ONE SHOTS [BTS] CZ

(Suga X Jimin) Good Boy

(-Min-)

Park Jimin

Je tu taková tma, že vidím jen obrysy různých předmětů, které se v místnosti nachází se mnou. Kdykoliv projede venku auto, jeho dálková světla vždy upoutají veškerou moji pozornost.

Ležím na chladné tvrdé podlaze a jen přemýšlím nad tím, čím jsem si tohle zasloužil. Jak jsem tohle mohl dovolit? Jak jsem mohl být tak hloupý a naivní?

V místnosti je ohlušující ticho, které mě dovádí až k šílenství. Kdykoliv se pohnu, slyším cinkání a šourání řetězů po podlaze.

Uslyším nade mnou ránu, kterou tlumí stěny budovy. Vchodové dveře...

Pomalu se posadím a i když nic nevidím, můj pohled je přilepený ke stropu. Slyším kroky, které se přemisťují ze strany na stranu, sem a tam. Chvíli je ticho a to se mi vůbec nelíbí. Pociťuji můj zvýšený tep, to je to jediné, na co se dokážu soustředit.

Zničeho nic mě oslepí silné světlo. Přitisknu k sobě víčka a snažím se zvyknout na tu náhlou změnu. Vím, co se děje a vím, co mě teď čeká, ale jako pokaždé, klepu se jako malý ratlík.

,,Jiminnie..." Uslyším jeho sametový hlas, díky kterému mi přeběhne mráz po zádech. Na sucho polknu a ošiju se.

Nade mnou se zapne další světlo a já si schovám obličej do dlaní. ,,Agh!" Vždy mi trvá nějaká čas, než si moje oči zvyknou.

,,Jak jsi se měl, miláčku?" Dřepne si přede mě, mezi palcem a ukazováčkem uchopí moji bradu a donutí mě se na něj podívat. Skrz to ostré světlo se mi všechno nějak mlží, ale jej z této blízky vidím perfektně.

Jeho tmavě hnědé oči mi propalují díru do duše a jeho růžové rty se tvarují v nevinný roztomilý úsměv. Svoje blond vlasy má dokonale upravené a jeho oblek a kravata mu dodávají autoritu. Doslova z něj čiší ta klasická arogance a dominantnost.

,,J-já-" Ruku přemístí na moji tvář a jemně mě pohladí. ,,Bojíš se hodně?" Má takový klidný výraz, až mě to znepokojuje ještě víc, než jsem do teď byl.

,,A-ano..." Šeptnu rozklepaným hlasem a olíznu si suché rty. ,,Máš proč..." Z nevinného úsměvu se stane škodolibý úšklebek.

Postaví se a svleče si sako, které přehodí o zábradlí schodů, potom si povolí kravatu a prohrábne si své dokonale upravené blond vlasy, čímž si je rozcuchá. Opře se o dlouhý hnědý stůl a svůj pohled upírá ke mně.

,,P-prosím..." Zafňukám, zkouším to pokaždé. ,,O co prosíš, Jiminnie?" V obličeji má kamenná výraz. Jakby mi dával ještě jednu šanci rozmyslet si, co řeknu. Otevřu pusu, jako bych chtěl něco říct, ale raději ji hned zavřu.

,,Správně... Správně, lásko, raději neříkej nic, než řekneš něco, čeho potom budeš litovat..." Přejde ke mě a z kapsy si vytáhne klíč.

Nastavím dlaň a on na ni klíč položí. ,,Znáš pravidla... Vchodové i zadní dveře jsou zamčené, takže pokud se o něco pokusíš, tak bude následovat trest tak tvrdý, že na to do smrti nezapomeneš..." Postaví se a odstoupí ode mně.

Pamatuji si moc dobře, co udělal minule. Nad vzpomínkou, padesát tvrdých a nemilosrdných ran bičem, se otřesu. Na zadní straně stehen mám ještě do teď velké fialové modřiny.