Však ono se ukáže.  Vede mě bezpochyby chlap, dost silný. Srovnám s ním tempo. Nezdá se, že by byl zkušený. Radši to ozkoušíme hned.

 Vší silou mu dupnu na nohu. Zasténá. To už mu vrazím loktem do břicha a oženu se pěstí. Zasáhla jsem ho, kam to nevím. Znovu hekne. Rozbíhám se doprava, přitom si stahuji pytel z hlavy. Těsně předtím než se mi to povede narazím do něčeho silného. Zpětně si uvedomím, že to byl kůň. Ozve se táhlé zařehtání. Přikrčím se. I tak mě kůň kopne do žeber. Vyhrknou mi slzy. Moje srážka se zemí není moc příjemná. Zaslechnu pár hlasů, odněkud je znám.

 Někdo mě utáhne pytel na hlavě, přehodí se mě přes rameno a nese mě kamsi. Moje kopání s ním ani nehne. Položí mě na zem. Snažím se vykroutit, jenže to by nesměl mít tak silné ruce. Někdo další mě přidrží. Ten první mi vyhrne tričko! Co?! To mě tady hodlají znásilnit?!!

 Dotyčný mi přejede rukou po modřině, kterou mi udělal poplašený kůň. Syknu bolestí. Znovu sebou začnu mlet, doufám že víc než předtím, ale hruhník mě bolí víc než jsem čekala. ,,Š š šššší" zaslechnu. Já ty hlasy znám, odkud? Kruci odkud?! Trochu povolí stisk. Jdnou rychlou otočkou se dostanu na nohy. Někdo mě chytí za ruce. Vykopnu dozadu, moje pata trefila cíl. Útočník zakňučí. Hádám že kluk to dostal tak kam nechtěl. Jenže pár vteřin nato mě chytí projistotu dva. Už se nedokážu vyvléct. Hodí mě na koně a odjíždějí pryč.

 Jedeme už celkem dlouho. Skrz látku pytle prosvítá ranní světlo. Už mě přestalo bavit snažit se vyvléknout. Vždycky mě poplácá po zraněných žebrech. Smutně si povzdechnu. Dostane se mi poškrábání za krkem. Oženu se loktem, marně. Ruce mi svázali při minulém pokusu o útěk. Kdyby mě aspoň netlačilo sedlo do břicha.

 Poslouchám dusot kopyt. Koně jedou tři, to znamená tři jezdci. Rytmus kroků vznešených znířat zozvíří přerušované pískání. Najednou si všichni únosci povídají. Kéž bych tomuhle podivnému pískání rozuměla. Nejednou ztichnou. Koně se dají do cvalu. Můj veznitel mě musí přidržovat. Snažím se nepadat, ale marná snaha.

 Měkký dosot vystřídá zvuk asfaltu. Přejíždíme silnici. Dál stoupáme dokopce. Koně zpomalili do kroku, pravidelně oddechují. Svou únavu ale i spokojenost s dlouhým během dávají najevo frkáním a pohazováním hlavou. Zvuk písčité země vystřídá oněco tupější hlína. Podle vůně musí být blízko trávník. Počkat!

 ,,Kluci kde jste byli?! Hledám vás všude možně! Víte že má přijít novej student, vy si zmizíte a necháte všechno na mě a Botaskovi!" Vždyť to je Lenna. A ty co mě unesli nemohou být nido jiný než Alex a Nick s Chrissem. ,,Klid paní vedoucí. Přivezli jsme ti tu nejlepší krotitelkun, takže o Blackmoona je postaráno. Myslím že už ti přijíždí nový host, snad bys ho neměla nechat čekat," Směje se Nick. ,,Počkat!" zavelí Botaska. Ozvou se kroky. V další chvíli už vidím, stáhl mi pytel. Nasupeně se rozhlížím kolen sebe. ,,To si děláte srandu?! Vždyť ona by došla sama," začne se nekontrolovatelně smát. ,,Vykládej to mým koulím," zavrčí Alex. Posadím se a vrhnu na něj nevinný úsměv. ,,Moje pochroumaná noha by taky mohla vyprávět," ušklíbne se Chriss. Botaska se válí smíchy po zemi. Jediný Nick sedící zamnou je ticho. Zamyšleně žnoulá otěže mezi prsty.

 Opatrně seskočím. Podlezu Axama a sednu Botaskovi na břicho. Hekne, v následující chvíli už mi rozvazuje pouta, která jsem mu strčila před obličej. Pořád se pochechtává. Už skutečně volné vstanu. Můj pohled padne na nového příchozího. Tedy, spíš na jeho auto a pak na něj. Lenna vede jakéhosi prcka, odněkud ho znám. Ano, ze školy. Je  to ten co mi poradil cestu ke sběrně. U silnice stojí ta zajímavější věc. Žlutočerný sporťák. Barvy přesně sedí k jednomu z robotů, co jsem potkala. Už jsem ho jednou sledovala, po cestě ke křižovatce.

 Já si od nich snad neodpočinu!