ONE SHOTS [BTS] CZ

(J-Hope X Jimin) Visit

(-Kim-)

Park JiMin

,,Přijdeme pozdě!" Křikne na mě máma, když si začnu teprve obouvat boty. ,,Máme tam být za půl hodiny." Uklidním ji a obleču si mikinu. ,,Víš, že se musím ještě stavit v obchodě a koupit něco... Nemůžeme přijít s prázdnou." Řekne udýchaně, když doběhne ze schodů dolů.

,,Proč vlastně musím jít taky?" Zeptám se vyčerpaně a hlavu si položím na mé rameno. ,,Protože jsem ti to řekla Jimine... A navíc mi řekl, že bude rád, když vezmu svého syna taky..." Omotá si šálu kolem krku a je připravená vyjít ven.

,,Proč mě tam vůbec chce tvůj nadřízený v práci?" Zeptám se a vyrážím ven ze dveří. ,,Jimine vrať se... Bez bundy nikam nejdeš... Mrzne až praští." Nakloním hlavu dozadu a jdu si obléct bundu.

,,Zavři, zamkni a přijď do auta." Poví mi a vyběhne ven do auta. Pořádně se nadechnu a neslyšně vydechnu. ,,Jimine vrať se, bez bundy nikam nepůjdeš..." Řeknu přehnaným pysklavím hlasem. Za sebou dveře zavřu a zamknu.

,,Už mi řekneš, proč tam taky musím?" Zeptám se, když nastupuji do auta. ,,Protože má syna ve stejném věku, jako jsi ty a ty nemáš kamarády." Nasadím svůj tázavý výraz a podívám se na ni. ,,Ty jsi mu říkala, že nemám kamarády?" Zeptám se. ,,Ano... Chci, aby jsi si nějaké našel..."

*****

,,Hlavně mě neztrapni..." Upraví si šálu a vezme si do ruky bonboniéru. Zazvoní na zvonek a vyčkává, kdo otevře. Ruce si položím na hrudník a dívám se do jejich zasněžené zahrady. Někdo otevře dveře a začne mluvit s mámou... Já ovšem nevnímám a prohlížím si dívku, která si hraje s malým dítětem na vedlejší zahradě.

,,Dobrý den já jsem Jung Hoseok, otec vás očekává." Uslyším mladý hlas. ,,Ráda vás poznávám Hoseoku..." Podívám se na matku, která se usmívá, jako sluníčko. Vejde dovnitř a vyzuje si své boty na podpatku. Já ji samozřejmě následuji a taky si vyzuji své farmy. Ani se nepředstavím a následuji svojí mámu.

,,Ahoj Georgi." Pozdraví se se svým nadřízeným a obejme ho. ,,Ahoj..." Řekne a když se obejmou všimne si mě. ,,Ahoj já jsem Georg." Usměje se a podá mi ruku. Já ji samozřejmě příjmu. ,,Park Jimin." Představím se.

,,Jídlo ještě není hotové, takže zatím běžte do tvého pokoje Hobi." Řekne nám a sedne si ke stolu. Já jdu tedy po schodech nahoru za Hoseokem. Mají docela velký dům.

Hoseok mi otevře dveře do jeho pokoje. Vejdu první a porozhlédnu se okolo. ,,Dobrej pokoj." Usměji se a něj a sednu si na židli. ,,Jo dík... Prý nemáš kamarády..." Zamumlá si spíše pro sebe. ,,Ne to nemám..." Řeknu a svůj pohled upřu na fotku na psacím stole.

,,Kdo to je?" Zeptám se a zakývu hlavou směrem k fotce. ,,Já a... Můj bývalý." Řekne klidně a do úst si vloží brčko, které je "zabodnuté" v pití. On je gay?!?! Jestli si na mě něco zkusí tak... Myslím, že jeho asi nepřeperu. Jsem v prdeli. Proč myslím na něco, co se nestane?

,,Hej? Jsi v pohodě?" Zeptá se mě, díky čemu mě vyruší z mých myšlenek. ,,Jenom jsem přemýšlel nad tím..." Zaseknu se, protože nevím jestli mu chci říct o tom, jak myslím na znásilnění od mého nového "kamaráda".

,,Nad čím si přemýšlel?" Zeptá se trochu znepokojeně. ,,Na to-". ,,Jídlo!" Zachrání mě mužský hlas a já tedy urychleně vypadnu z jeho pokoje. Tak to jsem málem posral.

Sednu si ke stolu vedle mámy a Hoseok si sedne přímo naproti mě. Jeho otec nám nandá na talíře a my můžeme začíst jíst.

,,Jimine? Nebude ti vadit, když tady přespíš? My s Georgem jedeme do kina a do baru, takže se vrátíme pozdě v noci." Řekne a podívá se na mě. Já se na ní taktéž podívám, ale spíše vražedným pohledem. ,,Proč jsi mi to nemohla říct dřív?" Zeptám se drze. ,,Zlatíčko, já jsem na to zapomněla a Hobi ti jistě něco půjčí." Usměje se na chlapce sedící na proti mě.