ONE SHOTS [BTS] CZ

(RM X Suga) Mr. Teacher?

(-Min-)

Min YoonGi

,,Yoongi?" Učitel se podívá mým směrem. ,,Do you know the answer?" Ukáže na tabuli.

Nenápadně vrtím hlavou. ,,Come on, try it..." Natáhne ke mě ruku, ve které svírá křídu. On to dělá schválně, že?

Nevstávám, jen se na něj zděšeně dívám. ,,Karmínový a purpurový," říkám po krátké chvíli odhodlávání.

,,Aspoň to řekni anglicky." Založí si ruce na hrudi, s čímž mě hypnotizuje pohledem. JiMin, který sedí hned vedle mě, ke mně nenápadně přisune papírek.

Díky! Miluji tě, JiMine! ,,Carmine and crimson," řeknu vystresovaně.

Učitel se pobaveně usměje a podívá se na Jimina. ,,Děkuji, Mine. Ještěže jste kamarádi," povídá posměvačně. JiMin zčervená a zaboří se do své židle. Učitel se porozhlédne po třídě.

,,Is there another volunteer here?" vyblekotá a přechází o lavici dál.

,,Díky!" šeptnu k Jiminovi.

,,Od toho jsou kamarádi!" Začne se smát a já sním.

,,Neumí to a ještě vyrušuje!" ozve se a já celý nadskočím. Ve třídě je hrobové ticho. ,,JiMine, YoonGi, po hodině ke mě do kabinetu!"

,,Můžu za to já-" řeknu upřímně a učitel kývne. Naše pohledy se střetnou.

,,Aspoň že ses přiznal," Odejde k učitelskému stolu. ,,Po hodině za mnou přijdeš."

~~~~~

,,Pane učiteli?" Stojím uprostřed otevřených dveří od jeho kabinetu. Opatrně zaklepu na futra.

,,Yoongi," vzhledné, ,,pojď dál a zavři."

Jak řekne, tak učiním. Sedí u stolu a přehrabuje se v nějakých papírech. Dívám se na něj a nevím, co mám dělat a nebo říkat.

,,Řekneš mi k tomu něco?" Nechá papíry papíry a rukama se zapře o stůl.

,,Cože?" vyleze ze mě nechápavě.

,,Nedělej ze sebe blbce! Bavíš se s učitelem a ne se svými kamarády!" zvýší trochu hlas. ,,Tohle na mě neplatí."

,,Omlouvám se-"

,,Za to, co jsi udělal v angličtině, tě budu muset potrestat," povídá uznale, jako kdyby už se dávno rozhodl. Mluvil jsem, neodpálil jsem přece třídu!

Vstane od stolu. ,,J-Já- Promiňte," huhlám vystrašeně a na konci slova zvedám hlas, takže to zní spíše jako otázka.

Obejde desku. ,,To se mě ptáš anebo mi to oznamuješ?" Vážně? A kdo ze mně dělá blba?!

,,Oznamuji, pane," vydechnu a nafouknu tváře. Celá tahle situace se mi zdá přitažená za vlasy, ale raději neodmlouvám, protože se bojím, že by to mohlo být ještě horší.

,,A nechceš mi říct i něco jiného?" zeptá se příkře. Já ale zavrtím hlavou a s dosud neporušeným pohledem jej sleduji.

Přistoupí ke mně a začne mi upravovat límec. ,,Ne, pane uč-"

,,Víš, jsi strašně roztomilý," vyleze z něj znenadání a já začnu nekontrolovatelně rudnout. Jeho slova mě zastihly nepřipraveného.

,,Eh. J-Já-" snažím se něco říct, vymslet smysluplnou odpověď, ale momentálně mám v hlavě prázdno. Opatrně povolí kravatu a rozepne první knoflík košile. Já stojím jak přibitý.