ONE SHOTS [BTS] CZ

(J-Hope X Jungkook) Lacross Team

(-Min-)

Jeon JeongGuk

,,Kluci, všem vám za dnešek děkuji, uvidíme se zase příští týden..." uslyším trenéra, v tu chvíli holi hodím na lavičku a sundám si rukavice. ,,Předem oznamuji, příští týden budeme mít trénink třikrát, pondělí, středa a pátek, musíme si před tím zápasem ještě potrénovat střelbu na bránu..." řekne a já kouknu tím směrem, s čímž se rukou opřu o skříňku. Trenér potom poplácá kapitána, který stojí vedle něj po rameni a vydá se zase pryč.

,,Sakra, JungKooku-" vedle mě se v tu chvíli objeví JiMin. ,,Pokud budeš takhle hrát i příští týden, trenér tě určitě pustí na zápase do hry!" hekne vesele a praští mě zlehka do bicepsu. Potom si sundá triko a já sleduji velký nápis PARK a pod tím ještě větší číslo 11.

,,Pochybuji..." zamumlám a prohrábnu si vlasy. Sleduji, jak někteří moji spoluhráči už odcházejí.

,,Věřím, že ano..." usměje se a z předloktí si sundá chrániče. Ze skříňky si potom vytáhne deodorant značky Play Boy. Našplíchá na sebe asi tunu a potom si obleče triko, já otevřu moji skříňku a potom dlouze vydechnu.

,,JiMine-" objeví se u naších skříněk další osoba s velice hlubokým hlasem, hned vím, kdo to je.

,,Už jdu..." řekne JiMin a já kouknu na Taeho, který má upocené vlasy, je už převlečený a přes rameno má hozenou brašnu. JiMin si rychle sundá chrániče z kolen a potom ze sebe rychle svleče kraťasy v barvě našeho školního dresu.

Když se převleče, chrániče i oblečení hodí do skřínky a vezme si svůj batoh. Otočí se k Taemu a opatrně ho políbí, já v tu chvíli odvrátím zrak a svleču si moje triko. ,,Uvidíme se v pondělí, Kooku..." řekne JiMin a ruku v ruce se vydají pryč. Ještě než mi zmizí z dohledu, sleduji jejich spojené ruce.

Rozhlédnu se a všimnu si, že v mojí uličce už nikdo není. No jasně... 

Chci si rozepnout chrániče na loktech, ale v tu chvíli mi někdo zavře moji skříňku přímo před nosem. Tak polekaně nadskočím a překvapeně vytřeštím oči.

Ucítím na mých zádech ruku, která mě přitlačí na skříňku. Hlasitě vydechnu a poslouchám hlasy, které jdou z druhé uličky.

,,Ahoj, Kookie..." natiskne svoji hruď na moje záda a rukami se opře vedle mých boků. Nasucho polknu.

,,HoSeoku-" rychle vydechnu. Uslyším z druhé strany smích mých spoluhráčů. Bože...

,,Dnes sis vedl dobře..." ucítím, jak jedna ruka přejede po mém bříšku a jede dolů. Kousnu se do rtu, potom jeho ruku chytím.

,,T-Tady ne-" ceknu. ,Ve š-škole ne-" šeptnu důrazně. ,,A- navíc tu nejsme sami-" dodám stejným tónem.

,,Myslíš, že mně to zajímá?" jeho ruka se vymaní z mého sevření a vjede pod moje kraťasy.

Chytím se za jeho předloktí a opřu si hlavu o skříňku. ,,Mh..." vydechnu bezmocně.

,,Jasně... Těšíš se na zápas?" ozve se nějaký chlapec a já chytím dveře od skříňky, která je hned vedle, když ucítím jeho rty na mém krku.

,,Na zápas nebo na ty kurvičky, který si u protihráčů budou hrát na roztleskávačky?" uslyším a když HoSeok začne svými dlouhými prsty jezdit po celé mé délce, v mém kamarádovi mi cukne.

,,Ahh..." otevřu ústa a přivřu oči.

V tu chvíli uslyším kroky. ,,No jo, po dlouhé době si zase zašukáš, pokud vyhrajeme..." sleduji dveře, kterými projdou bez ohlédnutí dva chlapci ven, za což děkuji bohu. Protože je ticho, usuzuji, že už jsme tu sami.